Nedožité osmdesátiny Jana Křesadla

Pražský rodák Václav Pinkava alias Jan Křesadlo pracoval jako psycholog, ale jeho záběr byl vskutku široký. Zabýval se matematikou a logikou, věnoval se hudbě - jako autor, sbormistr i zpěvák (největším jeho dílem je Glagolská mše), kreslil i maloval (karikatury, kresby jedním tahem, malby různými médii), především však psal a básnil. Od roku 1968 žil v Británii, kam s rodinou emigroval. Jeho literární prvotina - román Mrchopěvci - vyšla v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers. Jeho další knihy vyšly v zahraničí a po roce 1990 i doma v Čechách. Možná právě pro svůj pobyt mimo vlast a pro svoji nezařaditelnost do škatulek hudebních, literárních i jiných směrů je Křesadlo dodnes málo znám a doceňován.

Osobnost Václava Pinkavy alias Jana Křesadla připomene vzpomínkový večer 27. března 2006 v 17 hodin v Městské knihovně v Praze. Večer připravil Mezinárodní český klub a Pinkavův syn Václav Pinkava ml. a bude na něm pokřtěno nové vydání Křesadlovy povídkové knihy Slepá Bohyně. Při této příležitosti zodpověděl Václava Pinkavy ml několik otázek

. Jak byste charakterizoval svého otce?

"Můj otec Jan Křesadlo byl, je a vždy bude 'složitý případ'. Bylť natolik nadaný a všestranný, že je tomu těžké uvěřit, natož to pochopit, popsat nebo dokonce zanalyzovat. Zatímco jeho vědeckým pracím v oblasti logických modelů a vícehodnotové logiky a matematiky nevyhnutelně bude rozumět málokdo, a tudíž nemá rozbor pro veřejnost význam, jeho hudební a obrazová díla jsou srozumitelná a výmluvná sama o sobě. On sám by jako psycholog souhlasil, že tyto oblasti je vhodné vnímat holisticky, ne analyticky, a pokud zaujmou bez slovních opěradel a lešení, o to lépe." To napsal o svém otci Václav Pinkava mladší.

Které literární dílo je podle vás vrcholným otcovým dílem - a proč?

Z těch dosud vydaných to bude asi Astronautilía-Hvězdoplavba, scifi příběh na 6500 veršů v homérské starořečtině s paralelním českým překladem v hexametru. Ale za nejkřesadlovštější považuji ještě nevydaný "Skrytý život Cypriána Belvy." To bude terno.

Co z jeho bohatého literárního, výtvarného či hudebního odkazu máte nejraději?

Všechno, ale obzvlášť jeho básně. Rondely, věnce sonetů… rád se je pokouším přeložit do angličtiny. První díl trojrománu Obětina je celý ve verších, ač je psán jako souvislý text.

V těchto dnech znovu vychází Křesadlova sbírka povídek Slepá bohyně…

Tou bohyní je míněna Venuše, bohyně lásky… Jde o soubor patnácti povídek na sexuální témata, různé odchylky a úchylky, ale je to vlastně taková stínohra lidskosti.

Váš otec měl obrovský cit pro jazyk, s češtinou, ale i jinými jazyky si mistrně pohrával a pomocí všelijakých slovních hříček a vytvářel neuvěřitelně čtivé texty. Vládl i jinými zajímavými jazyky kromě angličtiny, která byla jeho druhou řečí a v níž i tvořil?

Ovládal na dost dobré úrovni leckterý jazyk, měl úžasnou paměť. Tucet klasických a moderních řeči, a pak různé zvláštní; katalánštinu, sanskrt, buddhistický jazyk pálí, anglosaštinu, esperanto atd. Jednu řeč si dokonce vymyslel, urogalštinu.

Jak byste veřejnost, která Křesadla nezná, na vzpomínkový večer Jana Křesadla pozval?

Myslím, že je to příležitost, jak tohoto jedinečného Pražáka poznat skrze jeho odkaz. Zazní řada ukázek z jeho tvorby. K dispozici také budou některé jeho knihy včetně nově vydaná Slepé Bohyně.