Vyšla kniha Česko-slovenská Británie

V pondělí 6. března měla v sídle Britské rady v Praze křest kniha Česko-slovenská Británie, kterou vydalo nakladatelství Carpio. Přináší portréty tří desítek nejvýznamnějších britských Čechů a Slováků a také Angličanů, kteří se stali přáteli a znalci české a slovenské kultury. Autory knihy jsou Milan Kocourek a Zuzana Slobodová.

Kdy vznikl nápad vydat knihu o Češích a Slovácích v Británii?

Zuzana Svobodová: Před pár lety jsem hovořila s Milanem Kocourkem po telefonu a zjistila jsem, že zamýšlí vydat publikaci o slavných Češích a Slovácích na britských ostrovech. Uvědomila jsem si, že já zase znám řadu Britů, kteří se zajímají o české země a Slovensko. Tak jsme naše záměry spojili a jejich výsledkem je tato kniha. Milan Kocourek: Nápad vznikl asi před dvěma a půl roky. Hned na začátku mi bylo jasné, že nepůjde o žádný bestseller a že pro vydání takovéto knihy budeme potřebovat sponzory. První finanční příspěvek věnovala britská velvyslankyně v Praze Anne Pringle, dále přispěly také české ministerstvo zahraničí a Britsko česko slovenská asociace BCSA. Pokud jde o vydání knihy, obrátili jsme se na majitele jihočeského vydavatelství Carpio Miroslava Hule, s nímž udržujeme kontakty už několik let. Konečná podoba knihy je výsledkem diskuse s vydavatelem a určitých kompromisů.

Jak jste sháněli podklady k jednotlivým portrétům?

Milan Kocourek: Převážně z rozhovorů. Ne vždy ale jeden rozhovor stačil. Někdy zjistíte, že se toho z natočeného rozhovoru vlastně nedozvíte dost nebo ne dost na to, aby o tom šlo zajímavě psát, takže jsem v několika případech musel žádat o nový rozhovor nebo shánět další materiály. Svůj podíl na tom má i vydavatel, který nás nutil jednotlivé medailony přepisovat a korigovat.

Zuzana Slobodová: Základem práce byly rozhovory, ale já jsem se na ně snažila pečlivě připravit a přečíst všechno, co "mé osobnosti" napsaly. Byla to opravdu dřina. Vezměte si, kolik toho napsali bohemisté jako Tim Haughton nebo David Short, překladatel Ewald Osers nebo Kieran Williams. Jsou to desítky děl a trvalo mi měsíce, než jsem se tím prokousala. Ale nejvíc práce mi dala esej o Karlu Brušákovi, bohemistovi působícím na Cambridge, kterou jsem po dohodě se spoluautorem a vydavatelem kompletně přepracovala.

Jaký vztah jste měli k osobnostem, uvedeným v knize?

Zuzana Slobodová: Všechny Brity, o nichž píšu, jsem poznala osobně, zapůsobili na mne svým rozhledem, šíří vědomostí a zpravidla také perfektní znalostí češtiny nebo slovenštiny. Přála bych vám slyšet třeba češtinu profesora Davida Shorta, který mluví absolutně bez přízvuku a používá velmi široký slovník. Zcela specifickou osobností byl Karel Brušák. Byl velmi svérázný, odmítal mluvit o sobě a chlubil se tím, že nikdy nikomu nedal rozhovor. Zpočátku se mnou vůbec nechtěl komunikovat, do telefonu mně proklínal. Tvrdohlavě jsem šla za svým a nakonec se to zlomilo, a to až tak, že mi nabídnul tykání a daroval mi několik svých básní. Nakonec jsem byla i posledním člověkem, který ho navštívil v roce 2004 na smrtelné posteli.

Milan Kocourek: Hlavní hybnou silou při vzniku knihy bylo to, že většinu lidí, o nichž jsem se rozhodl psát, jsem dobře znal, především z britské Společností pro vědy a umění. Tady bych zmínil sociologa profesora Jaroslava Krejčího, který stál léta v čele SVU, Václava Pinkavu alias Jana Křesadla, hudebního skladatele Antonína Tučapského. Jsou to lidé, kteří vynikají ve svých oborech a v českém nebo slovenském prostředí nejsou tolik známi. Přátelský vztah k nim byl velmi důležitý, protože mi k nim pomáhal otvírat dveře i klást velmi osobní otázky.

Do knihy se dostalo 32 osobností. Je někdo, kdo se vám tam nevešel?

Milan Kocourek: Samozřejmě jsme se mohli rozběhnout do větší šíře. Já osobně jsem plánoval ještě dva další medailony, jejich protagonisté mi už slíbili rozhovor, ale díky uzávěrce na ně prostě nezbyl čas. Takže doufám, že se objeví v nějakém pokračování.

Zuzana Slobodová: I já jsem jich měla připraveno víc osobností, ale vytížení nedovolilo se jim věnovat. Naše kniha je vlastně literaturou faktu, všechny informace musíte konzultovat a ověřovat, je to pracné a časově náročné. Věřím, že se k tomu vrátíme a ještě něco vydáme.

Pro jaké publikum je kniha určena?

Milan Kocourek: Nepsali jsme to pro pražské snoby, psali jsme to pro kritického čtenáře zde v České republice a na Slovensku. Tady je potřeba, aby se lidé o česko-slovenské Británii dozvěděli. Je možné, že čtenář se ne se všemi názory v knize ztotožní. To se týká třeba romského aktivisty Ladislava Baláže. Jednoznačně deklaruji, že čtenáři překládám svůj - tedy spíše britský - pohled na věc, nikoli český pohled. Jsem připraven, že to může vyvolat i kritiku.

Zuzana Slobodová: Některé medailony jsem původně napsala anglicky pro anglické publikum, vyšly v časopise Britsko česko slovenské společnosti v Londýně. Vzhledem k tomu, že se kniha obrací k česko-slovenskému prostředí, musela jsem je přepsat, přizpůsobit publiku zde.

Je vaše kniha k dostání?

Milan Kocourek: Kniha by měla být k dispozici v knihkupectví Luxor a ve Fišerově knihkupectví v Praze. Náklad není vysoký, tak doufáme, že se jej podaří prodat.

Zuzana Slobodová: Distribuce by měla být zajištěna i na Slovensku. Pokud jde o Británii, knihu jsme zaslali do knihoven a zájem projevil i jeden distributor cizojazyčné literatury.

MIROSLAV KRUPIČKA, převzato z www.radio.cz

obsah | kultura - kultúra