SLOVENSKÉ DOTYKY
 

SLOVENSKO NESMÍ ZMIZET Z PERIMETRU ZÁJMŮ ČECHŮ

Desať rokov od rozdelenia

O rozpadu společného státu rozhodovali vítězové, tentokrát, naštěstí, jen voleb. Občané neměli možnost se k tomu vyjádřit prostřednictvím referenda. To považuje značná část veřejnosti i politiků za pošlapání základních demokratických pravidel. Jiní to naopak bagatelizují tím, že žádná významnější část občanů tehdy proti rozdělení státu neprotestovala, stejně tak jako žádná významnější část ho také neoslavovala.

A ať už se to tehdy stalo jakkoli divně, patří to do historie a s odstupem času se mnohým stále více zdá, že je dobře, že se to stalo. Účastníci jednání nás přesvědčují, že by referendum stejně nic nevyřešilo, že by spory dále trvaly a jen komplikovaly správu státu a proto bylo jen dobře, že se nekonalo. Nechybí hlasy schvalující rozpad proto, že minoritní skupina extrémních nacionalistů, která jej odstartovala, by ve společném státě nadále vyvolávala jen těžkosti.

Rozpad společného státu je mimořádně významné historické rozhodnutí, které nadlouho poznamená osudy a postoje lidí. Jako dohoda politických elit jen dále, domnívám se, posílilo trauma, které je pomalu geneticky zakódováno v každém z nás a které vyplývá z toho, že poměrně dlouhá řada historických rozhodnutí o nás byla přijata bez nás. Tato zkušenost získaná však již v demokratických poměrech dodnes velmi negativně ovlivňuje náš politický a společenský život, snad více než si uvědomujeme. Proč chodit k volbám, proč se angažovat, když ONI zase rozhodnou jinak než slibují ve svých volebních programech. Jak známo, ODS a HZDS neměly ve volebním programu rozpad státu.

Po rozpadu vzniklo mezi nástupnickými státy cosi, co lze označit jako postrozvodový syndrom. Tuto situaci velmi výstižně charakterizoval velvyslanec Slovenské republiky v České republice pan Ladislav Ballek: "Do popředí se dostalo nikoli to, co nás spojovalo, ale co nás odlišovalo. Tato logika hluboce poznamenala slovenskou politiku zejména v letech 1994-1998, kdy jsme zaostávali." Podle Petra Uhla: "Obě společnosti byly zasaženy nacionalismem, Česká republika izolacionistického a prozápadního typu, Slovensko hejslováctvím s protičeským ostnem."

Bylo jen málo oblastí společenského života, které nebyly tímto procesem poznamenány, kde se zapomnělo na společnou historii a staleté tradiční vztahy, příbuznost a prospěšnost vzájemné podpory. Proces odcizování se týkal i vzájemné hospodářské spolupráce. Toto období nebude chloubou v historii vzájmených vztahů Čechů a Slováků. Také v tomto případě, stejně jako v některých dalších, bude nezbytné vynaložit ještě nemalé úsilí na odstranění všech jeho negativních důsledků.

Většina hodnocení uplynulých deseti let se shoduje v tom, že současné vzájemné vztahy Slováků a Čechů jsou mimořádně dobré, že mají daleko vyšší úroveň než měly v období společného státu. Češi opět objevují přírodní krásy Slovenska, Slováci si cení možností zaměstnání v Čechách a mládež možnosti bezplatného studia na českých vysokých školách. Všichni netrpělivě očekáváme společný vstup do EU, který umožní svobodný styk bez pasových kontrol. Proč to nelze učinit okamžitě již dnes, ví bůh sám. Kladné hodnocení vzájemných vztahů je plně na místě, co lepšího si lze přát.

Jak k tomu došlo, co je toho příčinou, mávnul někdo kouzelným proutkem? Domnívám se, že soud nad obdobím odcizování až nevraživosti byl vynesen prosazením stanovisek a názorů širokých vrstev Čechů i Slováků, které nebyly vyslyšeny v roce 1993. Stalo se tak v obou nástupnických státech ve svobodných volbách v roce 1998. Výsledkem byla zásadní výměna politických garnitur odpovědných za rozpad společného státu politiky, kteří poskytovali naději na obrat ve vzájemných vztazích. Na Slovensku došlo k významnému oslabení pravicových, krajně nacionalistických sil, v Čechách zvítězila ČSSD.

