Český muž očima cizinek

Stále více cizinek se vdává do České republiky. A občas jsou ze svých nových partnerů trochu v šoku. Mexičanka, Jemenka, Syřanka, Japonka, Gruzínka, Kanaďanka a Britka vyprávějí, co je na českých mužích v dobrém i zlém nejvíce překvapilo.

Když mi moje hongkongská přítelkyně Ťin-chua začala vyprávět o svém novém českém příteli, samozřejmě mě zajímalo, čím se liší od mužů, které dosud poznala. Usmála se. " Víš, když tě obejme Brit, Číňan nebo Ind, řekne ti: Jsi krásná a já tě miluju.' Když mě obejme můj český muž, řekne: Jsi krásná, miluju tě, ale s těma špekama bys měla něco dělat.'"

Přicházejí z různých kultur a s různým očekáváním. (Jen v roce 2002, z něhož jsou zatím nejčerstvější údaje, se do Česka přivdalo 1722 cizinek.) Ty, které tu žijí už déle, mají na české muže velice zajímavé názory. Mnohé z těchto žen nepotřebují Čechům nadržovat: mají své pasy a ve své vlasti zázemí, kam se mohou vrátit. Své protějšky a jejich kamarády dobře znají, a protože jsou často zcestovalé, mohou srovnávat.

Podle země, ze které pocházejí, se ale mění jejich úhel pohledu: To, co se Kanaďance zdá na českých mužích romantické, připadá ženě z Gruzie samozřejmé, a naopak.

Syřan nemluví před ženou sprostě

V Damašku studovala islámské právo a v Íránu perštinu. Po návratu do Sýrie potkala Ondřeje z Hodonína a jejím dalším osudem se stalo Česko. Spokojený pár žije v Praze už dva roky a právě čekají prvního potomka. Shaimaa v Praze vyučuje arabštinu, občas přednáší o islámském právu a s manželem vede kulturně--obchodní kancelář.

Zatímco muslim si může vzít za ženu nemuslimku, muslimka by si měla vybírat pouze muslimy. Vy jste s tím s -' neměla problémy?

To je pravda, tak to funguje i v Sýrii. Žena u nás by se měla vdát pouze za muslima. Anebo se nevdávat v Sýrii a mít pouze civilní sňatek. Občanské právo je jedna věc, sňatek a rodinné záležitosti druhá. Ondřej musel konvertovat, protože jsme chtěli být spolu. Respektujeme hranice víry toho druhého. Přála bych si, aby nikdo nemusel kvůli partnerovi měnit své náboženství. Ale věděli jsme, že je to nutné kvůli syrským zákonům i společnosti, tak jsme to udělali.

Co na to říkala vaše rodina?

Fakt, že si beru nemuslima, nebyla pro moji rodinu žádná tragédie. Ale složitější byla situace se sousedy, co si okolní lidé budou myslet... Na odlišné kultury jsme si museli zvyknout všichni, vlastně i já a Ondřej.

A rodina vašeho manžela?

Oni jsou také otevření. Matka Ondřeje má ráda exotické věci... (směje se) Oni to u svého syna i čekali, třeba proto, že hodně cestoval.

Vaše dítě budete vychovávat v nějaké víře?

Já i můj muž uznáváme všechna náboženství, islám, křesťanství, judaismus, buddhismus. Důležité pro mě je vypěstovat v dítěti pocit z Boha. Protože ta vnitřní podpora byla příjemná i mně. Nehodlám žádné náboženství diskriminovat. Moje rodina je muslim- ská, ale hodně sečtělá a otevřená diskusím.

Určitě jste srovnávala syrské a české muže?

Obecně jsou syrští muži mnohem emocionálnější a určitě temperamentnější - snad díky počasí. Na syrské ulici uslyšíte hezké komplimenty od mužů, tady nikdo nic takového neříká. Mezi českými lidmi panuje mnohem více zábran. V Sýrii samozřejmě mezi mužem a ženou existují pevné hranice. Muž se dlouho nesmí ženy dotknout, tak na ni zavolá. Syrští muži se hodně starají o své okolí, rodinu i přátele. Zdejší společnost nechává lidem více prostoru. Je to hlavně svoboda, ale občas se za tím může skrývat lhostejnost. Syrská společnost je postavena na rodině a sousedských vztazích, na tom, co si myslí druzí. V Sýrii existují v komunikaci překážky, takže si vypěstujete schopnosti je překonávat. Může se vám pak zdát, že jsou Syřané aktivnější, naléhavější, vychytralejší.

Jak snášíte černý humor, další zvláštnost mnoha zdejších mužů?

