Češi a Slováci jsou zase spolu

Výsledek referenda o vstupu České republiky do Evropské unie na Slovensku přijali s úlevou a radostí. S úlevou proto, že mediálně silně živené pověsti o velké míře euroskepticismu v Čechách a o disciplinovanosti komunistických voličů, kteří by při nízké účasti mohli misku vah vychýlit na stranu odpůrců vstupu, vyvolaly u mnoha občanů SR obavy, že se tak skutečně může stát. A představa, že by ČR, kterou se Slovensko především snažilo dohnat v jednáních s EU, by se ocitla mimo integraci, vypadala pro tyto Slováky hrozivě.

Zejména pro ty, kteří v ČR studují, pracují, podnikají. Ale i pro ty, kteří mají v sousední zemi "jen" příbuzné a přátele. S radostí byl výsledek referenda přijat hlavně proto, že ČR a SR budou opět spolu jako rovný s rovným ve velkém, 25členném společenství států, že občané obou následnických států bývalé ČSFR budou mít zase společné občanství, tentokrát Evropské unie. Pro mnohé lidi, především ze starší a střední generace, kteří mají zkušenost ze společného státu, se až společné členství SR a ČR v EU stane náplastí na trauma způsobené před více než deseti lety.

I když nepřihlížíme k pocitům tohoto druhu a hodnotíme význam českého euroreferenda racionálně, je zřejmé, že pozitivní - jak co do účasti, tak co do počtu zastánců vstupu do EU - výsledek uzavřel historickou etapu politických změn, jež odstartovaly 17. listopadu 1989 pod heslem "návratu do Evropy". Vzhledem k tomu, že i v zemi, která je pro projekt rozšiřování klíčová - v 38miliónovém Polsku - se její občané vyjádřili pro vstup a Konvent o evropské budoucnosti byl schopen dohodnout se na návrhu Ústavní smlouvy EU, můžeme dnes s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že k rozšíření dojde.

Pro Slováky a Čechy tak definitivně začíná nová etapa jejich dějin. Třebaže objem hospodářské výměny a vzájemných investic není už dávno takový, abychom mohli tyto vztahy označit za klíčové či rozhodující pro úspěch našich zemí v EU, jsou natolik specifické a mají v sobě skryt tak velký potenciál pozitivní politické spolupráce, že by byla škoda toho nevyužít.

Slovenská republika a Česká republika jsou přirození spojenci ve 480miliónovém hospodářském, kulturně-civilizačním a politickém prostoru rozšířené Unie. To vůbec neznamená, že musí mít ve všem totožné národní zájmy a že při všech budoucích rozhodnutích v EU mají a musí zaujímat stejný postoj. Nakonec politika každého státu vždy závisí ina tom, jaká politická garnitura vyznačující se jistými hodnotovými rámci, politickými prioritami a stylem ho v daném volebním cyklu vede. Společná historická zkušenost, jak to ukázala např. reakce na otevírání otázky tzv. Benešových dekretů některými politickými kruhy v Německu a Maďarsku, však zcela přirozeně generuje shodné nebo aspoň podobné postoje SR a ČR na evropské scéně. Významnou roli budou sehrávat i shodné prvky v politické kultuře, které se mimochodem projevily v SR a ČR také v kampaních před referendem. Rozhodující však jsou a budou společné zájmy týkající se modernizace a zvyšování ekonomické výkonnosti a s tím spojeného dobudování infrastruktury a realizace projektů financovaných z fondů EU. Česko i Slovensko budou podobně vnímat iřadu problémů v oblasti bezpečnosti, ilegální migrace, mezinárodního organizovaného zločinu a terorismu. To všechno se může promítnout do společného postupu např. při formulování nové východní politiky EU po jejím rozšíření. Nemluvě už o účasti na permanentním zdokonalování institucionální architektury a pravidel fungování Unie. Společný postup bude vyžadovat i zvládnutí tak specifické a zároveň citlivé otázky, jakou je integrace Romů do majoritní společnosti.

Spolupráce, resp. výměna zkušeností nejen na úrovni politických elit, ale i na úrovni hospodářských a akademických kruhů a nevládních organizací se nabízí také při hledání cest jak minimalizovat destruktivní účinky možného adaptačního šoku po vstupu do EU, jak zabránit masovému zklamání obyvatelstva v důsledku současných příliš vysokých, nereálných očekávání od vstupu do Unie. To vše jsou oblasti, kde se prověří, zda nadstandardní vztahy mezi ČR a SR, mezi Čechy a Slováky, zůstanou jen v poloze politických deklarací, nebo se promítnou do projektů, z jejichž uskutečňování budou mít konkrétní prospěch občané obou států.

PETER WEISS

obsah | publicistika