Z Vatikánu přijel "bodrý Moravan"

Špidlík, který žije přes padesát let ve Vatikánu a do své vlasti zavítal poprvé v kardinálské hodnosti, nešetří ani sebe. Hned zkraje vám řekne, že je hluchý jako poleno a že na něj proto musíte křičet. "Tuhle jsem byl v Moskvě na kongresu a z počátku jsem z toho neměl vůbec nic. Ale pak si ke mně sedl jeden z hostitelů a nabídl mi, že mi bude překládat - tiché věty na hlasité." Ovšem ruštinou vládne Špidlík dokonale. Stejně jako latinou, angličtinou, němčinou či italštinou.

Kardinál sype historky z rukávu a každá z nich je skvělou odpovědí na vaši otázku. Má to však háček: chvílemi z toho až bolí bránice, takže si musíte dávat občas pozor, aby vám neunikla pointa příběhu. A je věru o co stát - tu jej prokládá citací z legendy Erbenovy Kytice, jindy zas básní Jiřího Wolkera.

Posluchači je najednou bližší i křesťanská spiritualita, v níž je kardinál esem. Prý ji nepochopíte bez národní poezie a hudby. "Divem třeba je, jak různorodý čtyřhlas tvoří harmonii. Proč se tedy nemít rádi jen kvůli jiným názorům." I Bůh se stává ve Špidlíkově podání laskavým, plnýmhumoru a pochopení k lidským slabostem. Najednou ho máte - stejně tak jako kardinála - za bodrého moravského kněze. I s tím jeho "tož podívajte sa". Jedno je však kardinálovi svaté určitě: člověk a jeho myšlení. "Pracují tu politici, ekonomové... ale přitom jsme z civilizace vyloučili osobní vztahy. Osobního Boha. Osobní odpovědnost. Masaryk to říkal po svém: Však jsme lidi, proboha svatého! Tak se domluvme lidsky."

Komentovat vztahy Vatikánu a Česka, které stále nemá s církevním státem ratifikovanou smlouvu o vztazích, však nechce. Dokument se nelíbí i prezidentu Václavu Klausovi, se kterým se včera sešel. "Tož podívajte sa: dohoda musí být ze srdce a upřímné vůle. Vatikán! To je takové černé slovo, že?" říká v nadsázce. "Nehodlám se plést do vašich věcí," říká myslitel, autor filozofických knih, pohádek, a také architekt. Do slovanského stylu předělal takzvanou druhou Sixtinskou kapli Redemptoris Mater ve Vatikánu.