Staří vojáci si připomněli "tiché" hrdiny

Mohlo by se jim klidně říkat "hrdinové, o nichž nikdo nic neví". O koho jde? O vojáky, kterých se mladá socialistická armáda zbavila po únorovém převratu v roce 1948. Zbavit se je možná slabé slovo: většinu z nich poslala do kriminálu nebo do lágrů, mnozí z nich tam zemřeli.

"Stále se o tom málo ví. Je známé jméno generála Píky, ale tím to zpravidla končí," říká historik Václav Vondrášek z brněnské vojenské akademie. Ta společně s dalšími organizacemi připravila v Brně konferenci a výstavu, na níž se rozhodla některé osudy "zapomenutých hrdinů" připomenout. "Řada věcí čeká teprve na své solidní historické zpracování. Něco se udělalo, ale je to málo," říká Vondrášek. Nejvíc pronásledováni byli letci, kteří bojovali v Anglii. Nebezpeční však byli podle historika všichni ti, kteří byli vychováni v idejích prezidenta T. G. Masaryka.

"Zpravidla ti, kteří se postavili nacistům, měli problémy i s komunisty. A ti, co kolaborovali, kolaborovali znovu," říká generál a bývalý politický vězeň Kácha.

Nacisti ho nezabili, to dokázal až uran

V jiné zemi by byl dávno hrdino u. Josef Bryks bojoval ve službách britského letectva i ve varšavském ghetu, nacisté jej dvakrát odsoudili k trestu smrti. Proč? Aby nakonec zemřel v komunistickém kriminálu při těžbě uranu. Zapomenut. Nikdo o něm nic neví. Vlastně ne: Angličané o něm natočili film. Češi o něm mlčí.

"Zapomenuti byli skoro všichni, kdo se dostali po roce tisíc devět set čtyřicet osm do kriminálu. Josef Bryks byl výborný člověk, kdo jsme ho znali, oceňovali jsme ho," říká generál Miroslav Kácha, který v komunistickém vězení strávil sám jedenáct let. Ručně psaná Bryksova výpověď z vězení ležela až do včerejška ve státním archivu, než ji jeho pracovníci zveřejnili stejně jako další dokumenty - například dopisy, jimiž Bryksova anglická manželka žádala jeho propuštění z drsného komunistického vězení.

"Stále nesnadněji usilujeme o propuštění těchto nešťastníků, těchto bývalých československých hrdinů, kteří jsou nyní neprávem vězněni. Jejich jediným zločinem bylo, že se pokusili dostat pas, aby mohli žít se svými ženami v Anglii. Byla jejich prolitá krev a útrapy nadarmo? Už se na to zapomnělo?" psala z Anglie tehdejšímu prvnímu tajemníkovi Komunistické strany Československa Rudolfu Slánskému. Samozřejmě zcela zbytečně. Když Bryks pracoval ve vězení při těžbě uranu, byl placen podle výkonu. Aby mohl posílat alespoň malou část peněz své anglické manželce a dítěti, prý přecenil své síly. "To možná způsobilo jeho předčasnou smrt," říká generál a bývalý "mukl" Kácha.

Sám Bryks ve svých pamětech popisuje své životní osudy, které jsou téměř neuvěřitelné: poté, co byl sestřelen a zajat, uprchl. Ve Varšavě byl za účast v bojích proti nacistům odsouzen k smrti oběšením. To vystupoval pod falešným jménem Jozef Blaszkiewicz. Na zásah švýcarské mise byl eskortován do zajatecké nemocnice a skončil v léčebně pro duševně choré. Pak odhalili jeho pravou totožnost a v roce 1945 znovu potvrdili trest smrti. I tehdy nakonec unikl. Dne 3. května 1945 jej zatkli pro změnu komunisté a pod záminkou pokusu o útěk za hranice poslali do kriminálu. Tam v roce 1957 zemřel. Bylo mu jedenačtyřicet.

(san), LUDĚK NAVARA, MF DNES

obsah | Česká republika