Samuel Fritz: Gigant mezi misionáři

Vyzáblá postava s dlouhým plnovousem, oděná jen v suknici z palmových vláken a s křížem v ruce se jednoho dne roku 1692 objevila v peruánském městě Lima. Rodák z Čech, Samuel Fritz, vedl skupinu divochů k místokrálovskému paláci. Co předcházelo této návtěvě nejvyššího zástupce španělského panovníka na území Nového světa?

Všechno začalo v Olomouci roku 1683. Tehdy se Samuel Fritz jako mladý absolvent teologie rozhodl pro misijní službu za oceánem. Slibnou kariéru, která by ho jako mimořádně nadaného absolventa jistě čekala, vyměnil za život mezi amazonskými indiány.

Na území ''plochých hlav''

Staral se o kmen Omaguů, nejpočetnější a také velice obávané etnikum. Portugalci je posměšně nazývali Cambebas či Canga-pevas, čili "ploché hlavy". Byli střední robusní postavy, tmavší než indiáni z hor, velmi zvědaví a upovídaní. Nechyběla jim pýcha a svou nadřazenost dokazovali i tím, že mívali se svých domech sluhy, které získávali během válek s okolními kmeny.

Fritz se však nespokojil pouze s misijní prací mezi Omaguy, ale rozhodl se postupovat dál po proudu řeky. Počátkem roku 1689 se vydal na dalekou cestu k divokému kmeni Yurimaguů žijícímu při ústí řeky Rio Negra do Amazonky. O tom, že se do své misie vrátí až po bezmála třech letech a jak tato cesta změní jeho život, neměl ani tušení.

Po několika týdnech plavby píše: "... přes den se mi trochu ulevovalo, avšak noci jsem trávil v nepopsatelných horečkách a trpěl nespavostí, způsobenou nejen nemocemi, ale také zvuky, jež vydávali krokodýlové čili ještěři, ohavné nestvůry, které se celou noc potulovaly po vsi."

Svérázná postava misionáře budila navzdory nemoci velkou pozornost. Ačkoli se nedochovala žádná Fritzova podobizna, existuje popis jeho zevnějšku. Páter Samuel byl muž ctihodného vzhledu, velmi vysoký, dokonce se uvádí, že mohl měřit až metr devadesát, byl hubený, měl nazrzlé vlasy a vousy. Charismatickým vzhledem a vystupováním vzbuzoval zvědavost i u dalších kmenů.

Mnozí indiáni se vydávali za záhadným ryšavým mužem i z velmi vzdálených osad. "Jedni mě nazývali světcem a synem Božím, druzí mě měli za ďábla. Někteří, kvůli kříži, který jsem měl s sebou, říkali, že přišel patriarcha nebo prorok, jiní tvrdili, že vyslanec z Persie. Černoši z Pará (dnes město jménem Belém) dokonce říkali, že přišel jejich osvoboditel, který půjde do Angoly, aby je vysvobodil," vypovídá deník. Talentovaný Fritz, který vynikal už jako student v technických i uměleckých oborech, netrávil dlouhé hodiny plavby pasivním prohlížením okolí. Dokud mu síly stačily a postupující nemoc ho zcela neochromila, cestu pečlivě zaznamenával a prováděl kartografická měření.

Podmínky však měl poněkud omezené. I když se tehdy používaly už docela přesné teodolity a sextanty, nic z toho si Fritz do džungle z Evropy nepřivezl. Ostatně, jaký náklad by se asi vešel do malé dlabané kánoe?

Kromě slunečních hodin měl k dispozici patrně jen kompas a malý dřevěný půlkruh pro měření úhlů, jakousi primitivní formu astrolabu. Měření výšky hvězd (pravděpodobně jen Slunce) k určování zeměpisné šířky prováděl z říčního břehu během zastávek. Vzdálenosti zřejmě odvozoval z rychlosti plavby a uplynulého času. Mimoto zcela jistě využil znalostí domorodců a jiných misionářů a získal od nich náčrty oblastí, kam se už sám nedostal.

Nemoc však byla silnější než Fritzova vůle jí odolávat. "Dali mi pustit žilou a vykuřovali mě proti vodnatelnosti. Ale nejen, že se mi nedařilo lépe, nýbrž můj stav se zhoršil více než kdy jindy. Až do té doby jsem se udržel na nohou, od toho okamžiku jsem však byl nucen nechat se nést v síti," prozrazuje jeho deník.

