Od nevydařené olympiády k úspěchu

Když Petr Sís v roce 1982 odjížděl do Ameriky, nechtěl tam zůstat. Bylo mu třiatřicet a byl považován za nadějného tvůrce animovaných filmů. Dostal tehdy nabídku, aby spolu s dalšími výtvarníky vytvořil znělku k olympijským hrám roku 1984 v Los Angeles. Poté, co se komunistické země rozhodly olympiádu bojkotovat, dostal příkaz vrátit se domů. Neposlechl, a tak se začal odvíjet příběh, který dokonale naplňuje představu amerického snu. Za oceánem se stal jedním z nejrenomovanějších ilustrátorů dětských knih.

Šestkrát získal Petr Sís cenu listu The New York Times za nejlépe ilustrovanou knihu a jako vůbec první Čech obdržel v roce 2003 prestižní McArthurovo stipendium, které se uděluje vědcům a umělcům jako uznání za činnost pro lidstvo. Neproslavil se však jen v Americe, velký úspěch zaznamenali jeho knihy i ve Francii, Německu, Itálii, ale třeba také v dalekém Japonsku.

Těžké začátky

Ameriku bral Sís jako obrovskou životní příležitost, ale začátky v ní nebyly vůbec jednoduché. V Hollywoodu nemohl zavadit o práci, a tak se začal živit poměrně kuriózně - pro švýcarskou sběratelku maloval vajíčka.

Nakonec se rozhodl k troufalému kroku. Poslal ukázky svých prací jednomu z nejslavnějších amerických ilustrátorů Morrisi Sendakovi. Ten mu poradil, aby odjel z Kalifornie někam na východní pobřeží - do Bostonu, Washingtonu nebo nejlépe do New Yorku, protože tam sídlí všechny velké noviny, časopisy a nakladatelství. Pomohl i Miloš Forman, když mu dal zakázku na plakát ke svému filmu Amadeus. Petr Sís tak získal peníze na svůj přesun napříč Amerikou.

Byl v New Yorku opět bez prostředků, bez práce a navíc v depresi, že domů se už beztrestně vrátit nemůže a v Americe se třeba ve své profesi vůbec neuplatní. Nakonec to s ním zkusili v The New York Times. Věděl, že se musí nějak odlišit od ostatních, nabídnout něco, co tu nikdo nedělá. A tak přišel s "puntíky". Vytvořil vlastní, nezaměnitelný a dnes již proslulý pointilistický styl, jenž spočívá v tom, že ilustrace netvoří dlouhé čary a tečky. Tato technika byla časově dosti náročná, ale slavila úspěch. Pro americké deníky a časopisy pak udělal stovky ilustrací. V New Yorku se nejen trvale usadil, ale založil též rodinu. S americkou manželkou má dvě děti - dceru Madlenku a syna Matěje.

Návrat k Praze

Ačkoli práce novinového ilustrátora přinesla Sísovi uznání, po několika letech zatoužil dělat obrázky, které přežijí více než jeden den. Uvědomil si, že noviny, byť vycházejí ve vysokém nákladu, končí večer v koši.

Začal vydávat takzvané bilderbuchy, knížky s obrázky, které doprovázel vlastními krátkými texty. Zaměřil se hlavně na životní příběhy výrazných osobností světových dějin, jako byl Kryštof Kolumbus, Galileo Galilei nebo Charles Darwin. Velký úspěch zaznamenal také s knížkami, v nichž popisoval příhody, které zažívala malá newyorská holčička pojmenovaná stejně jako jeho dcera - Madlenka.

Pro ni vytvořil též knihu o magické Praze Tři zlaté klíče, v níž se zároveň vrátil do svého dětství. Ačkoli Sís o této knize přemýšlel již v osmdesátých letech, vznikla až po pádu železné opony a podnět k ní překvapivě dala Jacqueline Kennedyová - Onassisová. Sís totiž do té doby narážel u nakladatelů na námitky, že Prahu většina Američanů vůbec nezná. V devadesátých letech však do ní zamířilo mnoho turistů, mezi nimi i bývalá manželka amerického prezidenta. Prahou byla tak okouzlena, že vybídla českého výtvarníka, aby svůj dávný nápad zrealizoval.

