Český slavík: posun k mládí

Protože ve Slavíku, ať už Zlatém nebo Českém, jde po celou dobu historie ankety především o známku obecné popularity, netřeba hodnotit úroveň těch, kteří vítězí...

Někdo publikum získává talentem, někdo setrvačností a pílí, někdo šikovným PR, někdo kombinací toho všeho.

I když se do finále letošního Slavíka probojovaly zajímavě namíchané šestice (mezi finalisty byli například Lenka Dusilová, Daniel Bárta, Anna K. či Čechomor), výsledky nakonec znovu potvrzují, že ze všeho nejvíc žebříčky vypovídají o kvalitě a touhách respondentů. Co tedy sobotní vyhlašování vítězů ankety Český slavík 2005 hlásí?

Že s dorostem české populární hudby to není tak zlé, pokud jde o jeho předpoklady, chuť a usilovnost, ale je to naopak dosti zlé s autory a producenty, pokud jde o invenci (zejména texty písní mají úroveň povážlivě nízkou), nápaditost a schopnost připravit originální písničky interpretům na míru. Že na špičce popularity jsou v podstatě jen dvě kategorie: nostalgicky vzývané pilné hvězdy posledního čtyřicetiletí (Vondráčková, Gott) a jejich blízcí následovníci (Bílá, Muk) a vedle nich idoly teenagerů (Langerová, Horváth, Kolář). Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je snad jen Daniel Landa se svým specifickým charismatem pro specifické publikum.

Večer bez křeče

Možná nejzajímavější je skupina "skokanů", tedy těch, kteří od loňska dokázali zdolat nejvíc příček na žebříčku popularity. Skupina Votchi, Helena Zeťová i Petr Bende rozhodně nikomu nemohou vadit, naopak, slibují, že v příštích sezonách bude v rádiích i v anketách snad živěji. Také "objev roku", po všech stránkách sympatický Vlastimil Horváth, je typ zpěváka akceptovatelného nejširším okruhem posluchačů, přičemž o jeho pěveckých kvalitách není sporu.

Vystupování mladých, mohlo by se říci "rychlokvašených hvězdiček", bylo překvapivě nevtíravé na to, jak raketová je dosavadní kariéra většiny z nich.

Sám slavnostní večer ve Státní opeře Praha se od podobných ceremoniálů lišil - nebyl rozhodně stoprocentně zvládnutý, ale obešel se bez křečovitých inscenačních nápadů za každou cenu, bez třeskutého humoru srozumitelného jen jeho autorům a bez okázalé scénografie.

Ondřej Brzobohatý, zkraje hodně nejistý, postupně získal na sebedůvěře a nakonec při nelehkém konferování pop-večera v operním domě uplatnil i něco z nápadů, jichž měl patrně připraveno víc. Přes své mládí působil spíše seriózně, nepodbízel se a také se přespříliš neprosazoval.

Playback je nepřijatelný

Z dvou "překvapivých" duet, jež měla večer oživit, rozhodně víc zaujalo energické společné zpívání Petra Muka a Petra Koláře Gottem proslavené písně Lady Karneval než křečovitý výstup Heleny Vondráčkové s Lucií Bílou, který Bílé ubral na originalitě (již pak prokázala s Gershwinem) a Vondráčkové ji nepřidal. Mimochodem, je nepřijatelné, aby se v pořadech oslavujících populární hudbu zpívalo na playback.

Ačkoli Karel Gott ztratil svou absolutní hegemonii (Aneta Langerová získala přes 38 tisíc bodů, zatímco Gott necelých 27 tisíc), jeho komentář byl vtipný a ve své neskromnosti ("Tentokrát jsem to tak trochu čekal, momentálně mám mimořádně plodné období...") vlastně skromný.

Za výrok večera lze považovat jeho přání směrem k očekávanému potomkovi: "Hlavně, aby to byla zdravá holka nebo zdravý kluk, jen aby to nebylo něco mezi."

Gottovo zpívání sice už není tak jiskřivé jako kdysi, pokud bychom ale měli soudit podle toho, jak Tomáš Savka zazpíval píseň mnoha generací Gottových obdivovatelů Oči má sněhem zaváté, nemusí se "zlatý hlas z Prahy" ještě ničeho obávat.