Jaroslav Krejčí vydal paměti

Při křtu knihy v budově Akademie věd ČR se Jaroslav krejčí vyznal ze svého receptu na dlouhověkost (v únoru oslavil devadesátku): "Nikdy jsem se neohlížel dozadu. Ani jsem na to neměl čas. Vždycky jsem musel zaobírat současnými problémy - ať už to bylo za války, v době mého věznění v 50. letech nebo koncem 60. let v Británii, kde jsem zakládal novou existenci. Spíš jsem hleděl dopředu. "Sepsáním svého osudu se Krejčí podle svých slov začal zabývat až v 90. letech, když mu zemřela manželka: "Smrt mé ženy mi byla mementem, že je čas, aby společné slovo bylo vyřčeno."

Krejčího životní pouť je hodně spletitá a pokrývá prakticky celé předchozí století. Narodil se za Rakouska ve vážené rodině ústavního právníka Jaroslava Krejčího. Vzdělání získal na prvorepublikové právnické fakultě. Když se v roce 1940 ženil, mezi gratulanty byl i tehdejší premiér generál Alois Eliáš. Za války se Jaroslav Krejčí zapojil od odboje, zatímco jeho otec se stal předsedou protektorátní vlády. Po válce se Jaroslav Krejčí angažoval jako ekonom ve prospěch sociální demokracie, což mu vyneslo v roce 1954 zatčení a soud za vlastizradu. Té se dopustil tím, že pro sociální demokracii pracoval na alternativních plánech vývoje národního hospodářství. V polovině 50. let, když nastoupil trest, v žaláři zemřel jeho otec. Po návratu z vězení v 60. letech, když nemohl akademicky pracovat, se začal zabývat problematikou vývoje civilizací. Po srpnu 1968 se usadil ve Velké Británii, kde na univerzitě v Lancasteru později získal profesuru. Pracoval také v krajanských organizacích, zejména v britské Společnosti pro vědy a umění a v exilové sociální demokracii.

Po roce 1989 se Jaroslav Krejčí začal vracet domů, byť jeho stálým bydlištěm zůstal Lancaster. Od konce 90. let stojí v čele Střediska pro výzkum sociálně kulturní plurality při Filozofickém ústavu AV ČR. A především začal hodně publikovat. Kniha Mezi demokracií a diktaturou obsahuje kromě vlastního textu bibliografii Krejčího děl, obrazové přílohy, několik jeho statí, biografickou črtu historika Josefa Tomeše a pečlivě zredigovaný jmenný rejstřík. V něm najdeme celou plejádu osobností, které zkřížily Krejčího životní dráhu - namátkou jmenujme Karla Engliše, Evžena Erbana nebo Jiřího Loewyho.

Krejčího memoáry jsou napsány po anglicku, tzn. že obsahují vše podstatné a zároveň jsou psány lehce a čtivě, občas dokonce s mírně ironickým odstupem - to když se např. zmiňuje o rozdílech mezi anglickou a českou povahou. V každém případě je dobře, že člověk, který aktivně prožil dějiny 20. století, po sobě takto shrnující dílo zachovává.