Hydrometeorolog: Za padesát let to tu bude jako ve Slovinsku

Loňské katastrofické povodně, letošní extrémní sucha. Někteří vědci trvají na tom, že jde o dílo náhody, většina ale říká, že je to důsledek klimatických změn. Jak to hodnotíte vy?

No, podívejte se. My jsme samozřejmě trochu střízliví. Když o tom čtu v tisku, bohužel se k těmto věcem vyjadřují často lidé, kteří k tomu nemají ani vzdělání.

Třeba psychotronici...

Ano, i tito lidé. Ale jde spíš o to, zda je to způsobeno člověkem, nebo zda jde o přirozený jev. Je problém, přesně to rozeznat. A projevuje se to, co jste řekla na začátku. Vědci se začínají shodovat v tom, že budou narůstat extrémy teplotní a povodňové. Povodně byly vloni, ale i letos mohou ještě nějaké být. Já nechci strašit, ale povodeň opravdu může být vždycky.

Takže i vy souhlasíte s názorem, že nás čeká dlouhé období, kdy se budou střídat extrémní sucha s přívalovými dešti, které s sebou přinesou povodně?

Možné to je. Ale z toho krátkého období, které teď poznáváme na vlastní kůži... O změnách klimatu se má mluvit v souvislosti s obdobím několika desetiletí. Nemůžeme vycházet z jednoho pětiletí nebo desetiletí. Ta tendence, o které jste mluvila, tady ale samozřejmě je. Ovšem výroky vědců se týkají třeba období na sto let dopředu. Oni mluví o tom, že se během století zvýší průměrná teplota od 1,6 do téměř 6 stupňů. Ale v médiích se dočtete jen o těch šesti! To je pro novináře atraktivnější. Ale nechci zas říkat, že nám nic nehrozí. Hlavně bychom měli zvažovat, co proti tomu můžeme dělat a zda na to máme peníze. Snížení skleníkových plynů není žádná legrace. Je to drahá záležitost. A hlavně se to musí udělat na celém světě. My to třeba děláme, protože se vychází z kjótského protokolu.

Ten ale sám o sobě vypadá spíš jen jako politika. Vzpomeňme třeba, jak se k němu postavil George Bush.

Ano, tak to ale je až v poslední době právě nástupem Bushe. Pokud protokol nepřijme největší znečišťovatel, kterým USA jsou, je to z globálního hlediska problém. A druhou zemí, na kterou se čeká a která by jej mohla podpořit, je Rusko. Rusko to alespoň podepsalo. S Američany je problém, protože oni se na to dívají i z ekonomického hlediska. Stálo by je to nejvíc. Když už máte emise nízké, už je těžko snižujete. Proto vznikla metoda, že můžete snížit emisi někde jinde. Ne na svém území. Můžete si ty emise kupovat. Amerika může třeba v Číně zaplatit snížení emisí, což je daleko snazší než v USA. Myšlenka to není úplně špatná, ale rozvojovým zemím se to moc nelíbí.

Vy extrémní počasí nechcete dramatizovat. Ale reagují i světové pojišťovny, pro které střední Evropa už není tou zónou klidu, ale stala se rizikovou oblastí.

Pojišťovny na to reagují celkem pochopitelně. Narůstají škody z pohrom způsobených přírodními vlivy. Teď budou škody kvůli suchu, ovšem ty povodňové jsou markantnější. Narůstají z několika důvodů. Jednak ta loňská povodeň byla asi největší, kterou z historie známe, jednak lidé mají čím dál větší majetek. Když byla dříve povodeň a člověku to sfouklo nějakou chaloupku, tak téměř o nic nepřišel. Na tom se pozná vyspělá země - právě ta má v případě katastrofy malé ztráty na životech. A velké ztráty na majetku.

Považujete současné sucho za skutečný extrém? Ředitel vaší ostravské pobočky prohlásil, že to "nějaký velký extrém" není.

Zemědělci mají problémy, ale ty nejsou způsobené jen suchem...

V rybnících hynou ryby...

Já ale myslím, že taková léta jsme už měli. Teplé a suché léto bylo třeba v roce 1994. My v této chvíli počítáme tropické dny. V roce 1994 jich bylo pětadvacet. Teď v úterý jich bylo sedmnáct a ještě máme před sebou celý srpen, takže rekord asi opravdu překonáme. Už to tak vypadá. Byl by to rekord za nějakých posledních dvacet let.

