V Cannes se na nás koukají jako na exoty

Česká účast na filmovém festivalu v Cannes působí možná skromně, ale zároveň i nadějně. Promítají se tu tři krátké české filmy: Frikasé, Mechanika a Graffiti. Českého zástupce máme i na setkání mladých evropských producentů.

Na festivalu v Cannes platí víc než kdekoli jinde, že si tu filmař musí zařazení svého snímku do některé z prestižních sekcí odsloužit léty. Pěstuje se tu něco jako služební postup. Jako celkem typický příklad může posloužit pětadvacetiletý režisér Martin Krejčí. Loni v Cannes s kolegou Vojtěchem Maškem přebíral prestižní ocenění pro mladé autory Hartley Merril Prize za scénář k filmu Suplent, letos už ho pozvali s krátkým filmem Frikasé do sledované sekce Čtrnáctideník režisérů. Existuje tedy reálná naděje, že až natočí Suplenta, mohl by se tu objevit znova, ačkoli mnohem delší je zástup těch, kterým se na jejich úspěch navázat nepodařilo.

Do Evropy s hendikepem

Vizuálně vytříbené Frikasé, které jeho autor charakterizoval jako filmový aperitiv, se v Cannes líbilo. Možná i proto, že se na rozdíl od ostatních titulů nesnažilo moralizovat nebo přinášet angažovaný pohled na svět. "Je to prostě taková anekdota," přibližuje film Martin Krejčí. Ve Frikasé nejde skutečně o nic jiného než o to, co se stane, když vybíravý host (skvělý Martin Huba) odmítne v restauraci požít frikasé z králíka s "tou vulgární bazalkou".

Čtvrthodinový snímek vznikl ze dvou důvodů. "Je první ze série deseti krátkých filmů, které by se měly promítat jako předfilmy," vysvětluje režisér, "zároveň je to příležitost vyzkoušet si ještě před Suplentem speciální filmovou technologii." Suplent se má stejně jako Frikasé realizovat náročnou a nákladnou cestou: natáčet se bude na film, každé okénko se pak naskenuje do počítače, kde se upraví, a výsledek bude nakonec převeden opět na filmový pás. Film, v němž hlavní dvojroli ztělesní Ivan Trojan, se začne natáčet příští rok.

Zatímco Martin Krejčí absolvoval v Cannes se svým Frikasé tři vlídně přijaté projekce a několik schůzek ohledně prodeje filmu, producent Pavel Strnad mnoho důvodů k radosti ze svého "výletu na Riviéru" neměl. "Když slyším, jak kolegyně z Dánska shánějí peníze na své filmy, tak bych brečel," popsal Strnad své pocity po setkání s dvaceti evropskými producenty. "Dánové například mají na rok na filmy ze státního rozpočtu 60 milionů eur, u nás je roční podpora dva miliony, působíme jako exoti a nikdo nevěří, že v těchhle podmínkách může existovat nějaká kinematografie," vysvětluje producent Roku ďábla a dodává: "Automaticky nás to vyřazuje z možnosti podílu na evropských koprodukcích. Sice vstoupíme do Evropy, ale v téhle oblasti zůstaneme stát někde na kraji." O situaci národních kinematografií ve společné Evropě se v Cannes jednalo dokonce na ministerské úrovni, ovšem bez naší účasti. (Zatímco slovenský ministr kultury tu nechyběl, ačkoli slovenská kinematografie na rozdíl od té české - prakticky neexistuje.)

V Cannes Pavel Strnad prezentoval dva tituly, které připravuje ve společnosti Negativ: Nejlepší filmy našeho života režiséra Petra Zelenky a Něco jako štěstí Bohdany Slámy. "Petr Zelenka už dopsal scénář, ale máme ještě před sebou tak dva roky příprav, protože se bude točit v USA s mezinárodním obsazením a rozpočtem kolem tří milionů eur." To jsou podle Strnada v jiných evropských zemích celkem běžné finanční náklady.

Příběhy obyčejného šílenství v kině

Čekání na realizaci si chce Zelenka zkrátit natočením své úspěšné inscenace z Dejvického divadla Příběhy obyčejného šílenství. Natáčet by se mělo začít nejpozději za rok a v únoru 2005 by film mohl být v kinech. Oproti divadelní verzi dozná snímek jistých změn, například i v obsazení, ale zůstat by v každém případě měli Ivan Trojan a Jiří Bartoška.

Bohdan Sláma, který si Divokými včelami udělal po Evropě velmi dobré jméno, začne natáčet snímek Něco jako štěstí (původně Štěstí) už v říjnu. Hodlá navázat na atmosféru Divokých včel a obsadil i stejné herce, které doplnil o taková jména jako Martin Huba, Simona Stašová, Bolek Polívka. Točit se bude až do prosince 2004, ale stříhat se má průběžně, takže film uvidíme na jaře 2005.

V programu festivalu v Cannes najdeme ještě devítiminutový snímek Graffiti režiséra Martina Černého a kameramana Petra Koblovského, který byl vybrán do přehlídky talentů pořádané firmou Kodak. Právě dnes se v bloku filmů sekce Cinefondation promítá krátký a vtipný snímek Mechanika studenta animace na FAMU Davida Súkupa, jenž dostal pozvání na prestižní přehlídku už podruhé. Festivalové publikum tentokrát uvidí "animovaného" Jiřího Macháčka v souboji s nenasytnými stroji.