Humoru založeném na hraní si se slovy nerozumím. Nerozumím řeči, ale směju se situacím. Černý humor o smrti, sexu... Občas se mi nelíbí, že Češi často používají sprostá slova. Když si to pro sebe překládám do arabštiny, neumím si představit, že by nějaký Syřan mluvil před ženami takhle sprostě. Šokovalo mě, že je to tu tak běžné. Ale na ulicích se tu nikdo nepere, řeknou si tak dvě slova a je to vyřízené. Na syrských ulicích se muži perou.

Macho spíš než gentleman

Téma český muž jsme probíraly u nich doma či po kavárnách s Mexičankou Lissy, Jemenkou Ašvak, Syřankou Shaimou, Japonkou Kajoko, Gruzínkou Madinou, Kanaďankou Petrou a Britkami Lucy a Garol. Některé z nich se do česka dostaly ze společností, které u nás pokládáme za konzervativní. Naše stereotypní představa nám říká, že jejich muži, tedy Arabové, Japonci či Latinoameričané se osobností své ženy příliš nezabývají.

Ovšem podle Jemenky Ašvak, která v České republice žije už čtrnáct let, vystudovala tu žurnalistiku a politologii a zpívá s pražskou etnokapelou, jsou muži k ženám v arabských státech mnohem uctivější než v Česku. Čeští muži své partnerky prý málo hýčkají. "Ne dárky, ale milými slovy," vysvětluje. "Dřív jsem si myslela, že se muži v Evropě chovají ke svým ženám lépe než arabští. Ale teď už si myslím, že všichni muži na světě jsou stejní. Arabové jen mají jiný způsob projevu, ale přístup je stejný." Mladá Jemenka se domnívá, že i českým mužům dělá dobře, když ve vztahu mohou jasně dominovat.

Také Madině ze Suchumi se stýská po poklonách, které si navzájem Gruzínci skládají. "Víte, řeknou vám, ty máš tak krásný oči, vlasy, to tady člověk neslyší," vzpomíná vystudovaná lingvistka, která Gruzii opustila před patnácti lety kvůli svému českému muži a nyní v Praze pracuje v jeho právní kanceláři. Něco podobného chybí i Mexičance Lissy, která si ve své vlasti plánovala budoucnost herečky, ale nakonec si vzala českého kaskadéra. "Proč ti neřeknou: Bylo mi s tebou pěkně nebo tak," postěžuje si Lissy, která vychovává čtyřletého syna Jana Carlita.

Podle Lissy nejde jen o slova. Mexičtí muži s určitým příjmem jsou prý daleko častěji ochotní než srovnatelně vydělávající Češi své ženě ulehčit situaci tím, že najmou sílu na úklid nebo hlídaní děti. (Jemenka i Syřanka dodávají, že u nich muži zase běžně žehlí a v Gruzii obstarávají nákupy.)

Na první pohled emancipovaná Mexičanka pokračuje rozborem stereotypu oddaných mexických žen, které na slovo poslouchají své machistické muže. "Překvapilo mě, že některé české ženy jsou ještě pokornější než mexické a svoje potřeby stavějí až na druhé místo. Hodně přátel mého muže se podle toho ke svým ženám chová."

V Gruzii nakupuje chlap

Pochází ze Suchumi v Gruzii. V Moskvě studovala cizí jazyky a pracovala jako novinářka. Se svým mužem se seznámila v létě 1987 na lodi Ivan Franco na Černém moři. Hodinu po seznámení ji požádal o ruku. Přijel za Madinou do Moskvy, ta za ním do Prahy, a nakonec byla v Gruzii svatba. V Praze Madina nejdříve učila angličtinu a pracovala na jihoafrickém velvyslanectví. Teď se svým mužem vedou advokátní kancelář. Vychovává dva syny, Givinara a Teodora.

Měla jste na české muže nějaký názor předtím, než jste přijela?

Slyšela jsem, že čeští muži jsou pasivnější než ženy, že jsou chladní. Ale můj muž je hodně temperamentní. V Gruzii je zvykem, že aktivní jsou hlavně muži a žena by měla stát v pozadí. Můj muž byl ale zvyklý na české aktivní ženy. Já jsem čekala na jeho iniciativu, ale on mě postavil před fakt, že věci musím řešit stejně jako on. Nebylo to lehký, byla jsem tu sama s dítětem, cizinka, s jazykovou bariérou. V létě jsem odjížděla do Gruzie a přemýšlela, jak mám v Česku žít.

Liší se charakter českých a gruzínských mužů?

Gruzíni mají úplně jinou výchovu. Je to muž, kdo rodině dominuje, a já myslím, že to je správně. Nakonec, vždyť to gruzínským ženám vyhovuje, muž se o všechno postará, vyřeší a žena je za dámu. Přijde z práce a má nakoupeno, protože v Gruzii nákupy obstarává chlap. Problémy v rodině, nemoci, rekonstrukce na domě, nic z toho žena neřeší. Ta vaří, uklízí, stará se o děti.

