S šéfkou české mise v Iráku Janinou Hřebíčkovou

Proč opouštíte vedení české mise v dočasné správě Iráku?

Hlavní důvod je ten, že v Iráku pracuji šest měsíců a na konci roku to bude osm měsíců. To je hodně. Pro šéfa mise to znamená scházet se na nejvyšší úrovni například s představiteli Spojených států a neustále propagovat Českou republiku a přesvědčovat, proč zrovna naši experti jsou pro tu či onu oblast vhodní. Celý svět se snaží o nastolení liberální vlády v Iráku a ty země, které jsou menší a chudší, si velice těžko získávají důvěru při politických a bezpečnostních jednáních. Moje práce nespočívala v tom, že bych zašla do dvaceti kanceláří. To bylo třeba sto návštěv. Neustále. Aby tu člověk uspěl, je třeba budovat dobré osobní kontakty. Tato kapitola je ale uzavřená a teď pro tu druhou je potřeba čerstvého člověka s jiným zaměřením.

Podmínky v Bagdádu si člověk těžko dokáže představit. Jak se pohybujete po městě? Jak vypadá čtvrť, ve které pracujete?

My všichni žijeme v uzavřeném prostoru. Většina koaličních partnerů bydlela v hotelu Rašíd. Každý tam jí stejné jídlo a pije stejné nápoje. Když někdo chce jít do práce, jde do Saddámova paláce, a když je třeba jednat s Iráčany, dělá se to buď v paláci, anebo se vyráží na různá ministerstva. Těch prvních pět měsíců to nějak fungovalo, ale jak se změnila intenzita a profesionalita útoků, rostou i obavy a je jen otázkou štěstí, kdy to bouchne přímo v paláci. To hodně ovlivní psychiku každého a ještě víc to ztěžuje pracovní schopnosti. Když spíte ve spacáku v kanceláři a obáváte se jít do restaurace do města, ovlivní vás to, ať chcete nebo ne.

Práce v Bagdádu je náročná, ale ve vašem případě se prý přidaly ještě konflikty s ambasádou.

To určitě ne. Nehraje to žádnou roli. Ve vypjatých podmínkách vždy dojde k většímu nebo menšímu nedorozumění. Roli v mém odchodu spíš hraje, že jsem už jedenáct let v krizových oblastech. Odpočinek už je nutný. Navíc si myslím, že první kapitola je v Iráku už opravdu hotova. Infrastrukturu jsem vybudovala, experty jsem umístila, kontakty jsem předala, teď je to na někom, kdo se toho všeho zhostí a otevře novou kapitolu - vybuduje nové obchodní vztahy a přispěje k rekonstrukci i v politické, bezpečnostní anebo justiční sféře.

Měla jste pocit, že jsou v Bagdádu lidé ze Západu vítáni?

Z větší části asi ano. To mě drželo nad vodou. Přesvědčilo mě to o tom, že v Iráku koalice má být. Setkávali jsme se s lidmi z nejrůznějších vrstev a většina z nich má radost, že už nevládne Saddám. Musí se ale zachovat všechny jejich zvyky a tradice. Jiná věc je, že právě teď je nejvhodnější doba všechno destabilizovat a znejistět. Z toho vycházejí extremisté a teroristé.