Česká armáda mění velitele a zbavuje se tanků

Odklon od tisíců tun "tankového železa", jehož mají jednotky NATO přebytek, k protichemickým či průzkumným jednotkám (těch má aliance málo) napovídá o budoucí tváři armády víc, než se na první pohled zdá. Změny začínají tento týden s příchodem nového velení armády v čele s Pavlem Štefkou.

"Nejde jen o jinou strukturu vojska, propouštění či stěhování lidí, mnohem bolestnější budou změny v jejich myšlení. Pro vojáky, kteří si neuvědomí, že s tankovými bitvami a la druhá světová válka je konec, nemáme místo," říká náměstek ministra obrany Jaroslav Škopek. Nový šéf generálního štábu Pavel Štefka se ani netají tím, že chce mít takovou armádu, kterou může kdykoliv použít. Aby mohla ihned bránit republiku, zasáhnout v několika dnech do konfliktu v zahraničí, pomoci lidem při povodních a bleskově reagovat na průmyslové havárie. Zatímco dnes?

"Máme jen chrudimský výsadkový prapor, pár vrtulníků, chemiky... a končíme. Ostatní jednotky do zahraničních akcí pracně a dlouho skládáme z několika dalších," vysvětluje Štefka. Generál si proto podle toho vybral i nového velitele letectva Jana Vachka (dosluhující František Padělek byl ve funkci něco přes rok), pozemních sil Josefa Sedláka, sil podpory Jana Ďuricu, specializovaných sil Petra Pavla i šéfa pro výcvik a tvorbu doktrín Jiřího Halašku. Rovněž oni se obklopují stovkami zcela nových expertů. Pravidlo jejich výběru je prosté. "Reformu armády lze prosadit jen s lidmi, kteří se mnou budou ochotni spolupracovat a s nimiž se budu i já snášet. Jednoduše s vojáky, kteří mají stejnou krevní skupinu jako já," vysvětluje Štefka. Ti, kteří ji nemají, odcházejí, stejně jako ti, co se neosvědčili. Důstojníky, jimiž se Štefka obklopuje, lze popsat i takto: jde o "buřiče", kteří poměry v armádě už dlouho kritizují. Jsou to manažeři s netradičními představami o podobě vojska i jeho použití. K jejich vizím patří i ta, že oni si již dokážou představit armádu s minimem tanků. Vojsko se za deset let experimentů ocitlo ve stereotypu.

"Jednou někdo něco změnil, jindy ne. Vždy podle toho, jak a kdy koho co napadlo a jakou to (ne)mělo podporu politiků. A pořád ubývali lidé, kteří se starali o gigantické množství zbraní jako v dobách studené války. Trvalo to deset let a vyhodila se spousta peněz. Změnit to mohou jen lidé s konkrétní představou o moderní armádě," tvrdí Štefka.

Štefkův předchůdce Jiří Šedivý ale odmítá, že všechno se dělalo špatně. Náměstek Škopek mu dává za pravdu. Připomíná ale, že například Šedivého chlouba - zahraniční riskantní akce - pouštěla armádě až příliš žilou. V podstatě ji decimovala. "Na druhé straně je ale fakt, že po jistou dobu byly akce tím jediným, čím jsme se mohli před NATO pochlubit," uznává Škopek.