Pomáhá muž v domácnosti?

Hodně! Když se blíží návštěva, muž všechno navaří. Jakmile ale přijdou hosti, tak si sedne, věnuje se hostům a obsluhuje jen ženská. On na stůl nic nepodá. Zvenku to pak vypadá, že chlap jen sedí a chudák ženská běhá. Ale oni nevidí, že chlap to všechno nakoupil a připravil. V Gruzii je zvykem, že se stůl pořád zanáší mnoha druhy teplého jídla. Ale i tady jsem viděla takové rodiny.

Vadí vám něco na českých mužích?

Češi by mohli být pozornější. Když v Gruzii rodí nebo onemocní žena, její muž je u toho, zajišťuje doktora. Proto mě těší, že můj muž miluje své rodiče. Chlap, který miluje svou matku, může stejně milovat i svou manželku. Je omyl si myslet, že když bude muž mít svou matku rád, že to nějak vztahu škodí. Taky mi přijde, že se čeští muži žen bojí, bojí se je i pochválit. Gruzínec tě pochválí, aniž tě chce sbalit.

Líčím se kvůli tchyni

Vyprat, vyžehlit, uvařit, uklidit, látat, drátovat, rodit děti a pořád vypadat jako malá mořská víla. Takové jsou - podle názoru cizinek - představy typického Čecha o své drahé polovičce. Když tuhle představu ženy-cizinky před svým partnerem označí za utopii, dozvědí se, že jeho matka zvládá vše levou zadní. Ruth z Minnessoty, která v Praze vyučuje angličtinu, se usmívá: "Kvůli tchyni jsem se začala i malovat!" Na nedělní návštěvě totiž zjistila, že manželova matka ve sterilně čistém bytě vytáhla z trouby kachnu, vytřídila ředkvičky, u bábovky vyspravila Ruthině muži zip u kalhot a přitom vypadala, jako by chodila s Ruth do stejné třídy.

Lissy má obdobnou zkušenost: "Obdivuji matku svého muže. Vaří, pere a k tomu pracuje. Já ale taková nejsem. Nechci pracovat a k tomu se pro muže obětovat. V českých manželstvích vídám muže, jak sedí u televize a kolem kmitá manželka, div mu nenasazuje "bačkůrky". Zároveň obdivně dodává: "Ty ženy ještě dokážou vypadal dobře! Vymalujou dům a jsou krásné!"

Vědí všechno nejlíp

Čeští muži? Tak na to se mě radši ani neptej," směje se Tchajwanka Cindy. Její manžel pracoval na Tchaj-wanu u jedné nadnárodní firmy. "Na Tchaj-wanu byl vtipný a zřejmě taky potřeboval moji pomoc, takže se se mnou o všem radil. Teď v Praze ví všechno nejlíp a ledničku máme napůl, on tam má český jídlo, já čínský." Podle Cindy hledají čeští muži ženy divácky a posluchačky. "Český známý mého muže pozval na Tchaj-wanu na rande Japonku. Mluvili anglicky, jeli spolu na pobřeží a on se celý den skvěle bavil." Večer pěkně zíral, když zjistil, že Yuki neumí anglicky ani slovo.

Nevěrní jako Klaus

Latinskoameričtí muži hodně podvádějí, to je tady lepší," říká spokojeně Lissy. Jemenka Ašvak nesouhlasně kroutí hlavou: "Není to lepší, čeští muži to jen lépe skrývají." Nad věrností českých mužů jen zvedá obočí. Vzpomíná, jak jí jeden český známý popisoval, jak hezký má vztah, a zároveň stál 0 důvěrnější sblížení s Ašvak. Lissy si po chvíli vzpomene, že v českých novinách se objevily dokonce fotografie prezidenta Klause v doprovodu své milenky, se kterou se před médii vůbec netajil.

Podle Lissy jsou na vině částečně 1 české dívky, které si prý málo vybírají. "Od mládí s někým žijou, i když bez svatby, mají s ním děti, a nakonec si ho vezmou. V Mexiku vyčkáváme, raději bydlíme u rodičů a ve vybírání toho pravého jsme mnohem opatrnější," tvrdí Lissy.

Kanaďan si dá rande na kole

Rodiče rodačky z Calgary přišli do Kanady z Německa a Rakouska, a tak se i Petra rozhodla poznat Evropu. S diplomem z dějin umění žila v Česku, kde se seznámila se svým pozdějším mužem Robertem. V létě roku 2000 se na statku u Pardubic vzali a teď žijí v Praze. Petra pracuje jako manažerka v jedné potravinářské firmě.

Jaká byla vaše původní představa českého muže?