Díky spolupráci s britskými meteorology předpovídáte počasí na deset dní dopředu. Kolik tropických dnů nás ještě čeká?

Já mám předpověď do příštího pátku a tropické budou všechny tyto dny. To abych vás uklidnil.

Zrovna jste mě neuklidnil. Když se vrátíme k roku 1994, také byly takové obavy z tání alpských ledovců?

Tyhle věci berte spíš s rezervou. To jsou opravdu dlouhodobější jevy. Takto dlouhé teplejší periody byly třeba i ve středověku. Opět se vracím k otázce změny klimatu a k tomu, do jaké míry ji způsobují lidé.

Co si tedy myslíte vy? Nakolik za to mohou lidé?

Já zastávám poměrně kompromisní názor. Člověk k tomu přispívá a měl by se snažit přispívat méně. Ale zase by se nemělo říkat, že to způsobil jenom člověk.

Před chvílí jste mi odpověděl otázkou: "Co proti tomu můžeme dělat a máme na to?" Jak vy na to odpovíte?

Především bychom se měli snažit snižovat emise. Ty jsou nejvyšší z topení a u výroby energie. Nejvhodnější je alternativní energie. Ta ale bohužel u nás příliš možná není. Nemáme moc možností ani na sluneční, ani na větrnou energii. Musíme se podívat na ty největší zdroje. To jsou uhelné a jaderné elektrárny. ČR si musí rozmyslet, kterým směrem půjde. A zda na to má. Nahradit jadernou elektrárnu, na to potřebujete iks tisíc větrných elektráren, které ale taky nejsou stabilní, protože nemusí foukat vítr.

Jinými slovy, nemáme na to.

Myslím, že moc na to nemáme. My nemáme tolik peněz jako třeba Němci, abychom si mohli kupovat plyn na produkci elektrické energie. Je potřeba udělat si na to nějakou dlouhodobou koncepci, která - obávám se neexistuje. Problém je třeba cenová politika státu. Když zdražili naftu, lidé začali přecházet zpátky na uhlí. A tím se emise zase zvýšily. Na tohle přece musí vláda koukat! Měla by trochu podporovat ty ekologičtější systémy. To je bez debat.

Když mluvím o tání alpských ledovců, vy se jen usmíváte. Ale přece jen je to vážná věc. Táním ledovců se zvýší hladiny moří...

Je to tak. Určitě k tomu oteplování přispívá a je dobré to snížit.

Jaké důsledky může toto sucho pro nás mít? Kromě toho, že klesne úroda obilí.

Česká republika na tom s oteplením není ještě tragicky. Ale samozřejmě jsou země, pro které ty dopady budou daleko horší. To jsou země přímořských pobřeží. Tam je ohrožuje právě to zvyšování hladiny moří. My se s tím můžeme ještě nějak vyrovnat. Ale třeba bychom museli opustit pěstování některých plodin. Měli bychom přejít na teplomilnější ovoce. Ale to mluvím o dlouhodobějším horizontu. Ke zvýšení teploty bude docházet. Ale jak jsem řekl na začátku, problém změny klimatu je globální. Kdybychom se tady my přetrhli a ostatní se na to vykašlali, tak to děláme zbytečně. Ale zas nemůžeme být alibisti a říkat: "Ostatní nic nedělají, tak nebudeme taky nic dělat."

Je podle vás letošní horko jen extrém, který se nemusí v příštích letech opakovat? Přece jen byla letos v červnu nejvyšší průměrná teplota za celou dobu, co se vůbec sleduje, tedy za zhruba dvě stě třicet let.

Myslím, že letos jde o nadprůměr.

To ano. Ale když probíhá nějaký dlouhodobý proces, během něj se může v určitém okamžiku něco lámat. A ptám se, zda se právě v takovém okamžiku nenacházíme.

To vám není nikdo schopen říct. Předpověď klimatu jako takového je prakticky skoro nemožná. Žádný vědec vám neřekne, jaký bude příští červenec.

Vědci dnes spíš říkají, že se postupem času teplotně dostaneme na úroveň Slovinska.

