Někteří sudetští Němci se znovu usazují v Česku

Bavorský premiér Edmund Stoiber nedávno prohlásil, že dokud česká vláda nezruší Benešovy dekrety a neomluví se za poválečný odsun Němců, nikdy oficiálně nenavštíví Česko. Někteří sudetští Němci, jejichž zájmy Stoiber hájí, se ale řídí zcela opačnou filozofií. Nejen, že Česko navštěvují, ale první z nich se dokonce natrvalo stěhují do svého bývalého domova.

Už sedm let bydlí sudetský Němec Richard Richter v Bernarticích u Tachova v domě, v němž se narodil a který musel po válce spolu s rodiči opustit.

"Moje sestřenice, která má české občanství, v roce 1994 koupila pozemek, na němž dům mých rodičů stál. A parcelu mi pak darovala," říká pětašedesátiletý Richard Richter. Poté, co dům za tři roky znovu postavil, se sudetský Němec i se svou manželkou do vesnice natrvalo nastěhoval. A žije tak na stejném místě, kde strávil dětství.

"Procestoval jsem celý svět, ale nikdy jsme neměl opravdu jiný domov než Bernartice. Z mého pohledu to nebylo žádné stěhování, ale návrat domů," tvrdí Richter, který většinu svého života pracoval jako stavbyvedoucí v mnoha zemích, včetně například Kuvajtu a Iráku.

Richterův otec padl jako voják německé armády v Rusku, zbytek rodiny byl po válce odsunut do východního Německa, odkud se pak přestěhoval do Bavorska. "Nebyli jsme žádní nacisti. Otec a další příbuzní byli naopak dlouholetými členy sociální demokracie. Přesto nás odsun neminul," tvrdí sudetský Němec.

Minimálně část Benešových dekretů a zejména následných zákonů proto považuje za nespravedlnost. "Jestliže v Česku stále platí zákon, který omilostnil všechno krveprolití během takzvaného divokého odsunu, pak s takovým bezprávím jen těžko mohu souhlasit," říká Richter.

K žalobě 78 sudetských Němců, kteří u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku žádají zpět svůj zabavený majetek, se ale nepřipojil. "Jestli bych někoho žaloval, pak některé české politiky, kteří si ze strachu z Němců udělali politický byznys," tvrdí Richter.

Naprostá většina potomků vysídlenců podle něj o návrat do Česka nemá zájem a neusiluje ani o vrácení majetku. "Proč mají ale lidé, kteří nejprve kolaborovali s Němci a potom po válce Němce vraždili, zůstat bez trestu?" ptá se rozčileně Richter. Sám údajně několik takových lidí osobně zná.

Politici přispívají k nevraživosti

Politici, kteří podle Richtera obhajují i takové nespravedlivé zákony, přispívají k nevraživosti Čechů vůči Němcům. "Mám tady už řadu dobrých přátel. Někdy se ale divím, kolik je mezi Čechy nacionalistů, kteří Němce stále nenávidí," říká Richter. V Bernarticích je však spokojen a hodlá v obci i se svou ženou, původem Češkou, strávit zbytek života.

Starosta obce Stráž, pod kterou Bernartice spadají, přitom tvrdí, že takových sudetských Němců jako je Richard Richter by v obci přivítal klidně dalších deset. "Kdyby byli všichni takoví, jenom by nám to prospělo," říká starosta Oldřich Hloušek. Richtera si pochvaluje jako solidního souseda, který jako stavař chodí na obecní brigády a neodmítá ani pomoc ostatním.

Budou tedy prvního sudetského Němce, který se i bez soudů o majetek vrátil do svého bývalého domu v Česku, následovat i další vysídlenci? V masovém měřítku zřejmě nikoliv. Zejména někteří radikálně zaměření představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení naopak hrdě prohlašují, že je až do doby zrušení Benešových dekretů do Česka nikdo nedostane. "Také jsem měl možnost koupit náš bývalý dům na jižní Moravě za 460 tisíc korun. Dokud bude ale v Česku stále tolik komunistů a nespravedlivé zákony, o žádném návratu nemohu uvažovat," říká například předseda rakouského landsmanšaftu Gerhard Zeihsel.