Uznávaný egyptolog Miroslav Verner

Česká egyptologie je vědeckou oblastí mezinárodně uznávanou a velice ceněnou. Jedním z našich největších odborníků na starý Egypt je vedoucí výzkumu naší expedice, profesor Miroslav Verner. Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc. zakončil svá studia egyptologie na FF UK v roce 1965 a od té doby se věnuje starému Egyptu. Specializuje se na archeologii období 3. tisíciletí př.n.l. a epigrafické materiály té doby. Od roku 1971 přednáší v Praze, později mj. v Hamburku, Vídni a na Americké univerzitě v Káhiře. Napsal 11 monografií a cca 100 odborných článků. Byl členem expedice vyslané na záchranu památek v Núbii, vede výzkumy na královském pohřebišti v Abúsíru. Je členem mnoha mezinárodních vědeckých sdružení, včetně rady UNESCO pro Muzeum Núbie v Asuánu a Muzeum egyptské civilizace v Káhiře.

Jak jste se dostal k egyptologii?

Jak se může mladý člověk dostat ke studiu? Před převratem v roce 1989 vůbec nebylo jednoduché se dostat na vysokou školu, nejen s ohledem na vykonané přijímací zkoušky, ale především z politických důvodů. Politická nedostatečnost byla i mým problémem.

Má egyptologická dráha samozřejmě nebyla přímočará ani nijak strmě vzestupná, tak jako tomu v životě zpravidla bývá. Byla doba problémů a starostí, ale i dobrých pracovních výsledků.

Co vás na tomto oboru zaujalo konkrétně?

Archeologie obecně je zajímavá věda. Ostatně, která vědní disciplína není zajímavá, pokud se jí člověk věnuje s nadšením. Nesmí ji brát jen jako zaměstnání, ale spíše jako řekněme povolání či poslání. Jinak by člověk u vědy nemohl dlouhodobě setrvat.

V případě archeologie je to dobrodružství umocněno, protože v sázce jsou zajímavé a spektakulární objevy, které jsou někdy velmi okázalé a atraktivní. Může se jednat o zlaté šperky či o pohřby mocných vládců minulosti. Lidé již od starověku byli okouzleni a přitahováni starověkými památkami, dívali se na ně s údivem a zatajeným dechem, spatřovali v nich mnoho zajímavého a tajemného. Vždyť egyptská archeologie je svět pyramid, hrobek a hieroglyfů.

Myslím, že v případě egyptologie je atraktivita oboru ještě zvýšena prostředím, ve kterém archeologické výzkumy probíhají - koloritem Orientu.

Proč je pro současného člověka důležité zkoumat zrovna staroegyptskou civilizaci? A proč nás to tolik přitahuje?

Egyptologie je jedna z vědních disciplín z široké oblasti historických věd. Mohli bychom citovat moudrá slova o významu historie pro člověka, ale tady jde spíše o něco jiného. Myslím, že pro evropského člověka má Egypt mimořádný význam. Už v hloubi středověku začal evropský člověk tušit a zhruba od počátku 19. století také důkladněji poznávat, že mezi naší evropskou civilizací a tou staroegpytskou existuje mnoho úzkých vazeb. Do určité míry dnes hledáme kořeny naší civilizace právě v Egyptě. Dobře víme, že počátky našich evropských dějin nezačínají starověkým Řeckem či Římem, ale sahají mnohem hlouběji do minulosti. Byli to právě učenci starověkého Řecka a Říma, kteří do Egypta odcházeli hledat poučení a v mnoha ohledech na egyptskou minulost ve své práci odkazovali.

Velkou roli v recepci starého Egypta evropským člověkem také sehrává náboženství. Zpočátku to bylo jenom pár údajů z Bible a poznatky středověkých poutníků z Egypta, který byl zastávkou na cestě do Svaté země. Teprve postupně si uvědomujeme jak hluboce ovlivnil i křesťanství duchovní odkaz starého Egypta. Ale to je velká a samostatná kapitola.

V tomhle spočívá velká popularita egyptologie u široké veřejnosti?

Jsme Egyptem oslněni a okouzleni, působí na nás pyramidy a velkolepost chrámů, stěny popsané hieroglyfy i nádherné sochy vypracované do dokonalosti. Je to fascinace, jež se jen prohloubila po Napoleonově výpravě do Egypta, kterou se starý Egypt začal otevírat Evropě. Kresby a další dokumentace se postupně dostávaly do evropských sbírek a mohlo je vidět stále více a více lidí. Dále to byl náboženský proud, o kterém jsme mluvili. A je tu ještě jeden důvod, který působí v podvědomí mnoha lidí. Spadá až na konec faraonské civilizace. Tehdy upadala znalost egyptských hieroglyfů, bylo čím dál méně lidí, dokonce i vzdělaných kněží, kteří znali egyptské písmo. Zejména v kruzích prvních křesťanů se stále více a více prosazovala myšlenka, že hieroglyfy jsou tajemné čarodějnické znaky a jsou ďáblovým výtvorem, který je spjat s různými kouzly a spoustou tajuplných a nebezpečných věcí.

Tato myšlenka kupodivu přežívala napříč staletími. I když byla na počátku 19. století rozptýlena poté, co byly hieroglyfy rozluštěny Francouzem Champollionem, podvědomě pořád tento proud přežívá.

Aspektů esoterismu, který obklopuje starý Egypt a jeho kulturní a historický odkaz, je celá řada a dodnes působí. Kolik egyptologických knih se dnes vydává a začínají slovy "tajemný", "záhadný" apod. Kdyby někoho zajímaly tyto otázky hlouběji, tak na našem knižním trhu je v českém překladu kniha vynikajícího švýcarského egyptologa profesora Erika Hornunga Tajemný Egypt.