Podezřelý z vyzvědačství

Na cestu zpět už nezbývalo sil ani času, musel vyhledat lékařskou pomoc. Fritz se tak dostal až na portugalské území. Ujali se ho spolubratři v jezuitské koleji v Pará, městě při ústí Amazonky do Atlantiku. Když se chtěl po dvou měsících uzdravený vrátit zpět, čekaly tu na něj strasti, jak vzpomíná "krušnější než kterákoliv nemoc". Stal se totiž součástí hraničního sporu mezi Portugalci a Španěly. Tehdejší guvernér v Pará podezíral Fritze z vyděračství a znemožnil mu návrat do misie.

Plynuly dny, týdny, měsíce. Až bezmála po dvou letech přišla z Lisabonu zpráva. Portugalský král uznal Fritzovu nevinu a nařídil jeho propuštění. Otec Samuel se tak vydal na 5000 km dlouhou cestu zpět do své misie a posléze i do Limy, aby informoval španělského místokrále.

Dovršil tak svou cestu napříč celým kontinentem, od Atlantiku k Pacifiku. Byl jedním z prvních Evropanů a dost možná vůbec první, komu se to podařilo. Při audienci popsal místokráli dramatickou situaci a požádal o vojenskou pomoc misiím před portugalskými útoky. Bez úspěchu. Setkal se znovu jen s pasivním odporem a krátkozrakou politikou španělské koloniální správy.

Zpáteční cestu do Amazonie využil k pečlivému měření horního toku Maraňonu. Byl si totiž vědom užitečnosti svého mapového díla, a tak se vydal do hor, až k samému prameni Maraňonu. V květnu roku 1693 dorazil na břeh jezera Lauricocha, které označil za počátek této řeky, a tehdy i celé Amazonky. Tento údaj platil až do roku 1943.

Útočníky zahnalo vyzvánění

Po svém návratu do misie Fritz několikrát čelil nejen portugalským vojenským oddílům, ale i vzpourám mezi indiány a útokům okolních divokých kmenů. Jednou přepadli jeho vesnici Caumáriové. Do deníku si zapsal: "Do vřavy boje, křiku žen a dětí jsem se také já vřítil s křížem v ruce, abych byl se svými svěřenci, anebo pro ně zemřel. Poručil jsem, ať se rozezní všechny zvony. Protože se útočníci setkali s odporem, ač toho času bylo jen málo Omaguů ve vesnici, a pravděpodobně také vlivem vyzvánění, které dosud nikdy neslyšeli, obrátili se na ústup. Této noci spal všechen lid v mém domě a kolem něj..."

Útoky Portugalců se v následujících letech stupňovaly. Fritz sice žádal o pomoc autority v Americe i Evropě, ale Španělé nedokázali portugalskou rozpínavost zastavit. Když už nemohl déle přihlížet nespravedlnostem a utrpení, do nichž se indiáni dostávali, rozhodl se uskutečnit svůj odvážný a riskantní plán.

Podařilo se mu několik kmenů přesvědčit, aby své osady opustily. Tisíce domorodců se tak přestěhovalo na horní tok řek Huallagy a Ucayali dva tisíce kilometrů od svých domovů. Byla to jediná možnost, jak je uchránit před otroctvím, které by je pod portugalskou nadvládou čekalo.

Gigant mezi giganty

O Fritzově díle se s obdivem vyjadřovala řada uznávaných vzdělanců a odborníků. Kromě francouzského akademika Ch. M. La Condamine, který Fritzovu mapu v Quitu objevil a přivezl do Francie, ho uznával například Tadeáš Haenke či německý badatel Alexander von Humboldt. Španělský historik Antonio Astrain o něm dokonce prohlásil: "Samuel Fritz, ačkoli v Čechách narozený, učinil toho pro španělskou korunu více než všichni kapitáni a dobyvatelé."

A věhlasný akvádorský historik Dr. Latorre nazývá Fritze ve své knize "gigantem mezi giganty".

Obecné hodnocení šíření křesťanství ve světě, zvláště mezi přírodními národy, vyvolává dnes širokou diskusi a nezřídka zaznívají pochybnosti o jeho negativním dopadu. Jen těžko ale přijmeme tvrzení, že by všechny odlehlé oblasti odolaly rozpínavosti euroamerické civilizace. Práce misionářů pak může být paradoxně tou, která je před jejími negativními důsledky ochrání. V tomto smyslu může být čtyřicetileté civilizátorské dílo Samuela Fritze, považované za jedno z největších, jaké se kdy jednomu člověku podařilo, tím nejlepším příkladem.

KAMILA ŠIMKOVÁ-BROULOVÁ

obsah | osobnosti