Miloš Forman se vrací...

Koho to napadlo inscenovat v Národním divadle Dobře placenou procházku a angažovat pro tuto příležitost režiséra Miloše Formana?

Miloš Forman: Ten nápad přišel od ředitele Národního divadla pana Daniela Dvořáka.

Jiří Suchý: Mně už to pak jenom řekli a já byl pochopitelně rád. Od svého prvního uvedení v roce 1965 se Dobře placená procházka v Praze nehrála, teprve nedávno, před čtyřmi lety, ji nastudoval Jiří Datel Novotný se studenty konzervatoře.

Miloš Forman: Když za mnou Daniel Dvořák s tím návrhem přišel, varoval jsem ho, že jsem operu nikdy v životě nedělal. Kousky, které člověk natočí do filmu, nejsou pochopitelně operní představení. Ale Dobře placená procházka se mi vždycky moc líbila, a tak jsem mu řekl, že by mě to zajímalo a že bych to chtěl dělat spolu se syny. A Národní divadlo souhlasilo.

Kauza "Formanův Dalibor v Národním" je tedy zapomenuta?

Miloš Forman: Dalibor je zapomenut. Tenkrát, jak víte, náš záměr vyvolal vzpouru.

Tehdy jste také chtěli spolupracovat s Liborem Peškem...

Libor Pešek: Měli jsme ten úmysl, pak k tomu nedošlo a já si nejsem jistý, jestli to nakonec není dobře. Jak jsem slyšel, Milošovi nabízeli v Metropolitní opeře, ať si Dalibora po svém nastuduje tam. Tak si to třeba vyzkouší na světovém jevišti.

A vyzkouší?

Miloš Forman: Ne, víte, člověk se pro věc nadchne zpravidla jenom jednou, a když mu to utnou, tak znova už těžko nahazuje řemen.

Dobře placená procházka je kus napsaný pro malou scénu. Jak ji lze přenést na velké jeviště velkého divadla?

Miloš Forman: Ona to nebude vlastně jenom Dobře placená procházka, objeví se tam ještě písničky z jiné hry, ke které pan Suchý napsal nejen texty, ale i hudbu - ze Sekty. O režijní koncepci je zatím předčasné mluvit, spíš je potřeba se pak přijít podívat. Ale myslím, že se nám povedlo vymyslet to tak, aby to velké jeviště a velké divadlo uneslo, aby to tam mohlo být.

Jiří Suchý: Samozřejmě jsem šťastný, že se dostalo na Dobře placenou procházku a že taky ty moje písničky ze Sekty dojdou ke cti, protože to byla hra tenkrát velmi proklínaná. Měla nejmenší počet repríz v historii Semaforu.

Ale znalci ji mají za klenot.

Jiří Suchý: No, ale těch je málo, divadlo nenaplní.

Zdá se, že se po letech vracíte tam, kde pro vás leccos začalo k Semaforu?

Miloš Forman: Pro mě všechno začalo už dřív, Redutou. Jednou večer - bylo jako obvykle narváno, já stál až vzadu, za mnou už jenom fízlové - začal najednou někdo zpívat Rok co rok se divíme, jak rok co rok se měníme, roky dlouhými skoky kráčí dál... A za mnou ten fízl povídá, no podívej, von ten rokenrol docela zní i česky! Já pak zjistil, že to byl Jiří Suchý - a tam to začalo, můj obdiv k největšímu českému básníkovi.

Jiří Suchý: Kdyby tohle šlo vytisknout tučným písmem, prosím...

Miloš Forman: Ale opravdu mám radost, že jsem byl pozvaný Dobře placenou procházku udělat. Už kdysi mě těšilo podílet se na televizním filmu z představení, když mě pánové Suchý se Šlitrem a Janko Roháč přizvali. Ale dnes to má pro mě i další přitažlivost - můžu dělat s Petrem a Matějem, a zejména, a to je hodně důležité, s Liborem Peškem. Tím se uzavírá jakýsi kruh: do showbyznysu jsem totiž kdysi společně vstoupil právě s ním. Já byl v oktávě, Libor v septimě a Jarda Toť, později herec, v sextě. Tehdy jsme si k showbyznysu přičichli poprvé - každé pondělí jsme hráli u E. F. Buriana Baladu z hadrů Voskovce a Wericha. A teď se scházíme opět po těch mnoha letech. Jsem z toho trochu sentimentální.

Jiří Suchý: Představte si tu náhodu, já na tom představení byl. A pamatuju si, že na plakátcích byla jména Forman a Pešek.

Po dlouhých letech tedy slavný režisér zase něco dělá ve vlasti...

Miloš Forman: To víte, mám z toho radost, ale mám taky trému, co když se to nepovede...

Libor Pešek: Všichni víme, že to nebude lehké. Například není k dispozici původní partitura, vzala ji voda v Divadle v Karlíně. Naštěstí má Jiří Suchý klavírní výtah, ze kterého můžeme vycházet. Půjde o to, částečně se přidržet onoho tradičního semaforského zvuku, a zároveň ho rozvinout do větší bohatosti pro velké divadlo. To je otázka aranžmá, zatím se rozhoduje, kdo ho bude dělat.

