Cabaniss: Podpořím české zájmy v Iráku

Nový americký velvyslanec William Cabaniss, který dnes odlétá s českým ministrem zahraničí do Iráku, říká, že jeho mise do Bagdádu může pomoci českým firmám získat kontrakty při obnově země. V prvním rozhovoru pro česká média od svého pátečního příjezdu do České republiky potvrzuje, že Václav Klaus zatím nebyl pozván k návštěvě Washingtonu, a vysvětluje, jak se z úspěšného byznysmena stane velvyslanec.

Co čekáte od cesty do Bagdádu?

S ministrem jede skupina českých podnikatelů a někteří z nich patří ke společnostem, které mají obrovské zkušenosti včetně zkušeností z Iráku. Myslím, že jim mohu pomoci a podpořit u amerických představitelů české zájmy.

Očekáváte konkrétní výsledky?

Nemyslím, že by přímo z této cesty vzešly nějaké konkrétní kontrakty, je to cesta, která má být začátkem. Je důležité dát najevo, že se ucházíte o kontrakty, a ukázat, že lidé z České republiky nabízejí svoje zkušenosti. Je nutné se představit, být na seznamu zájemců a dostat se mezi ty, o nichž se uvažuje.

Nebojíte se trochu do Iráku? Někteří čeští představitelé dávali najevo obavy, že s tímto letadlem není bezpečné v Bagdádu přistát?

Ne, letím s ministrem zahraničních věcí České republiky, a jsem si proto jist, že bezpečnostní opatření jsou dostatečná.

Objevují se spekulace, že prezident Václav Klaus dosud nedostal pozvání do USA a že cesta se již nestihne v tomto volebním období George Bushe. Co je na tom pravdy?

To opravdu závisí na Bílém domě, ten zve hlavy států, odtamtud vycházejí jednání o případných návštěvách. Doufám, že návštěva prezidenta Klause proběhne, ale jak říkám, je to v rukách Bílého domu.

Takže zatím pozvání nepřišlo?

Pokud vím, ne.

Je možné spekulovat o tom, kdy může přijít?

O tom spekulovat nemohu.

Je možné, že by byla pro Čechy v dohledné budoucnosti zrušena vízová povinnost?

Nezapomínejte, že jsem v Praze jen od pátku... Vyloučit se nedá určitě nic.

Od počátku ledna USA zavedly snímání otisků prstů a další přísná opatření na hraničních přechodech. Jak to vysvětlujete návštěvníkům, kterým se to nelíbí?

Říkáme, že to je velmi rychlý proces, zabere jen několik desítek vteřin. Je to krok, který nám umožní bránit se pronikání teroristů na naše území. Snažíme se udělat maximum pro ochranu našich občanů i zahraničních návštěvníků. Jistě, některá opatření mohou vypadat nepříjemně, ale v dlouhodobém horizontu lidé určitě pochopí, o co nám jde.

Říká se, že jste, tak jako bývalý velvyslanec Craig Stapleton, rodinným přítelem George Bushe. Je to tak?

Jsem jeho velkým obdivovatelem, znám ho hodně dlouho. Neřekl bych, že jsme blízcí osobní přátelé, ale navzájem se velmi respektujeme. Myslím, že by si mě nevybral pro tuto důležitou funkci, kdyby mě neznal.

Proč si vybral právě vás?

Já jsem se ho na to vlastně neptal, ale byla to pro mě obrovská pocta. Jsem rád, že mohu reprezentovat USA a být navíc velvyslancem ve vaší nádherné zemi.

Jak byste v několika slovech charakterizoval prezidenta George Bushe?

Silný vůdce, silná osobnost vděčná za roli, kterou mu historie přisoudila.

Bude znovu zvolen?

Jsem přesvědčen, že ano. Já pro něj hlasovat budu.

Jak se to vlastně stane, že se úspěšný byznysmen promění ve velvyslance? Někdo zavolá v čase odpoledního čaje a zeptá se: Nechtěl byste být diplomatem?

Jednoho pátečního večera vloni v září jsem jel autem po příjezdové cestě ke svému domu a zazvonil mi mobilní telefon. Volal personální ředitel Bílého domu a zeptal se, zda bych měl zájem být velvyslancem. A já jsem řekl ano. O pár měsíců později přišel druhý telefonát a otázka zněla, zda bych chtěl jít do České republiky. Promluvil jsem si o tom s manželkou a znovu řekl ano.

Začal jste poté ve své knihovně pátrat po detailech o naší zemi?

Přečetl jsem toho velké množství v knihách i na internetu - je neuvěřitelné, kolik se toho tam dá najít.

Co jste si do té doby představoval, když jste slyšel slova jako český, Čechy? Prahu? Pivo?

No ano, pivo také! Mám rád pivo, ale plzeň jsem nikdy nepil. Až k Vánocům mi jich dal švagr karton a vypili jsme je hodně rychle! Tady jsem si už plzeň také dal, hned první večer. Vždy jsem zdálky sledoval vaši zemi - v šedesátých letech jsem jako voják sloužil v Německu, a byl jsem tak poblíž železné opony, i když za ni jsem nikdy nenahlédl.

Učíte se česky?

Prošli jsme s manželkou základním úvodním kurzem a budeme se učit i tady. Teď například umím: dobrý den, děkuji, prosím. Samozřejmě, že brzy toho budu umět více!

JAN RYBÁŘ

obsah | Česká republika