Muž, který v Iráku zakládal nové ministerstvo

Ludvík Cimburek si na půl roku vyzkoušel roli poradce na iráckém ministerstvu obrany.

Byl jedním z patnácti českých expertů, kteří až do minulého týdne než byli jinými Čechy vystřídáni pomáhali při rekonstrukci iráckých vládních úřadů. Na rozdíl od jiných ministerstev v Bagdádu však začínal spolu s americkými, britskými, španělskými či rumunskými kolegy od naprosté nuly. Irácké ministerstvo obrany bylo totiž spolu s armádou rozpuštěno. "Armáda se po obsazení Bagdádu rozpadla. Vojáci v základní službě se s nadšením vrátili domů. Někteří sloužili i deset let. Stejně jako u nás v dobách nevolnictví. No a ministerstvo? Vládli mu Saddámovi generálové. Nemohli proto zůstat," vysvětluje expert.

Cimburek je už nějaký rok civilistou. Kvůli jeho vojenské minulosti jej však v Iráku respektovali i Američané. V USA totiž absolvoval kurz speciálních jednotek Ranger a pak i školení pro zpravodajské důstojníky. "Samozřejmě, že se mi to hodilo, ale spoustu věcí jsem se v Iráku učil za pochodu. Nešlo říct: Tohle dělat nebudu. Musel jsem to zvládnout. Spousta lidí tam byla postavena před práci, s níž se dříve ani letmo nesetkala. Bylo to vyčerpávající, ale téměř vždy velmi zajímavé."

Sázka na emigranty

Čech se tak podílel na profesionalizaci irácké armády, připravoval její rozpočet, vybíral lidi ke studiu v USA anebo zajišťoval ochranu důležitých objektů: muničních skladů či budov ministerstva. A co bylo nejtěžší? "Rozpočet - to byla hrozná fuška. Sestavovali jsme ho ale v týmu a dopilovávali v konzultacích s profesionálními finančníky."

A naopak nejzajímavější? Cimburek chvíli váhá, než řekne: "Výběr nezkompromitovaných lidí, kteří chtějí žít v demokratickém Iráku s moderní armádou. Mívali pozoruhodnou minulost. Často šlo o emigranty, kteří ovládali několik světových jazyků. Ale protože chtějí pomoci Iráku, jsou srozuměni i s tím, že ve státní službě dostanou mnohem méně peněz, než by si vydělali jinde. Oni by měli po návratu z Ameriky postupně obsadit vedoucí posty na ministerstvu obrany."

Tým spojeneckých poradců jednal i s bývalými iráckými generály. Ti se však zajímali jen o to, zda budou mít dost sekretářek, kolika služebními auty budou jezdit a v jaké vile bydlet. "Na kurzy do Spojených států jsme je pochopitelně nedoporučili," říká Cimburek.

Raději ve špinavém autě

Sám ostatně v Bagdádu jezdil ve špinavém Nissanu Patrol. Ne proto, že si nemohl dovolit větší luxus, ale kvůli tomu, aby nepřitahoval pozornost teroristů. "Ani kevlarovou přilbu jsem si nenasazoval, abych se neodlišoval. A osvědčilo se to."

Krušné chvíle Cimburek zažíval poté, co Američané dostali Saddáma Husajna. Nadšení Iráčané vypálili do nebe tisíce výstřelů z pěchotních zbraní. Dopadající kulky zranily mnohonásobně více civilistů, než když spojenci obsazovali Bagdád. Jedna z nich si našla lůžko Cimburkova australského spolubydlícího. "Kdyby tam ležel, asi by na to doplatil," odhaduje expert.

Jeho tip na vývoj Iráku je zapeklitý. "Čeká ho dlouhá cesta, než se stane zemí s prvky demokracie. Je stále na pokraji občanské války, přestože lidé prahnou po míru."

Paradox? Jen zdánlivý. Cimburek tvrdí, že za častými atentáty na Američany či irácké soudce stojí fanatici z arabských zemí, jejichž vládci se cítí prodemokratickým vývojem Iráku ohroženi. "Proto se snaží znesvářit Kurdy, šíity i sunnity. Jejich vzájemná shoda je nadějí pro Irák. Rozbroje pak jsou cestou ke korupci a válce."