Generál Eliáš byl s poctami pohřben na Vítkově

Protektorátní předseda vlády Alois Eliáš, kterého v roce 1942 popravili nacisté, byl společně se svou manželkou Jaroslavou po 64 letech s poctami pohřben v Národním památníku na pražském Vítkově.

"Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine," řekl svému příteli generál Alois Eliáš, když se rozhodoval, zda přijme funkci předsedy protektorátní vlády. S vědomím všech pro a proti na nabídku kývl. Jeho prorocká slova se naplnila: skončil na popravišti.

Do čela protektorátní vlády navrhli Eliáše prezidentu Emilu Háchovi jeho blízcí spolupracovníci a vedoucí politici druhé republiky. Eliáš váhal, zda má nabízenou funkci přijmout. Zvažoval rizika i výhody.

Uvědomoval si absurditu situace, kdy by měl jako vlastenec vést vládu podřízenou a ve svých důsledcích sloužící okupantovi. Věděl, že bude muset navenek vystupovat loajálně. Přijetí tak znamenalo velké riziko zatracení z řad vlastního národa. Na druhé straně mohl hájit české národní zájmy, prostě "zachránit, co se dá, zabránit nejhoršímu".

Nakonec přijal a do čela vlády se postavil. Úlohu premiéra převzal 27. dubna 1939, tedy po více než měsíční existenci protektorátu Čechy a Morava. Současně až do konce června 1939 působil jako ministr vnitra.

Vynucené ústupky vždy poměřoval prospěchem národa. Věděl, že zásadní změnu může přinést pouze vítězství protinacistické koalice. Proto od počátku úzce spolupracoval s domácím odbojem (zejména s organizací Obrana národa) a udržoval kontakty s centrem československého zahraničního odboje v Londýně.

Odplata za Heydricha

Po příchodu nového představitele okupační moci Reinharda Heydricha do Prahy byl Eliáš na podzim 1941 zatčen a odsouzen za "velezradu a vyzvědačství" k trestu smrti. Výkon rozsudku byl sice odložen, ale počátek léta následujícího roku, poznamenaný brutalitou nacistů po atentátu na Heydricha, smetl všechny naděje.

V necelých dvaapadesáti letech ukončila jeho život salva popravčí čety na vojenské střelnici v Praze-Kobylisích 19. června 1942.

Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 v Praze, kde v roce 1912 absolvoval Vysokou školu technickou. Roku 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Záhy však zběhl a vstoupil do československých legií v Rusku. Roku 1917 odjel do Francie, kde se v rámci československého střeleckého pluku účastnil jeho bojů na francouzské frontě.

Stejně jako řada jeho spolubojovníků se po návratu do vlasti rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. V následujících letech praxí i studiem v zahraničí zvyšoval svou kvalifikaci, prošel různými funkcemi a jeho vojenská kariéra se zdárně vyvíjela.

Byl rovněž vedoucím československé vojenské delegace v komisi pro odzbrojení při Společnosti národů v Ženevě. Další Eliášův kontakt s politikou souvisel s rekonstrukcí druhé vlády generála Jana Syrového počátkem října 1938. Ten si kromě premiérského křesla ponechal i funkci ministra národní obrany a určil Eliáše za svého zástupce v tomto úřadě.

V prosinci 1938 Eliáš nastoupil jako ministr dopravy do druhorepublikové vlády Rudolfa Berana. Za necelých pět měsíců stál divizní generál Eliáš před osudovým rozhodnutím, které předznamenalo epilog jeho života.

V roce 1946 byl jmenován armádním generálem in memoriam a v roce 1996 mu byl udělen Řád Bílého lva in memoriam. Urnu s Eliášovými ostatky za komunistického režimu schovávala doma jeho manželka. Po její smrti ji 24 let ochraňoval historik a Eliášův přítel Tomáš Pasák a po něm Pasákova manželka. Pak ji získal Vojenský historický ústav.

LIDOVKY, ČTK

obsah | publicistika