Než jsem Česko navštívila, měla jsem zažitou představu typického českého muže, co chodí rád do hospody, pije pivo s přáteli a nic moc ho nevzrušuje. Pak jsem přijela sem a opravdu, muži tu chodí rádi do hospody, kde sedí a u piva si vykládají s kamarády.

Jak to dopadne, když porovnáš Kanaďana a Čecha?

Evropští a tedy i čeští muži jsou světaznalejší, otevřenější. Kanaďan je opatrný. Kouká se na tebe, ale bojí se tě oslovit. Na druhou stranu se mi čeští muži zdají línější, bez touhy něčeho dosáhnout. Kanadští muži si libují ve sportu, a tak si rande často odbudou při jízdě na kole nebo v laně na skále.

Jsou čeští muži galantní?

Jsou. Třeba otevírání dveří ženám se mi líbí. To v Kanadě není. Snad proto, že se tam tolik zdůrazňuje rovnoprávnost.

Klidně čurají na chodníku

Nápadně často se ženy zmiňovaly o pražských ulicích plných psích výkalů. Nezůstalo jen u psů. Lissy si dala ruce v bok. "Muži tu na ulicích močí! Nemluvím o bezdomovcích, dělají to normální lidé a třeba v pravé poledne! Prostě rozepnou kalhoty a člověk musí dávat pozor na ty čůrky, co jdou od domů šikmo přes chodník." Ostatní ženy přikyvují a přidávají historky, kde všude už na muže zády k ulici natrefily. Zabránit tomuto zlozvyku by podle nich měl zákon. "Mně vadí, že je to tak společensky přijatelné. Snesu, že se starší muž a ženy svlékají na pláži do nahá, al< močení na ulici, to ne," rozhořčuje si Lissy.

Lucy, Britka původem z Nového Zélandu a v současné době lektorka angličtiny, pojala výchovu svého českého přítele radikálně. "Miluju ho, ale jestli mě chce, musí se dvakrát denně sprchová a na záchodě si sedat i na malou." Lucysvá slova myslí vážně, močení vsedě se pro muže v západní Evropě stává jakýmsi hygienickým trendem. Britská kamarádka Carol si z Lucy utahuje, prý svého přítele polévá parfémem před každým odchodem do společnosti.

Častým námětem hovorů žen je nevábný pach ve veřejné dopravě. Lissy se mě ptá, proč čeští muži po ránu nepoužívají deodorant. "Když tu člověk nastoupí do tramvaje, je to úplná agrese! Možná si tu myslí, že je v deodorantech něco škodlivého. Řekni mi: Když jsem třeba v tělocvičně a někdo tam smrdí, můžu mu něco říct?" Odpovídám, že onen cvičenec to asi bude pokládat za obtěžování. "Ale jestli mám dýchat ten odér, tak to obtěžuje mě!" zuřivě gestikuluje Lissy.

Podle všech zpovídaných žen se ale čeští muži začali v posledních letech lépe oblékat. Nikdo v zahraničí už prý nemusí být v šoku z jejich podivných úborů - naštěstí zmizely s 90. léty. Ašvak se svou čtrnáctiletou zkušeností přikyvuje. "Čeští muži už víc cestují a vidí tam nové věci."

V kuchyni ve spodkách

Lissy si všimla další zvláštnosti českých mužů - rádi se doma producírují ve spodním prádle. "Když se člověk přistěhuje do jiné kultury, je jasné, že se jí musí otevřít. Nejsi tu na návštěvě, najednou se tě místní zvyky týkají. Takže se dostaneš do situace, kdy kolem tebe chodí lidé podomácku ve spodkách. A ty si musíš zvyknout, i když je to na hranici tvých vlastních zásad. Nemůžeš utéct." Shaimaa se usmívá: ,Je to pravda. Říkala jsem své mamince, že až sem přijede, uvidí tu lidi ve spodním prádle docela často. Je to český zvyk, nebo to tak dělá celá Evropa?" Lissy vrtí hlavou: "Myslím, že je to jen tady." Ašvak má jasný názor: "Nelíbí se mi to, je to hrozně neuctivé."

Dokud nás pivo nerozdělí

Jaké mají čeští muži klady? Ženy tentokrát přemýšlejí trochu déle. Lissy si opět bere slovo. "Jsou vzdělaní. Také někteří mladí muži mají dobré vychování. Když se baví se ženou, je v nich trocha rytířskosti, což se mi líbí." "Dokud se neopijou," dodává Avšak. Přece jen tu žije déle a má asi víc zkušeností.

Tin-chua z Hongkongu si na svém muži cenila jeho kuchařských dovedností, prý také jako Číňané rád jí. Český přítel Britky Lucy se stejně jako její předchozí partner z Minnessoty rád dívá na fotbal, rád pije pivo. "Je s ním pak ale mnohem větší legrace než s bývalým. Pokud ho pivo nepoloží."