Zlomeniny, vyražené zuby. I to byla Zimovčákova Tour

Sice potlučený a s několika zraněními, ale také s pocitem slastného úspěchu se vrátil z cyklistické Tour de France osmačtyřicetiletý Josef Zimovčák, který jako první absolvoval náročnou trať se všemi horskými úseky na vysokém historickém kole. Každou etapu jel den před pelotonem.

Ojedinělý pokus dostal v závěru dramatický náboj, neboť v devatenácté etapě po 52 kilometrech Zimovčák ve sjezdu upadl a vážně se zranil. Nechtěl však zahodit předchozí dřinu, na kolo se vrátil a v neděli dojel do pařížského cíle.

"Chtěl jsem odlehčit enormně zatížené sedací části mého těla a přesunul se na zadní kolo. Zřejmě jsem najel na nerovnost a smekla se mi zadní guma. Ve snaze zachránit situaci jsem zmáčkl brzdičku na předním kole více, než bylo nutné. Stroj mě katapultoval, přeletěl jsem přes kolo, které mě ještě potlouklo," řekl na dnešní tiskové konferenci v Brně Zimovčák k nejkritičtějšímu bodu 3607 kilometrů dlouhého putování.

Tour dokončil v bolestech

Navzdory zlomenému žebru, sanici, naštípnuté ramenní kosti a tržným raním v obličeji ale celou Tour v bolestech dokončil. "Pád jsem přijal s relativní pokorou, že to tak musí být. Potkal mě až v samém závěru, když už jsem měl za sebou všechny horské vrcholy a čekaly pouze dvě rovinaté etapy.

Vůči sponzorům i všem lidem z doprovodného týmu jsem si nemohl dovolit kvůli takovému zranění vzdát celý pokus tři etapy před koncem. Historie by se neptala na to, že jsem překonal na Tour hory. Platilo by, že jsem ji nedokončil," řekl Zimovčák.

Na Tour ho potkaly celkem tři pády. První byl bez vážnějších následků při sjezdu z vrcholu Col du Galibier, kdy se stočil do klubíčka a nic vážnějšího se mu nestalo. Při druhém pádu mu v jedné vesnici zkřížily cestu automobily a s kolem vrazil do zdi statku.

Kolo vážilo necelých třicet kilogramů

Zimovčákovo kolo vážilo necelých třicet kilogramů, takže do každého vrcholu s sebou musel vytáhnout bez možnosti volby jiných převodů o dvacet kilogramů více než závodníci. Jednotlivé etapy absolvoval průměrnou rychlostí těsně pod dvacet kilometrů za hodinu, v sedle trávil denně devět až třináct hodin. V přípravě na vysokém horském kole od loňského listopadu ujel zhruba 12.000 kilometrů.

"Zřejmě jsem se dobře připravil, neboť jsem všechny kopce zvládl v relativní pohodě. Vyjel jsem i na 2645 metrů vysoký Galibier po šestatřiceti kilometrech stoupání. Kolem trati bylo hodně lidí, nemohl jsem si dovolit z kola seskočit. Ve spoustě etap mi tekly slzy, zatínal jsem zuby," líčil Zimovčák.

Teď se na žádný další velký projekt nechystá. Chce si odpočinout a vrátit se do normálního pracovního života. Ale nevylučuje, že by si mohl ještě nějakou další ojedinělou akci vyzkoušet.