Padl první trest za srpen 1968

Pražský městský soud uznal bývalého komunistického funkcionáře Karla Hoffmanna vinným ze zneužití pravomocí veřejného činitele a vyměřil mu nepodmíněný trest v délce čtyři roky ve věznici s ostrahou. Odsouzen byl za svoje jednání z 21. srpna 1968. Rozsudek nenabyl právní moci, Hoffmann se proti němu na místě odvolal.

Hlavní líčení podle soudkyně Pavly Augustinové prokázalo, že Hoffmann, tehdy vedoucí Ústřední správy spojů, vydal před druhou hodinou ranní 21. srpna 1968 pokyn k vypnutí vysílačů Československého rozhlasu. Stalo se to právě v době, kdy rozhlas začal vysílat prohlášení ÚV KSČ odsuzující invazi, čemuž chtěl Hoffmann podle ní zabránit.

Hoffmann byl odsouzen za zneužití pravomoci veřejného činitele, přestože původně byl obžalován z vlastizrady formou sabotáže, za kterou činí trestní sazba 12 až 15 let. I žalobkyně navrhla použít ustanovení o mimořádném snížení trestu, a to vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obžalovaného a vzhledem k tomu, že od spáchání činu uplynula velmi dlouhá doba.

Protože se Karel Hoffman proti rozsudku na místě odvolal, tvrdí, že je nevinen, bude se případem zabývat vrchní soud.

Vlastizrada? Prozatím bez důkazů

Na to, aby soud Karla Hoffmana potrestal za vlastizradu, nenašel dost důkazů.

Ten rozdíl je pro Karla Hoffmanna klíčový: za zneužití pravomoci veřejného činitele dostal čtyři roky, za vlastizradu by mu hrozilo, že ve vězení stráví zbytek života. Přitom právě obžaloba z vlastizrady byla důvodem k odstartování celého soudního procesu, stejně jako u Hoffmannových stranických kolegů Milouše Jakeše a Jozefa Lenárta. Jenže nynější verdikt může znamenat, že podezření z vlastizrady nakonec uniknou právě oba další obžalovaní, jejichž případ ještě definitivně neskončil, tedy Jakeš a Lenárt. "Ano, ten rozsudek může předjímat vývoj v kauze Jakeš - Lenárt," řekl náměstek ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.

Soudkyně: Nebylo by fér, aby na vše doplatil

Proč vlastně soud vlastizradu nepotvrdil? Soudkyně Pavla Augustinová řekla, že od událostí roku 1968 uplynula přece jen hodně dlouhá doba. Ale současně uvedla, že by bylo nefér, aby na to doplatil Hoffmann.

"Že je celá věc souzena s velkým časovým odstupem a že řada svědků již zemřela, nelze klást za vinu obžalovanému," řekla. Vyšetřování osmašedesátého roku se sice "pochopitelně" mohlo rozběhnout až po pádu komunismu v roce 1989, ale další průtahy padají na vrub polistopadovým úřadům. Hoffmann byl totiž obžalováván celkem třikrát a jeho kauza se táhne osm let.

Případ měl dokonce v české justici unikátní "zápletku", když se vyšetřovatel sám vyloučil a prohlásil za podjatého na protest proti tomu, že česká justice nemá zájem komunistického funkcionáře vůbec stíhat. Tím zamotal hlavu státním zástupcům i soudům, protože hrozilo, že jeho výslechy budou nepoužitelné. Případ vrátil do hry ministr spravedlnosti před dvěma lety, když požádal Nejvyšší soud, aby proces s Hoffmannem umožnil, a ten spisy poslal znovu státním zástupcům. Před soudem tedy Hoffmann stanul šest let po obžalobě.

Vlastizrada se možná jednou prokáže

Přesto není vyloučeno, že Hoffmannova vlastizrada, z níž byl obžalován, bude někdy v budoucnu skutečně potvrzena.

