Jiří Gruša zvolen prezidentem PEN klubu

Dnes byl zvolen v Mexico City Jiří Gruša prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Vznik mezinárodního sdružení spisovatelů známého jako PEN klub iniciovala anglická spisovatelka Catherine Amy Dawson-Scottová . K jeho založení došlo roku 1921 se ve Florence Restaurantu v Londýně sešlo jedenačtyřicet anglických autorů, kteří přijali název PEN .

Prvním předsedou byl zvolen John Galsworthy. České centrum PEN klubu bylo ustaveno 15. února 1925 v kavárně Louvre na pražské Národní třídě, kde se sešlo třicet osm českých spisovatelů. Předsedou byl zvolen Karel Čapek. Po roce 1948 nebyl český PEN klub výslovně zakázán, ale ideologizace kultury způsobila, že jeho činnost byla utlumena a přestal existovat v roce 1968. První podněty k obnovení činnosti českého centra byly doma učiněny v létě 1989, kdy byl předsedou zvolen Jiří Mucha. V lednu 1990 jím byl zvolen Ivan Klíma, kterého po dvou letech vystřídal Jiří Stránský. V roce 1994 v Praze úspěšně proběhl 61. kongres.

S jakými pocity jste přijal kandidaturu na předsedu mezinárodního centra PEN klubu?

PEN je významná organizace hájící svobodu slova, založená na principu ochrany lidských práv. Skutečnost, že jsem byl nominován na předsedu, je pocta v každém případě. Jiná věc je, že literatura v roce 1921 byla úplně jiným médiem než je v roce 2003, ve světě propojeném televizí, internetem a novými komunikačními prostředky. Ve své nominaci vidím pokus PENu přizpůsobit se vývoji. Musíme vstoupit do nových mediální struktur, to je úkol, který mě docela láká.

PEN také ochraňuje malé jazyky, sám jsem důkazem, že autora nezničí, pokud se spojí s velkým jazykem. PEN chrání svobodu vyjádření, o čemž svědčí moje biografie včetně věznění za komunistické éry. Smyslem PENu je obrana autorů v exilu, což je rovněž moje zkušenost. Navíc mohu využít čtrnáctileté působení v diplomacii. PEN má 130 center, každé má svůj profil, své návrhy pro budoucnost, být s nimi v kontaktu je důležitý úkol.

Co malá řeč a velká země? Neztratí se čeština?

Právě česká literatura je důkazem, že se dá tlaku velkých zemí i jazyků čelit. Kdybychom se zeptali Puchmajera před dvěma sty lety, jakou dává českému jazyku perspektivu, a mohli mu říci výsledek, asi by šel nejdříve do kostela a potom do hospody, aby to strávil. Jsem optimista. Moje biografie je zkušeností literatury, která je ohrožena jedinou věcí, pokud se její identita definuje jako totalitární výlučnost. To, že jsem byl překládán do angličtiny, mi zachránilo život a neohrozilo moji češtinu. Není to téma uchopitelné z pohledu selanky 19. století nebo trvání na Muzikantské Lidušce, to je překonáno, ale vstup do světa, propojení se světovými autory, to může české literatuře více než pomoci.

Dokázal jste jako velvyslanec ČR v Rakousku pomáhat řešit řadu skandálů a problémů včetně Temelína. Myslíte si, že jsou vyřešeny jednou provždy?

Dějiny jsou kdykoli revitalizované ve své hlouposti. To je hlavní pravidlo dějin, že neexistují uzavřené věci. Můžeme otevřít věci dva tisíce let staré, když vyvineme dost síly. Říci, že něco máme z krku, nejde. Dá se říci, že z báze emoce jsme je dali do jiného skladu. Vracet se k nim je cesta dolů.

Co jako velvyslanec ČR uděláte v případě zvolení předsedou PEN klubu?

Sloužím dvojnásobnou délku normálního tarifu, rád bych v roce 2004 skončil.

KAREL SRP, FRANTIŠEK CINGER

obsah | kultura - kultúra