Ano. Trošku se změní charakter země. Podle mě se na úroveň Slovinska můžeme dostat během padesáti let.

Na začátku rozhovoru jste řekl, že se k počasí vyjadřují lidé, kteří k tomu nemají vzdělání. Tak já bych vám teď ocitovala psychotronika Stanislava Brázdu...

No to mě zajímá!

"Rok 2007 bude rokem hrůzy. Vítr bude tak silný, že v Praze budou nad Letnou létat střechy domů." Jsou takové prognózy naprostým nesmyslem? Mnoho lidí tomu věří.

Já nevím... Nechci pana Brázdu urazit, ale nevím, z čeho to dělá. Je pravděpodobnost jedna ku milionu, že se to stane. Všimněte si, že se nikdo nevrací k prognózám z minulosti, které se nevyplnily. Vzpomeňte si, že jsme byli koncem prosince varováni, že na jaře bude obrovská povodeň.

Ano, to dokonce oznámil premiér Špidla.

Premiér Špidla se toho bohužel chytil. Ale vinou našeho ústavu k tomu nedošlo. Protože jsme nic nevěděli, tak jsme neříkali nic! Naše serióznost je v tom, že neříkáme, co nevíme. Někdy je pro nás samozřejmě nepříjemné říkat "nevíme".

Kdyby povodně skutečně přišly, ocitli byste se naopak ve velmi nepříjemné situaci.

Ne, ne. My bychom varovali včas. Ale nevarovali bychom měsíc dopředu. K tomu, aby krizový štáb evakuoval lidi, nepotřebuje měsíc.

Asi byste si měl promluvit s premiérem Špidlou, aby příště nevyhlašoval takto planý poplach.

Já jsem s ním o tom mluvil. Distancoval jsem se od toho, protože od nás tuto informaci neměl. Problémy, na které se ptáte, jsme měli během loňských povodní. My jsme věděli, že za týden bude pršet. Šéf štábu...

Tedy Stanislav Gross...

Ano, Gross chtěl vědět přesné informace. Řekl jsem mu: "Pane ministře, musíme počkat, až budeme mít přesné analýzy. My vám zatím říkáme jen to, že něco přijde." Nic jiného nám nezbývá. Jinak pak existuje opačné nebezpečí.

Tedy planý poplach a milionové škody.

Přesně. A taky by nám už nikdo nevěřil. Ale na druhé straně se nám párkrát stalo, že jsme měli varovat, a neudělali jsme to. Čili já dnes meteorologům říkám: "Radši převarovat než nedovarovat!"

Kdy jste takto nevarovali, a měli jste?

To já nebudu říkat. Stresy našich lidí jsou poměrně velké. A největším stresem je oznámit ten začátek katastrofy. To znamená ohlásit první vlnu a spustit celý mechanismus krizového řízení. A pak oznámit druhou vlnu. Ta druhá vlna byla vloni o to strašnější, že šla do zatopených oblastí, kdy už voda neměla kam jít. Kdybych měl srovnat povodně v letech 1997 a 2002, tak ta druhá byla horší. Prodleva mezi první a druhou vlnou byla vloni pouze tři dny a lidi se nestačili vzpamatovat. Navíc to šlo všechno jen do Vltavy, zatímco v roce 1997 to šlo na Moravě do dvou řek. Naštěstí ale vloni už fungoval integrovaný záchranný systém, takže ztráty na životech byly menší. V roce 1997 zemřelo 55 lidí. Loňská povodeň byla tragická i v tom, že zasáhla Prahu. A Vltavská kaskáda měla sehrát pozitivní roli, ovšem nestačilo to. Což se dalo čekat. Takové množství vody se nemohlo vejít nikam. Celkové srážky byly tak velké, že kdyby byla Vltavská kaskáda prázdná, tak by se do ní vešlo jen dvacet procent srážek, které spadly.

Když o tom ex post přemýšlíte, udělal váš ústav nějakou chybu? Zaváhali jste někdy?