Vy vědecky pracujete s materiálem, který je opředen mnoha mýty, jako například kletba faraonů. Nemáte někdy strach? Navíc zřejmě opravdu narušujete dosud utajená místa.

Přistupujeme ke své práci spíše věcně. Strach a obavy mám v našem terénním pracovišti mnohokrát za den. Jsou to ovšem obavy jiného druhu - například aby se někomu něco nestalo, protože pracujeme v prostředí, kde hrozí závaly či je možné se zřítit do hloubky několika desítek metrů.

Jistě, mnohokrát si říkáme, jestli děláme to nejlepší, když narušujeme například hrob člověka, který je na tom místě pochovaný už několik tisíciletí. Zda nás k tomu věda a její neúprosné zákony opravňují.

Obvzláště se tato otázka stává velmi naléhavou v případě intaktních hrobů (tj. dosud nedotčených). Většina pohřbů a hrobek je narušených, a tam se jedná nejen o práci vědeckou, ale také o záchrannou činnost mnohdy vzácných památek. V případě intaktních hrobů je situace mnohem složitější. Například v šachtovém komplexu, ve kterém bylo již vše prozkoumáno, zůstala pouze jediná malá pohřební komora, která shodou historických okolností zůstala nevyloupena. Nemůžeme ji nechat neotevřenou. Výzkum je potřeba dokončit. Bylo by vědecky nekompetentní, ale také riskantní, ponechat komoru nedotčenou. Dříve nebo později by ji stejně narušili zloději.

Nemáte pak noční můry, že vás pronásleduje kletba faraonů či oživlá mumie...

Ne, tak daleko to ještě nezachází...

Ve svém oboru se pohybujete dlouho na špičkové úrovni. Na jaké okamžiky si vzpomenete?

Nedovedu určit jeden konkrétní okamžik. Je to neustálý sled událostí, které člověku vytanou na mysli, když si začne vybavovat minulost. Sled okamžiků příjemných a dobrých výsledků, možná i úspěchů, ale určitě také starostí a nepříjemných zážitků. Nade vším převládá obrovská spousta pracovních problémů. Ale člověk má schopnost ty horší zážitky odsouvat někam do nevědomí a podržet si jen ty příjemnější.

Podívejme se nyní dopředu. Máte nějaký sen spojený s prací?

Koncese v Egyptě, na které pracujeme, je poměrně rozsáhlá. Zatím máme prozkoumány jen její části. Dají se zde předpokládat ještě další velmi významné archeologické objevy. Také je zde zapotřebí mnoho vykonat na rekonstrukci památek, které jsme už odkryli. Zkrátka je přede námi ještě mnoho práce, možná na několik generací. Myslím, že Abusír je vlajkovou lodí našeho výzkumu v Egyptě, aby neměl být naším výzkumem jediným. Jsme pracoviště, které má v Egyptě trvalý statut a je zde jedním z mála stálých zahraničních pracovišť. Expedic v Egyptě pracuje několik set, ale stálých pracovišť je jen více než desítka.

To je pro nás čest.

A z Egyptské strany gesto velkého uznání, které nás ovšem také zavazuje, abychom egyptským kolegům pomáhali v jejich práci více, než jen občasná expedice, a podíleli se s nimi na řešení jejich problémů. Egypt zápasí s mnoha společenskými a hospodářskými problémy, nevyjímaje ani oblast kultury a památkové péče. Hospodářský rozvoj země a růst populace znamená také vážné ohrožení památek.

V poslední době se pro archeology stávají velmi populární také oblasti hluboko v poušti, kde se nachází mnoho vzácných památek. Téměř v každé oáze najdete stopy lidské činnosti, někde i velké a krásné chrámy, skalní hrobky a podobně. Ale památky jsou i mimo oázy. Řeknete si písečné moře, duny a skály, kde jsou prameny vody od sebe vzdáleny několik set kilometrů, a přitom všude tam je plno stop lidské činnosti. Na mnoha místech jsou prehistorické lokality s cennými nálezy. Tak jak můžeme pronikat čím dál hlouběji do nitra Sahary, poznáváme nejen více památek, ale i dost zásadně korigujeme náš pohled na nejstarší dějiny Egypta.

Učíte na katedře egyptologie Filozofické fakulty UK. Pro rukama vám tedy projde mnoho adeptů egyptologické práce. Co je pro člověka, který se chce stát egyptologem, úplně nejdůležitější?

Odpověděl bych šířeji. Vypisujeme přednášky každoročně, ale nový ročník egyptologie otevíráme zhruba jednou za šest let, a to pro asi desítku lidí. Hlásí se jich mnohonásobně více, ale z mnoha důvodů není vhodné přijmout více uchazečů. Bylo by to krajně neodpovědné vůči mladým lidem, kteří z velkého nadšení a romantiky by začali studovat obor, ve kterém by pak nenašli žádné uplatnění. A i my bychom věnovali velkou část času a úsilí, abychom vychovávali odborníky pro jiná pracoviště.

Musí jejich osobnost mít nějakou společnou vlastnost?

Kromě obecných vědomostí a znalostí i dobrou jazykovou výbavu. Musí také pro tento obor planout a studovat s nadšením. Musí zvládnout obrovské množství učiva a poznatků, které každým dnem přibývají. Naše knihovna se neustále plní novými publikacemi, ročně registrujeme až několik set monografií a to nepočítám internet, články z destítky periodk apod. To je záplava informací a studium nedá odbýt. Buď budete dobrým studentem a dobrým egyptologem, nebo nebudete egyptologem.

ANDREA PFLIMPFLOVÁ

obsah | osobnosti