V inscenaci Glassovy opery Kráska a zvíře si to, co prkna Národního divadla obnášejí, bratři Formanové už s úspěchem vyzkoušeli. Půjde o podobnou výtvarnou koncepci?

Matěj Forman: Kráska byla pohádka a scéna tomu měla odpovídat, tohle až taková pohádka není. Budeme se pochopitelně snažit napomáhat smyslu příběhu a nechat čitelné vztahy mezi postavami. Ale v Procházce je taky postava, která ten příběh svým způsobem proměňuje - ta by nám dovolila trochu překračovat rámec reálného divadla. Máme nějakou představu, ale dnes ještě nemůžeme říct, jak přesně to bude vypadat.

Libor Pešek: Jsme v úplných začátcích, a i když Miloš a jeho kluci měli poměrně jasnou představu v tom, co chtějí, všechno se teprve začíná rodit.

Filmoví režiséři obvykle do divadelních inscenací přinášejí filmovou řeč. Bude to i tento případ?

Miloš Forman: O co si příběh a koncepce řekne, to tam bude. Bude-li třeba pohybu na plátně, pak se tam objeví, neřekne-li si o to, pak tam nebude. Uvidíme.

Obsadíte Jiřího Suchého do role Pošťáka?

Miloš Forman: No to bych si ani netroufl ho neobsadit, prosím vás, vždyť to byl jeden z taháků, že to bude dělat pan Suchý.

Jiří Suchý: Tohle taky tučným písmem...

Ani ostatní obsazení patrně nebude operní?

Miloš Forman: Ne. to nemohou být operní hlasy, musíme sáhnout k muzikálovým nebo hereckým. Ale možná se tu takhle detailně bavíme opravdu hodně předčasně, vždyť to je titul až pro sezonu 2007.

Libor Pešek: To víte, že máme starost, aby nám to vyšlo. Nemůžeme si dovolit nějakým způsobem zklamat.

Petr Forman: Kromě jiného si uvědomujeme i odvahu Národního divadla, když nás angažovalo a odstartovalo přípravy. Není to přece tak dávno, co jeden tátův projekt v Národním zamázli. Teď jsou k nám ale velmi otevření...

Libor Pešek: Z počátku jsem byl na rozpacích, kam se to v Národním bude ubírat, ale zatím divadlo žije a to je důležité, ta proměna je znát.

Známý režisér pracuje se syny, kteří už rovněž mají své jméno. Jak to jde? Respektujete se, dohadujete....?

Miloš Forman: Jsem na ně pyšnej, co vám mám povídat, představení Krásky a zvířete mě dojalo. Ale o tom já přece nemůžu mluvit.

Libor Pešek: Zrovna před chvílí jsme si tady všichni tři - Miloš i pan Suchý a já - notovali, jak příjemný je ten fotrovský pocit, když se našim synům něco povede.

Petr Forman: No, a kolikrát už jsme se pohádali, to ani nechtějte vědět. Až teď odejdete, to zase bude...

Jiří Suchý: Přiznám se, že mě to jejich společné zaujetí až překvapilo. Zkraje jsem si myslel, máme tady světového režiséra, který si vzal jako příručí své syny. Není tomu tak, je to debata rovnocenných osobností, každý má svůj názor, Petr s Matějem pokreslili plné notesy, a velmi přesnou představu.

Matěj Forman: My se ještě nikdy s tátou takhle při práci nepotkali. Pochopitelně mluvíme o věcech, sdělujeme si názory, ale nedělali jsme nic spolu, nikdy z těch našich debat nemělo něco konkrétního vzniknout. Když jsme se nad Dobře placenou procházkou potkali poprvé, strávili jsme spolu deset dní. Vymezili jsme si čas od jedné do večeře a probírali jsme svoje představy. Řekl nám: třeba tady navrhuju nějakou blbost, řekněte mi to rovnou. To víte, není to jednoduché poprvé nebo podruhé tatínkovi říct - tohle je nesmysl. Ale když nás k tomu vyzval, tak to tak děláme a víme, že i my můžeme plácnout blbost a nebudeme z toho hned mít na zadku jelita. Je pro nás osvobozující, že se můžeme chovat jako partneři i k panu Peškovi nebo panu Suchému, že se nemusíme cítit jako malí kluci, kteří vzhlížejí k veličinám.

Petr Forman: Ale to nic nemění na faktu, že vůbec nevíme, jak se to povede. Řekneme si to za nějaký čas.

Libor Pešek: My všichni doufáme, že Miloš teď udělá několik dobrých filmů, tak ho nechceme moc zdržovat.

A už se něco rýsuje?

Miloš Forman: Rýsuje, ale i to je v úplných začátcích, takže o tom ještě nechci a nemůžu mluvit.