Konec česko-německého fatalismu

Určitý fatalismus, který 90. léta minulého století provázel, souvisel s evergreenem česko-německých vztahů. Tím byl jistě i spor o rozdílné řešení společné minulosti, respektive společné řešení rozdílné minulosti. S nadsázkou lze říci, že fascinace minulostí, zejména pak její neměnností, výrazně ovlivňovala přístup k soužití v současnosti. Na obou stranách tak operovali takzvaní smiřovači, pragmatici či zastánci konfrontace. K volebním výsledkům se pak přistupovalo s pasivní kompetencí pečlivého účetního. Jestliže pod čarou vycházel "kladný" výsledek, vypadalo to pro česko-německé vztahy nadějně, jestliže převažoval "minus", bylo zapotřebí oprášit krizový management a raději nevyloučit nějaký ten rok stagnování. Jistě, i tak se dalo žít. Devadesátá léta měla i svá kouzla. K nim patřil vyšší význam jednotlivců pro budoucnost vztahů. Nezřídka se hovořilo o česko-německých hrdinech. Přesto je dobře, že jsou ty doby pryč. Předpokladem pro toto konstatování bylo cílevědomé vymaňování společné "minulostní agendy" z portfolia zahraniční politiky. Výrazný průlom představovala Česko-německá deklarace, jejíž důvěryhodnost stoupla odškodňovacími procesy. Ať už šlo o prostředky z Česko-německého fondu budoucnosti, ze spolkové nadace "Připomínka, odpovědnost a budoucnost" či o domácí česká humanitární gesta. Na téma neměnné minulosti tak lze svobodně diskutovat, lze nad ním bádat, aniž se česká či německá veřejnost musí nadále účelově rozdělovat na ty, kteří to na základě jedné agendy myslí s česko-německými vztahy dobře a kteří nikoliv. Pro správné posuzování německých voleb jsou dnes důležité dvě věci: zda sami víme, co aktivně od česko-německých vztahů chceme, a zda nám může být volební vítěz nějak nápomocen. Výsledek otevřel i přes hlásanou kontinuitu německé zahraniční politiky řadu možností. O tom, jak ambiciózní cíle si česko-německá spolupráce bude chtít klást, se však rozhoduje i u nás. A to nejen v příštím roce ve volbách. Ostatně většina českých politiků již dnes posuzuje výsledek německých voleb z hlediska hospodářské konjunktury v regionu.

V duchu přeshraniční vzájemnosti jsem bezprostředně po volbách požádal německého přítele a zkušeného novináře o stanovisko, co by popřál česko-německým vztahům v "nových dobách". Uvítal by prý, kdyby se mimo jiné i díky česko-německým vztahům uskutečnil jistý odklon zahraničněpolitických konceptů velkých stran v Německu od vytváření bloků s velkými zeměmi (SPD s Francií a Ruskem, unie s USA) směrem k posilování vazeb s menšími sousedy. Takové přání může zavazovat. Koncepty do budoucna jsou na rozdíl od minulosti změnitelné.