Nějaké problémy jsme samozřejmě měli, to nebudu zastírat. Vždyť se to rovnalo válečnému stavu. Ale my máme proti okolním zemím velký problém. U nás totiž ta povodeň vždycky začíná. Třeba Němci to od nás dostanou po Labi a mají čas se připravit. Je to taková pomalejší povodeň. U nás začíná v horách, postupuje rychle a má třeba dvě vlny. Nám ta první vlna v jižních Čechách zničila radary, takže jsme pak ani neměli informace, které bychom potřebovali. Vloni jsme byli párkrát v ouzkých, protože ta povodeň byla tak veliká, že naše připravené metody téměř nefungovaly. Když máte tok široký sto padesát metrů a on se vám rozlije na dvacet kilometrů, tak už nemáte definované vůbec nic.

Říkal jste, že jste byli párkrát v ouzkých. Kdy se vám nejvíce podlamovala kolena?

Nejhorší bylo předpovědět tu druhou vlnu. Bylo strašné to lidem sdělit. A navíc jsme měli několik analýz, které se lišily. Představte si, že meteorolog sedí a má vyhlásit katastrofu. A podle jiné analýzy, kterou má v ruce taky, má říct, že nic dalšího se dít nebude! To už pak záleží na zkušenostech, na citu, na odvaze. Tehdy byl pro nás dost těžký moment, kdy jsme nemohli výstrahu dát tak brzy, jak bychom si přáli. Ale v žádném případě jsme ji nedali moc pozdě.

S každou povodní nabíráte nové a nové zkušenosti...

Ale hlavně jsme mohli začít na základě loňské povodně dělat nová opatření. Smetlo nám to síť v jižních Čechách, takže budeme budovat novou. Přístroje, které měří průtoky, budou vybudované tak, aby vydržely pětisetletou vodu. Což je třeba o deset metrů výše, než je dnešní hladina řek. Dohodli jsme se s Francií, že budeme spolupracovat. Vyvineme úplně nový model počasí. Budeme mít rozlišený každý dvaapůltý kilometr. My tedy vystihneme terén i s rostlinstvem. To je obtížný model a Francie si na to sama netroufá. Dále zlepšujeme celkovou organizaci. Sešli jsme se s řediteli povodí a dohodli jsme zlepšení komunikace.

Vy se ale potýkáte s finančními problémy. Jste příspěvková organizace, osmdesát procent rozpočtu vám financuje ministerstvo životního prostředí...

Existují dvě možnosti. Buď bychom byli rozpočtová organizace a všechno by hradil stát, nebo příspěvková a pak část peněz musíme shánět. A to je právě náš problém. Sehnat dvacet procent není zas tak špatné. S padesáti by to bylo horší, ale úředníci by to tak nejradši udělali.

Dotknou se vás chystané škrty ve státním rozpočtu?

Nám paradoxně trošku pomohl útok na Spojené státy. Vláda se totiž začala obecně zajímat o pohromy a katastrofy způsobené teroristickými činy. Teroristé totiž mohou využívat i přírodních katastrof. Takže my jsme pro vládu v červnu 2002 připravili kompletní projekt. Pak ale přišla nová vláda, do toho skočily povodně... Po povodních jsme projekt předložili znovu a vláda řekla: "Ano, ale v roce 2003 už to nestihneme. Posuneme to o rok." A teď čekáme. Údajně je to na dobré cestě. My nutně potřebujeme, aby ten program byl přijat!

Kolik peněz tento projekt představuje? Někde jsem četla, že jde o sto milionů korun.

To jde tedy o mnohem víc. Radši to nebudu říkat. Je to potřeba už proto, že počasí je skutečně jen extrémní. Buď sucho, nebo povodně. Skoro vůbec nejsou normální období.

Co se bude dít, když vám tento projekt vláda smete ze stolu?

Vláda nám rozpočet seškrtala už několikrát. A dodnes jsme se z toho nevzpamatovali. Nároky na tuto službu vzrůstají, technika je náročnější, potřebujeme kvalitnější přístroje. Není možné myslet si, že budeme zdokonalovat a přitom zlevňovat naši práci.

Budete ohroženi, řekne-li vám vláda znovu, že projekt posouvá o další rok?

Ohroženi budeme. Ale ohroženi jsme pořád. Zatím nemáme vyřešený ani letošní rok. No řekněte mi, jak můžu něco plánovat, když ani dnes nevím, jestli se nám podaří přežít do konce roku.