Dveře do světa se otvírají

Když na knížce pracoval, vzpomínal na Nerudovu ulici, ve které vyrůstal, a zcela jistě i na všechno, co v Praze prožil. Na "zlatá šedesátá", která ho zastihla na Střední uměleckoprůmyslové škole na pražském Žižkově, i na vysokou, kde studoval animovaný film. Tu v roce 1974 absolvoval snímkem Mimikry, který zaujal mimo jiné tím, že ho podkreslovala výrazná hudba Radima Hladíka. K tomuto druhu muziky měl Sís blízko, vždyť při škole se živil tím, že v klubech a v rádiu pouštěl desky, byl vlastně jedním z prvních pražských dýdžejů, mezi muzikanty měl přátelé a o hudbě psal i články.

Jeho prvním profesionálním filmem byla v roce 1977 pohádka Ostrov pro 6000 budíků podle scénáře Miloše Macourka pro Krátký film - Studio Jiřího Trnky. Pak dostal příležitost odjet na stáž na Královskou akademii umění v Londýně. Po návratu natočil film Hlavy, v němž se nechal inspirovat manýristickým malířem Giuseppem Arcimboldem, který vytvářel portréty (včetně toho nejslavnějšího, císaře Rudolfa II.) tak, že je skládal z ovoce, zeleniny i jiných, často velmi roztodivných věcí. Sís si k tomuto filmu opět vybral skvělou hudbu, tentokrát Zdeňka Lišky.

Hlavy mu otevřely dveře do světa, neboť zaznamenaly obrovský úspěch. V roce 1980 byly na festivalu v Berlíně oceněny jako nejlepší krátký film a Petr Sís za ně obdržel prestižního Zlatého medvěda. A díky tomuto úspěchu dostal pak onu osudovou nabídku na film k olympiádě.

Současná Amerika

Teroristický útok na Spojené státy americké jím otřásl. Na dění, kterého je tam teď svědkem, chce reagovat - jak jinak - knížkou. Loni v rozhovoru pro BBC vyjádřil znepokojení nad diskusemi, které se v USA vedou o udávání podezřelých sousedů. "A já se bojím toho, co se děje teď v Americe, ale i v celém světě, že je strašně jednoduché zase sklouznout do nějaké totality, kde někdo bude někoho kontrolovat."

Omezování lidské svobody by chtěl Sís Američanům ukázat právě na vlastních zážitcích z komunistického Československa. "Chci to zjednodušit do příběhu někoho, kdo hrál populární hudbu a koho chtěli ostříhat nebo mu řekli: Nemůžeš mít takové kalhoty! Byl by to příběh kluka, který by se jmenoval Jirka Králiček. Dostal jsem knížku, která mě absolutně nadchla a dojala, knížku rozhovorů s Mejlou Hlavsou, který hral s Plastic People, je v tom celý ten vývoj člověka, který vlastně chtěl jen hrát na kytaru, ale vzhledem k tomu, co bylo za politickou situaci..."

Nevěnuje se však jen knižním ilustracím. Letos dokončil mozaiku v newyorském metru. Její návrh vznikal právě po tragickém 11. září 2001. Představuje "oči města, které nikdy nespí" a odráží se v nich jeho historie od příchodu osadníků až do současnosti. Když se člověk pozorně podívá, objeví mezi jednotlivými postavičkami i pána s bombardonem a s českou vlaječkou.

Nejnovějším Sísovým dílem je stometrová mozaika na zdi v newyorském Harlemu. Je nazvána Pieces fo Peace (Kousíčky pro mír) a na její realizaci se s ním podílejí děti ze čtyřiceti zemí světa.

Sen o Tibetu a o otci

Do Prahy jezdí Petr Sís pravidelně. U nás mu zatím vyšlo pět knih, ta nejnovější před několika dny. Má název Tibet - tajemství červené krabičky. Výtvarník ji věnoval svému otci Vladimíru Sísovi, který Tibet v padesátých letech navštívil, a setkal se tam dokonce s mladým dalajlamou.

"Ta knížka je vlastně snem o mém otci a snem o Tibetu. O daleké zemi, jak ji viděl, když jsem byl malý kluk. Je v ní obdiv k Tibeťanům. Myslím, že mají mnoho společného s Čechy. Bohužel Tibeťané neměli osudovou sametovou revoluci. Přál bych si dodat, že zatím," říká Petr Sís, který knížku přijede 24. listopadu pokřtít a spolu s diváky bude mít jedinečnou možnost podívat se na dokumentární film Cesta vede do Tibetu, který tam jeho tatínek před více než padesáti lety natočil.