Romantický Karel Černoch

JanWerich svého času poznamenal k mladému rekvizitáři na Barrandově: "Vy byste měl, mladíku, zpívat na jevišti." Možná, že právě tato věta byla tím hlavním impulzem ke kariéře zpěváka oblíbeného nejen zástupy ctitelek, ale i těmi nejdravějšími hudebními kritiky. Škoda, že pan Werich už nemůže spatřit Karla Černocha, když si s big bandem kapelníka Václava Kozla zaswinguje Malého gigola tak, že by byl i Luis Prima překvapen.

Příčin, proč se mladík ze Smíchova nestal tiskařem, ale výraznou osobností hned několika oblastí populární hudby, je více. Sudičky byly až marnotratně štědré, když mu 12. října 1943 daly do vínku skvěle swingující, téměř tříoktávový tenor příjemné barvy. Od rodičů pak dostal v devíti letech kytaru. Talent na zpívání zdědil po mamince, mizerný kádrový profil po tátovi, drobném podnikateli. To způsobilo, že místo do učení na tiskaře se dostal jako zámečník a rekvizitář na Barrandov. Na přímluvu souseda, pana Vlastimila, který mu vylepšil rádio natolik, že Karel zjistil, že existují i stanice Mnichov či Luxembourgh, kde zpívají Presley, Anka, Boby Darin či Chuck Barry. Kutil Vlastimil mu také promítl Zasněženou romanci, plnou swingových evergreenů.

Poslouchejte, to jsem já

V knize "Já bejval divnej kluk" popisuje příjemné šimrání na duši, když se člověk slyší poprvé v rádiu a má chuť volat z okna: Všichni poslouchejte, to jsem já! Kdo byl tehdy Karel Černoch v dlouhém zástupu mladíků s kytarami a odhodláním stát se dalším Elvisem, jedním z několika skutečných idolů bigbeatových let šedesátých? Měl talent, hlas a celoživotní štěstí na dobré přátele. Už na Barrandově se stýkal z celou plejádou hereckých legend, ale i s kolegou rekvizitářem Mikim Volkem. Vojákoval s Šimkem a Grossmannem, stával u mikrofonu před kapelami rozličné velikosti i zaměření. V duetu s Karlem Černochem si zazpívalo mnoho našich pěveckých celebrit včetně Petera Dvorského.

Vše začalo už na Barrandově, kde vznikla první amatérská kapela, zpívat jezdil s amatéry i do Příbrami. Na vojně pak začal s rock and rollem ve skupině VOJ. Z vojny se vrací v roce 1964, kdy to v Praze už řádně bigbeatově vře. S Pavlem Černockým si zařádí ve skupině Donald, ale brzy vzniká Juventus, kapela, která se svou hudební kvalitou zařadila vedle Mefista a Olympiku.

Nicméně hity, kterými Karel Černoch dobývá svět, přesněji řečeno populární rozhlasový pořad Třináct na houpačce, nejsou ani tak řádně odpalované rock and rolly, ale romantický dnes už evergreen Ona se brání, textově zajímavý Nářek převozníka, úspěšný je i se songy Paula Anky. Že to umí i svižně, předvedl hitem Zrcadlo.

Karel Černoch měl tehdy nejen dobrou kapelu, ale i kvalitní textaře, Michala Prostějovského, Pavla Žáka, později i Václava Borovce. Mít dobrého textaře ovšem dříve znamenalo jisté riziko. Koncem šedesátých let zde již byla řada kvalitních a pro mnohé stranické tajemníky, až příliš oblíbených zpěváků. Už se nedařilo zastavit příliv nových, "imperialistických" rytmů, tak zbývalo jen hledat závady v textech.

Soutěž Bratislavská lyra byla skutečně prestižní. Dokázala však nejen dát křídla k letu nahoru, ale přivodit i tvrdé pády. Karel Černoch zde v roce 1968 získává druhou cenu, o rok později mu Pavel Žák otextuje Píseň o mé zemi. Karel Černoch soutěž ke své škodě vyhrává. Stává se pro "pomýlený" text kontrarevolučním živlem a následuje na několik let tvrdý zákaz veřejného zpívání. Proč? Onu "chybu" v textu by dnes sotvakdo pochopil…

Oproti Martě Kubišové však dopadl Karel Černoch přece jen lépe. Mohl na divadelní jeviště. Pomohli kamarádi. Když nemohl vystupovat ani se skupinou Shut Up Františka Ringo Čecha, přichází v roce 1972 se svou skupinou Akvarel na posvátné místo tehdejší Prahy, do Spálené ulice do Divadla Ateliér. Nechybí ani v továrně na hvězdy, v Semaforu. Postupem času vůdci normalizace začínají ztrácet půdu pod nohama. A národ na ty, co nesměli, zapomenout odmítl. I Karel Černoch se začíná stále více objevovat mezi elitou naší populární hudby.

Country i swing

Jedno z významných setkání v jeho životě bylo zpívání u vynikajícího jazzového klavíristy Luďka Švábenského s Jaromírem Mayerem a především s Naďou Urbánkovou, se kterou prožil velice úspěšná a plodná léta u muziky, která i nyní k charizmatickému šedovlasému umělci neodmyslitelně patří. Je to country a doprovázel je Country Beat Jiřího Brabce. Kapela, která se mohla pyšnit největším počtem prodaných desek do zahraničí.

Po sametové revoluci bylo možno Karla Černocha potkat s country muzikou a parádním nablýskaným truckem na cestách po naší republice. Někdy i se synem Markem, který se potatil, jen řádně přitvrdil. Nechyběl ani na představení skupiny amerického rodea. Po krátkém pokusu podnikat se Karel Černoch vrátil, a to s plnou slávou, ke zpívání. Tentokrát na muzikálová pódia. K radosti mnohých však nezapomíná ani na swing, protože sudičky... Ale o tom už jsem psal.

JIŘÍ VLASTNÍK

obsah | osobnosti