Věřím, že mě porazila čistě

Kateřina Neumannová získala první českou medaili v Turíně - stříbro ze skiatlonu. O zlatou medaili ji na konci závodu připravila Estonka Kristina Šmigunová. Jak se Kateřina cítí po závodu?

Sotva se Kateřina Neumannová stačila za cílem vydýchat, dostala k telefonu dcerku Lucku. "Ahoj Lucoušku, viděla jsi mámu v televizi?" ptala se. "Jo, děkuju a posílám ti pusu." Pak vypnula mobil a dodala: "Babička Lucce radila, ať mi řekne, že gratuluje, ale ona mi povídala - všechno nejlepší. Asi si myslí, že mám narozeniny," smála se čerstvá stříbrná medailistka ve skiatlonu.

Čtvrté olympijské stříbro. Nevnímáte kromě radosti trochu i zmar? Zlato vás zase obešlo...

Nepatrné zklamání cítím, Ze stříbrné medaile ale člověk snad ani nemůže cítit smutek, i když ke zlatu chyběl jen kousek.

V posledních kilometrech vám pozdější vítězka Šmigunová visela na zádech. Vnímala jste ji?

Věděla jsem o ní. Až do posledního kopce nás jelo pohromadě pořád dost. V tom stoupání jsem jí zkusila ujet, ale nástup zachytila, bylo vidět, že na to hodně má. Vkonci by bylo lepší jet z druhé pozice, jenže my se s trenérem Standou Frühaufem domluvili, že musím zkusit v kopci nastoupit. Taktika to nebyla špatná, jenže Šmigunka byla v závěru o kousek lepší.

Jak vám bylo, když se před vás v cílové rovince posouvala?

Věděla jsem, že na její zrychlení nemám, Bylo jasné, že vyhraje.

Potkala vás při závodě krize?

Nemyslím. Klasika se ale jela hodně rychle a věčně hrozily kolize. Kolikrát k nim chyběl jen krůček. V zatáčkách se to sjíždělo dost nepříjemně, furt jsem se tam snažila dávat pozor na hole. Ve skejtu, jak jsem předpokládala, pak začaly soupeřky postupně odpadávat.

Předvídala jste extrémně těžký závod, zejména jste mluvila o brutálních kopcích při volné technice. Naplnily se předpoklady?

Závod byl hodně rychlý i těžký, ale mně se jelo dobře. Tempo bylo relativně rovnoměrné, podmínky byly perfektní, myslím snad až ideální. Řekla bych, že závod byl na koukání krásný a že se povedl.

V závěru jste soupeřkám marně naznačovala, že potřebujete vystřídat. Padla i nějaká slova?

To ne. Věděla jsem ale, že je třeba jet tempo, aby ostatní odpadávaly. Cítila jsem, že když se pojede rychle, zůstane nás vepředu málo.

Překvapilo vás v závěrečných kilometrech složení vedoucí skupinky?

Čelo bylo trochu jiné, než jsem si myslela, Nečekala jsem třeba Rusky ani Paruzziovou. Naopak taková tři jména mně tam chyběla.

Asi jste tam čekala i vedoucí ženu Světového poháru Marit Björgenovou. Co říkáte faktu, že vzdala?

To ani nevím.

Napadlo vás v nějakou chvíli, že vyhrajete?

Na začátku posledního kola jsem se cítila odpočinutá. Tak jsem zkusila jet dopředu...

Už jste se Šmigunovou stihla prohodit pár slov?

Jen jsem jí pogratulovala, nevím, co bych s ní rozebírala (usmívá se). Estoncům jsem nikdy v minulosti moc nevěřila, nicméně tímhle nechci vůbec naznačovat, že by dnes něco nebylo čisté. Prostě mě porazila, protože byla lepší. A chci věřit, že jen svými silami.

Jaký spolu máte vztah?

Po tom, co má za sebou, k ní mám vztah ne nejpřátelštější.

Nenapadlo vás, že by vám jednou mohla přijít nějaká cennější medaile, třeba opět poštou...?

(směje se) O tomhle radši nepřemýšlím, i když Šmigunka letos nepředvedla žádný zázrak. Závodila naposledy začátkem ledna a sem přijela před dvěma dny. Hodně jsem o ní přemýšlela a nevěděla, co si mám myslet. V každém případě byla připravená výborně.

Co vás čeká večer?

Na skleničku šampaňského se určitě čas najde.

VÁCLAV CIBULA

obsah | Česká republika