Svěrákové opět míří za Oscarem

Hlasování České filmové a televizní akademie dopadlo tak, jak zřejmě celá česká veřejnost očekávála. Do oscarového klání budou opět vpuštěni otec a syn Svěrákové. Pro jejich poslední film "Tmavomodrý svět" řekla své "ano" nadpoloviční většina ze 130 členů Akademie.

Informace o dašlím pořadí zůstávají nadále zahaleny rouškou tajemství. Podle kusých výpovědí ředitele Akademie Petra Vachlera se dá jen odhadovat, že se po "Tmavomodrém světě" nejvýše umístily (v abecedním pořadí) "Babí léto" Vladimíra Michálka, "Kytice" F. A. Brabce a "Otesánek" Jana Švankmajera. Jedinou jistou skutečností, kterou P. Vachler novinářům prozradil, je, že se členům Akademie promítalo všech 15 snímků, které měli v letošním roce premiéru. Jediný, kdo se projekce dobrovolně vzdal, byl Jaroslav Soukup se svou novinkou "Jak ukrást Dagmaru", s tím, že by to nepokládal za smysluplné.

Předem favorizovanému "Tmavomodrému světu" napomohla k poměrně jednoznačné nominaci řada očividných aspektů. Tím hlavním byl beze všech pochyb fakt, že má snímek již nyní zajištěnou distribuci v USA. Klíčovým distrubutorem se stejně jako v případě Hřebejkova snímku "Musíme si pomáhat" stala firma Sony Pictures. Před koncem roku si asi čtrnáctidenním nepřetržitým promítáním v amerických kinech (převážně v Los Angeles) bezesporu nezanedbatelně zvýší naději na oscarovou nominaci. A to nejen v kategorii nejlepší zahraniční film, ale podle odborníků se nedají vyloučit ani nominace v některých kategoriích hlavní soutěže, jako tomu bylo v minulých letech u italského filmu Roberta Beniniho "Život je krásný" či u tchajwanského snímku režiséra Ang Lee "Tygr a drak".

V čem tedy spočívá síla filmu vypovídajícím o hrdinských zážitcích českých bojových letců ve službách Jejího veličenstva. Bude to určitě také právě tématem. Válečné filmy, převážně z období druhé světové války, dnes sklízejí obrovské úspěchy po celém světě. Filmoví tvůrci zdá se konečně pochopili velkou škálu rozmanitých pohledů, s nimiž se dá k takovému filmu přistupovat. Spomeňme jen na velkolpé epické pojetí filmu "Zachraňte vojína Rayena" či jeho evropského protějšku "Nepřítel před branami" nebo naopak na psychologicko-filozofickou rovinu "Tenké červené linie" z války ve Vietnamu.Tvůrci "Tmavomodrého světa" se zase zaměřili na realistické zpracování děje a podle výpovědí válečných veteránů, kteří popisované události prožili na vlastní kůži, se svého úkolu zhostili se vší bravurou. Neopomenutelnou roli v dnešní komerční kinematografii hraje také využívání těch nejmoderněších speciálních efektů téměř všemocné počítačové grafiky. I s touto "pandořinou skříňkou" jsme se už však v našich malých českých poměrech dokázali obstojně vyrovnat. Ve filmu "Tmavomodrý svět" ji autoři využívali celkem hojně a na skutečně vysoké úrovni.

Však to, co asi nejvíce předurčilo kvalitu českého velkofilmu, bylo porozumění a sehranost generační tvůrčí dvojice - scénáristy Zdeňka Svěráka a jeho syna režiséra Jana Svěráka. Že si při tvorbě filmů skutečně hrají do noty dokazují předchozí úspěchy. Již v roce 1992 se oscarové nominace dočkala komedie "Obecná škola" a o pět let později už Jan Svěrák svíral v rukou zlatě se třpytící sošku filmového Oscara za nostalgicky-úsměvný příběh "Kolja", pod jehož scénářem byl podepsán opět Zdeněk Svěrák.

Počkejme si tedy na 12. února, kdy budou vyhlášeny oscarové nominace, potažmo pak na 24. března, kdy dojde k samotnému předávání cen. A pokud to Svěrákům tentokrát nevyjde, nemusí kvůli tomu ronit slzy jako onen oscarový ruský chlapec, vždyť je Česká filmová a televziní akademie navrhla na celou řadu neméně prestižních evropských ocenění a většinu domácích "Českých lvů" mají v kapse de facto už nyní. Nezbývá než dodat: Pánové, jen houšť.