"Musel by se najít nový důkaz. Jsou dvě možnosti. Jedna, že se někdo z účastníků přizná ve svých pamětech ke spolupráci se Sověty, přičemž ty paměti vyjdou třeba po jeho smrti. Druhou možností je nález dokumentu v moskevských archivech," říká historik Oldřich Tůma. Ten pro soud vypracoval znalecký posudek. Soudu unikli i příslušníci tajné policie, ale také bývalý náčelník generálního štábu Karel Rusov. Ti v devadesátých letech čelili rovněž podobnému obvinění jako Hoffmann - totiž že pro vpád sovětských vojáků tajně připravili podmínky. "Neprokázalo se nic. Přitom to šetřila Inspekce ministra vnitra už v roce 1968," říká státní zástupkyně Dagmar Máchová.

O milost nestojím. Nejsem vinen

Karel Hoffmann byl po rozsudku celkem spokojený. Především s tím, že nebyl odsouzen za vlastizradu. Při odchodu ze soudní síně se na chvíli rozpovídal před novináři. Necítil se nijak vinen.

Co říkáte rozsudku?

Ten rozsudek má dvě stránky. Za tu pozitivní stránku považuji to, že soudem bylo vyvráceno to, co tu bylo o mně osm let šířeno. Totiž, že jsem se dopustil vlastizrady. Rozsudek ukázal, že to byly lži, účelové lži. Jsem rád, že tato část soudního rozhodnutí je takováto.

A ta druhá stránka?

Co se týká druhé části, slyšeli jste. Podávám odvolání. Ale rozsudek chápu. Politická situace je taková a mediální tlak je natolik silný, že zřejmě nejsou zatím dostatečné podmínky pro to, abychom se dočkali osvobozujícího rozsudku.

Cítíte se vinen?

Nejsem vinen.

Myslíte, že dostanete milost?

Nestojím o milost. Nejsem vinen.

A cítíte lítost?

Nemám důvod k lítosti.

Jak hodnotíte dvacet let okupace?

Po dnešním verdiktu nejsou předpoklady k tomu, abych to mohl hodnotit.

Kdo je souzen za rok '68

Milouš Jakeš - před rokem 1989 to dotáhl až na generálního tajemníka, ale v srpnu 1968 nebyla jeho role nijak zásadní. "Proti Biľakovi byli Jakeš a Lenárt tehdy funkcionáři druhé kategorie," říká ředitel Ústavu pro soudobé dějiny, historik Oldřich Tůma. I Jakeš se účastnil po invazi osudového jednání o kolaborantské dělnicko-rolnické vládě na sovětském velvyslanectví, byl mu nabízen post ministra vnitra. V současnosti čelí obžalobě z vlastizrady, ale městský soud rozhodl v jeho prospěch. Poté, co se státní zástupkyně odvolala, rozhodne o jeho vině definitivně Vrchní soud v Praze.

Jozef Lenárt - těsně před invazí byl nemocen, není jasné, zda se jen "nehodil marod". Při jednání se sovětským velvyslancem Červoněnkem mu však byl nabízen post předsedy vlády. To odmítl, i když myšlenku kolaborantské vlády výslovně neodsoudil. Po srpnu pokračoval nerušeně v kariéře, vystřídal řadu funkcí, byl například generálním tajemníkem slovenských komunistů. Vloni byl spolu s Jakešem zproštěn obžaloby z vlastizrady, ale státní zástupkyně se odvolala k pražskému vrchnímu soudu. Ten o jeho vině (či nevině) rozhodne v nejbližších týdnech současně s Jakešem.

Vasil Biľak - podle názoru historiků sehrál v osmašedesátém klíčovou roli, když "připravoval půdu" pro vstup sovětských vojsk. Právě on je autorem zvacího dopisu sovětskému diktátoru Leonidu Brežněvovi. A ve svých pamětech se přiznává i k tomu, že se těsně před invazí sešel se šéfem ústřední správy spojů Karlem Hoffmannem. Biľak byl sice obviněn rychle po pádu komunismu (hned v roce 1991), od rozdělení státu však žije na Slovensku a je v rukou tamní spravedlnosti. Ta si s ním neví rady, slovenský Nejvyšší soud jeho případ vrátil vloni prakticky na začátek - do přípravného řízení.