Už nejsme tak odvážní jako markýz de Sade

Po strop natřískáno bylo v plzeňském divadle Alfa, kam přišli diváci na představení s "hvězdičkou".

Budapešťské loutkové divadlo přivezlo do Plzně v rámci festivalu Divadlo inscenaci 120 dnů markýze de Sade. Inspirovala se životem a romány kontroverzního markýze. Připravil ji Robert Alfödi, který si coby záskok navíc vystřihl ženskou roli zkušené prostitutky.

"Reakce na Markýze de Sade bývají dvojí. Ta častější je, že si lidé řeknou: Ať jdou do háje, ta zvrhlá zvířata. A ta druhá a podle mě lepší je, že se zkusí zamyslet, co je za tím," říká Robert Alfödi.

Co vás vedlo ke zpracování příběhu markýze de Sade?

Budapešťské loutkové divadlo mě vyzvalo, abych vymyslel nějaké neobvyklé téma, jaké se na loutkové scéně často nevyskytuje. Napadl mě markýz de Sade. Vždy mě zajímali lidé, kteří přemýšlejí odlišně od průměru, a proč to vyvolává agresi ostatních. Navíc mám rád Pasoliniho film Saló aneb 120 dní Sodomy inspirovaný markýzovými romány. Je to látka, kterou se dlouho zabývám, skoro by se dalo říct, že zamilované téma. Loutky se mi zdály jako dobrý nápad: tím, že oběti nebudou živé, nevynikne perverzita, dostane to jiný smysl.

Jste činoherní režisér. Jak se vám pracovalo s loutkami?

Dělal jsem s loutkami poprvé a musím říct, že loutky jsou báječní herci, lepší než živí. Jsou totiž silnější, protože žijí svým vlastním životem. Loutky v sobě nosí absolutní koncentraci všech znaků. Živý herec z masa a kostí nedovede vyjádřit všechny významy, které v sobě loutky mají ze své podstaty. Chápu, proč se loutkoherci schovávají obvykle za paravány - loutky jsou velmi silné postavy a nadto poskytují možnosti, že si s nimi můžeme hrát jako děti s panenkami.

Ale markýz de Sade představuje dost kruté hry. Setkáváte se často s negativními ohlasy?

Jistě, a je to přirozené. Neznamená to, že je divák dobrý nebo špatný člověk. Spíš je to pro něj otázka, kterou se nechce zabývat, a má na to právo. Představení však málokdy nechá obecenstvo chladným a to považuji za velmi důležité. Bylo skvělé, že v Plzni se publikum místy smálo, což se děje zřídkakdy. Myslím si však, že v inscenaci je dost momentů, kdy se člověk může smát. Aspoň jsem se snažil, aby si představení dělalo legraci samo ze sebe.

Před lety jste na festivalu představil Shakespearova Macbetha. Je markýz de Sade také svého druhu klasik?

Rozhodně. Jeho dílo je velmi svobodomyslné. Dneska už nejsme tak odvážní a revoluční. Maximálně můžeme být fašisté, ale to už je něco jiného.

KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

obsah | kultura - kultúra