Politika upevňování a rozvoje vzájemných vztahů realizovaná Dzurindovou a Zemanovou vládou nejenže nenarazila na odpor, ale naopak našla širokou podporu a vedla k otevření hlav a srdcí na obou stranách řeky Moravy. Obrat ve vzájemných vztazích ČR a SR byl poměrně důležitou součástí opatření, která měla, a také úspěšně vyvedla Slovensko z mezinárodně politické izolace.

Očekávaný výsledek v podobě pozvánky na Pražský summit NATO a úspěšné jednání o přístupu do EU lze považovat za rozhodující faktor volebního úspěchu SDKU. Nacionalistické strany jako je SNS a PSNS, se ocitly mimo parlament. Totéž však postihlo slovenskou demokratickou levici. Do parlamentu se však dostala KSS. HZDS sice získala nejvíce hlasů, má však nulový koaliční potenciál a zůstala mimo vládu.

Událostí k zaznamenání je to, že mezi vyznamenanými k desátému výročí vzniku Slovenské republiky nebyl nikdo z okruhu lidí z HZDS, SNS a PSNS. Nacionalisté ostře a s neskrývanou trpkostí protestovali proti tomu, že vyznamenání obdrželi mimo jiné vynikající slovenský režisér Jakubisko a významný slovenský spisovatel Feldek, kteří s rozpadem společného státu nesouhlasili a trvale žijí v Praze.

Slovensko však čekají složité úkoly reformního procesu, které se nezbytně dotknou sociálního postavení mnoha lidí. A Mečiar má stále mnoho stoupenců, jak o tom svědčí výsledky takzvaných televizních duelů s předními současnými vládními politiky. Bude na vládní koalici, aby i v tomto směru dosáhla úspěchu.

Také v České republice se ČSSD opětovně stala vítězem voleb. V tom spočívá záruka, že se bude pokračovat v nastoupené cestě všestranné spolupráce a vzájemné podpory, že se dále posílí hospodářská spolupráce, že se posílí tok informací o Slovensku. Slovensko nesmí zmizet z perimetru zájmů Čechů. Dostačuje již dosažený stupeň nezájmu o sousedy, a nikoliv jen ve vztahu ke Slovensku.

O nezbytnosti úsilí v tomto směru nepřímo svědčí například poslední průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, podle kterého prý stále více Čechů schvaluje rozpad Československa. Počet těch, kteří konec společného státu neschvalují, sice vzrostl o jedno procento. Jde prý však o voliče komunistů, sociálních demokratů, starší občany, důchodce, dělníky a lidi s nižší životní úrovní. Že jde také o lidi s nižší intelektuální úrovní, výzkum bohudík nezaznamenal. Naproti tomu se vyjevilo, že kladně se k osamostatnění stavějí především voliči ODS. Nepřekvapuje, protože odpovědnost české pravice za rozpad společného státu je nezpochybnitelná. Překvapuje však, že do dnešních dnů nejsou schopni pochopit negativní důsledky toho, jak se naložilo s odkazem TGM.

Demokratická volba politických elit, které důrazně odmítly politiku vzájemného odcizování a svým cílem prohlásily, v souladu s názory svých voličů, staletími ověřený proces vzájemné podpory a spolupráce, je mimořádně pozitivní výsledek uplynulých deseti let. Lze předpokládat, že tento vývoj by se mohl stát také dobrým začátkem vedoucím k osvětlení všech peripetií a událostí, a historie jich nahromadila "neúrekom", které negativně poznačily a doposud zatěžují vzájemné vztahy. V zabezpečení a prohlubování nastoupené cesty spočívá mimořádná odpovědnost současných politických elit na obou březích řeky Moravy. Nemalá daň, kterou oba národy za zkušenost získanou v uplynulých deseti letech zaplatily, by se měla zhodnotit.

Jem přesvědčen, že vzájemnost a všestranná spolupráce Čechů a Slováků se může a bude, i v podmínkách samostatných států, dále rozvíjet a neskončí vstupem do Evropské unie.

(Autor je generálny riaditeľ Stáleho sekretariátu Rady colnej únie)

JAROMÍR CÍSAŘ


Zpět na obsah