Slováci točí dokumenty z konce světa

Hraný film je na Slovensku pořád vzácností. Zato se u sousedů rodí ambiciózní dokumenty. Dva z nich teď přicházejí do českých kin.

Iné svety vyhrály kromě jiných cen i divácké hlasování na letošním karlovarském festivalu. V kuloárech se žertovalo, že by zasloužily i zvláštní hereckou cenu pro jednoho z hrdinů, Ignáce Červeňáka, jehož portrét by vydal na samostatný film.

Urostlý Rom si odseděl celkem čtrnáct let za ublížení na zdraví. Nyní sám dělá pomocného policistu v jedné z nejubožejších romských osad na Slovensku. A to není vše: ve čtyřiceti letech se rozhodl prorazit na poli rapové muziky, jeho vlastní píseň s videoklipem dokonce pronikla až na půdu hudebního pořadu televize Markíza. Ještě slavnějším se stal, když udal místního lichváře - tehdy se dostal až do televizního zpravodajství.

Až na Novou Guineu

Červeňák je však jen jedním z šestice "zapadlých vlastenců" ze Šariše, regionu, kterému režisér a scenárista Marko Škop ve svém filmu vzdává hold. Žijí tu Šarišané, Rusíni, Romové, Židé, mladí i pamětníci, svérázní lidé vyznávající odlišné hodnoty. Lékařka, sběratel folkloru nebo známý karikaturista Fedor Vico. Jejich prostřednictvím autor sleduje "globální vesnici 21. století".

Škopův kolega Pavol Barabáš hledal svou "globální vesnici" o kus dál: jeho cestopisný film Pururambo vznikl na tropickém ostrově Nová Guinea. "Několik dní jsme se na člunu vydlabaném z kmene stromu plavili po řece. Následovala cesta těžko proniknutelnou džunglí v nesnesitelném vlhku a teple, s roji hmyzu nad hlavou. A náhle se před námi objevilo několik nahých bojovníků a mířilo na nás luky a šípy," popisuje režisér příchod na jiný konec světa, kde to i v době mobilů a satelitů vypadá jako v době kamenné.

V labyrintu močálů na stromech žijí lidé, kteří ještě nikdy neviděli bělocha, nepoznali civilizaci, ba dokonce podle misionářů patří ke kanibalům... Právě taková zapomenutá místa na mapě světa lákají slovenské dokumentaristy.