Kožená nadchla Metropolitní operu

Obrovský úspěch, ale také pořádný nervák má za sebou pěvkyně Magdalena Kožená. Debutovala totiž v newyorské Metropolitní opeře, kde zpívala Cherubína v Mozartově Figarově svatbě pod taktovkou tamního uměleckého šéfa Jamese Levina. "Metropolitní je legenda, takže to pro mne byl slavnostní okamžik," uvedla v telefonickém rozhovoru.

Vstupovala však do jedné z již uváděných inscenací, a ty běží v Metropolitní jako na továrním pásu. "Z celého obsazení jsem byla jediná, kdo tam tohle představení ještě nedělal. Navíc jsem neměla ani zkoušku s orchestrem, ani jevištní zkoušku. Dokonce jsem nevěděla, v jakých kulisách budu hrát, zkoušeli jsme jen s klavírem na zkušební scéně. Takže to byl stres. Řekli mi, abych stále zpívala dopředu a neotáčela se doleva, doprava ani dozadu. To je něco úplně jiného, než když soustavně zkoušíte dva měsíce," líčí své dojmy. V Metropolitní opeře pro čtyři tisíce diváků se ocitla poprvé: "Nikdy jsem nebyla ani v hledišti, celý ten prostor jsem uviděla až ve čtvrtém dějství, kdy se rozsvítilo."

Musela si zvyknout i na další zvláštnosti. "Vzdálenost mezi jevištěm a dirigentem je tak velká, že dirigenta skoro nevidíte. Ale Levine mi před začátkem telefonoval do šatny (on zpěvákům volá) a ujistil mě, že bude se mnou." I na dálku prý spojení fungovalo. "Levine je uvolněný, při dirigování jako by zpíval s námi, takže jsem měla dobrý pocit," libuje si Kožená. Chválí i kolegy Feruccia Furlanetta či Dorotheu Röschmannovou. Zato diváci ji poněkud vyvedli z míry: "Smáli se sebemenší komické narážce, a hlavně reagovali okamžitě, ani nečekali, až se výstup nebo árie dohraje. Až jsem si připadala trochu jako na fotbale."

Metropolitní opera si už mezzosopranistku zamluvila na další sezony. "Příští rok budu zpívat Varvaru v Kátě Kabanové, Dorabellu v Cosi fan tutte a Zerlinu v Donu Giovannim, což je zájezdové představení, s nímž divadlo míří do Japonska," říká. Za dva měsíce ji čeká sólový písňový recitál ve slavné newyorské Carnegie Hall. Nyní má před sebou čtyři představení Figarovy svatby, potom - jak je v Metropolitní zvykem - zůstává v New Yorku pár dní jako "pojistka" pro případ, že by onemocněla pěvkyně, která po ní roli přebírá. V těch volnějších chvílích chce vyrazit do newyorských muzeí - a do Metropolitní opery. "Konečně se podívám do hlediště jako divák," těší se.

VĚRA DRÁPELOVÁ

obsah | kultura - kultúra