Velký experiment začíná

Začátek nového roku přinesl několik změn v Justici, které stojí za pozornost, protože radikálně mění trestní řízení. Od prvního ledna platí velká novela trestního řádu, jejímž záměrem bylo zkrátit předsoudní stadium trestního procesu. Dosud se po spáchání trestného činu vydal na místo kriminalista, jenž je ohledal, zajistil základní důkazy a předal vyšetřovateli, který si předvolal podezřelé, svědky a provedl výslechy. Mezitím zahájil nebo nezahájil trestní stíhání a předal spis státnímu zástupci, jenž na základě toho podal soudu obžalobu

JAKO V AMERICE?

Nyní se maximálně zkracuje tato první fáze. Do jednoho úřadu byli sloučeni kriminalisté a vyšetřovatelé, kteří budou předávat státním zástupcům pouze základní informace. Veškeré výslechy a důkazní řízení byly přeneseny před soudy prvního stupně. Vyvolává to asociace na americké filmy ze soudních síní, kde tváří v tvář důstojnému soudci (nebo porotě) mezi sebou bojují advokáti se státními žalobci.

Sympatický pokus o zrychlení činnosti justice ale naráží na několik překážek. Ze dne na den dojde k přesunutí nevídaného objemu práce na soudy, což není personálně ani materiálně naprosto zajištěno. To byl také jeden z důvodů, proč se poslanci tak dlouho zdráhali zákon schválit, i když tak po několika úpravách nakonec učinili. České soudnictví například trpí drastickým nedostatkem jednacích síní, a to zvláště ve velkých městech. Zatímco hlavní líčení by teoreticky mohlo být vyhlášeno poměrně brzy, první komplikace nastanou s nedostatkem prostor, takže termín prvního projednávání bude stanoven na mnoho týdnů (v lepším případě) dopředu. Hned na počátku se ztratí drahý čas, který uplyne od určitého trestného činu, čímž se hodně sníží kvalita zjištěných skutečností.

Následovat budou výslechy přímo před soudem. Zatímco dříve se soudce mohl opřít o zaprotokolovaná svědectví učiněná před vyšetřovatelem (a tak mohl řízení urychlit), nyní bude nucen poslouchat dlouhé výklady a administrativní obsluha je bude zaznamenávat na nahrávací zařízení. Dodejme, že u většiny soudů zatím požadované zařízení není. Další komplikace nastane v tom případě, když vyšší soudní úředník bude zhotovovat protokol z jednání a obhájce obžalovaného bude protestovat proti špatné verzi, odvolá se k vyšší instanci, která si bude muset nahrávku z hlavního líčení znovu vyslechnout. Všechny tyto úkony budou nesmírně náročné na čas a lze předpokládat, že v prvních letech dojde k zahlcení prvoinstančních a odvolacích soudů. Tento "zrychlený" proces se nebude týkat zhruba 10-15 procent trestných činů, označovaných jako závažné, jež budou probíhat v dosavadním režimu.

SNÍŽENÍ KRIMINALITY

Není vyloučeno, že zvláště ve venkovských okresech může tento systém velice rychle fungovat v oblasti drobné kriminality. Příklad: někdo bude ráno zadržen v obchodě při krádeži věci za šest tisíc korun. Policista učiní základní záznam, předá věc státnímu zástupci a (opět teoreticky) může začít soudní řízení (pokud budou volné prostory) ještě tentýž den odpoledne. Tady je nutné uvést, že novela trestního řádu definuje trestný čin krádeže až od pěti tisíc korun výše (dodnes od dvou tisíc). U nižší částky se jedná o přestupek, který řeší obecní úřad. A opět: zvláště ve velkých městech nejsou na tento nápor tyto instituce připraveny. Všechno navíc ztěžuje fakt, že v českých zemích je katastrofální praxe dostavování se k soudům (a přestupkovým řízením), což opět neúměrně prodlužuje nalézání spravedlnosti.

Jako vyloženě pozitivní je možné hodnotit změny ve vazební praxi. Dosud byl v České republice vzhledem k počtu obyvatel nejvyšší počet vazebně stíhaných v Evropě a praxe kaucí se minimálně využívala. Šlo o reziduum minulosti, kdy se na vazbu hledělo jako na součást trestu nebo způsob, jak někoho přimět k výpovědi.

Doposud se také nediferencovala délka vazby podle velikosti trestní sazby. Dnes se omezuje na jeden až čtyři roky v závislosti na výši navrženého trestu a jen třetina může spadat do fáze předsoudního zpracovávání případu. Stručně řečeno, recidivista by neměl být vazebně stíhán stejně jako někdo, kdo spáchal například hospodářský trestný čin menšího rozsahu atd.

PROBÁTOR

Pro české soudnictví je typické, že každá hloupost je ohodnocena jako podmíněný (nebo nepodmíněný) trestný čin. Do vězení se tak natvrdo dostávají třeba jen trochu nedisciplinovaní lidé, kteří mají tu smůlu, že opakovaně jeli opilí v autě, poprali se se sousedem nebo z videokazety pouštěli svým spolužákům skinheadský koncert atd. V drsném prostředí za mřížemi se jim pak vesměs zhroutil jejich svět a došlo u nich k totální sociální degradaci, čímž se trest minul účinkem.

Nový zákon o probaci a mediaci dává možnost využívat celou škálu alternativních trestů. Kupříkladu onen mladý hlupák, jenž na fotbalovém stadiónu Sparty provolával slávu bin Ládinovi, by nemusel hned dostat podmínečný trest, který se po podobné hlouposti může zvrátit ve vězení, ale kupříkladu jen sto hodin veřejně prospěšných prací. Soudcům to samozřejmě nikdo ne-ukládá ani nedoporučuje. Nicméně okolnost, že u soudu bude sedět osoba probátora, jenž bude mít nad dotyčným jistý dohled, usnadní soudci rozhodnutí aplikovat i tento netradiční trest. V tomto i dalších případech bude obrovskou překážkou aplikace nových přístupů právě zmíněné podcenění nákladů, jež s sebou tak rozsáhlá reforma nese. Snad to neskončí ve slepé uličce jako všechny předchozí pokusy.

BOHUMIL PEČINKA, REFLEX

obsah | Česká republika