Ta naše Evropa česká

Takzvané protievropské či proevropské (a zároveň proči protiamerické) postoje politických elit starého kontinentu jsou nyní vystaveny určitému testování. Zadaný test - právě probíhající evropské turné prezidenta USA George W. Bushe - by mohl přispět k celkem přehlednému obrázku o evropsko-americkém "stýkání a potýkání". K řádnému vyhodnocení bude navíc dost času: Bush, aktuálně houfující spojence proti Iráku, dospěl již ve středu večer do Berlína, kde včera pronesl řeč před Bundestagem. Týž den v Rusku už seděl tváří v tvář Vladimíru Putinovi, v neděli je očekáván v Paříži, v pondělí v Římě. Následující den - 28. června - poklepe na základní kámen Rady NATO-Rusko.

Z pražské perspektivy je na první pohled zřejmý kontrast mezi desítkami tisíc demonstrantů proti Bushovi v Berlíně a mírou mediální devótnosti i povahou veřejného zájmu, které v minulých dnech u nás provázely návštěvu "první dámy" Spojených států. Jistě, Laura Bushová není Bush. Ale i kdyby jím nakrásně byla, sotva lze dnes v Česku očekávat německou míru protiamerických resentimentů. Domácí strážci našich dobrých vztahů s Amerikou se dovedou při každé příležitosti hlasitě ozvat proti různým vládním krokům (viz rezoluce o Kubě či tlak na stěhování "svobodky"). Jak se celkový postoj ČR k USA srovnává na šachovnici světa s tahy a protitahy Evropské unie, do níž spějeme?

V tomto punktu vysíláme slabé, ba protichůdné signály do Bruselu, který má s USA řadu třecích ploch. A s podezřením hledí i na vřelé objetí Washingtonu a Moskvy coby na možné pokračování rusko-amerického kondominia - faktického spoluovládání světa ze dvou center, tentokrát pod praporem boje proti terorismu.

Smluvně opoziční tandem ČSSDODS byl (riskujme minulý čas) nejen spojením levice a pravice, ale i eurooptimistů s latentním protiamerickým ostnem a euroskeptiků s výrazně proamerickým tahem na branku. Čtení těchto silokřivek nikdy ovšem nebylo lehké. Evropský patriot Miloš Zeman sice natáhl ruku pro evropské (britskošvédské) tryskáče Gripen a senátora Žantovského (ODA) s "jeho" stíhačkami F-16 made in USA obviňoval z proamerického lobbingu. Ale v izraelském Tel Avivu svým přístupem k palestinské otázce podkuřoval český premiér těm nejdrápovitějším americkým jestřábům. Václav Klaus neměl nikdy potíže upřednostňovat pružný americký kapitalismus před tuhým "rýnským" modelem "socialistické" Evropy. Ale průběžně občas uměl - alespoň za Clintonovy administrativy - strouhat verbální křídu do kaše "humanitárních intervencí".

V Česku člověk - nebo supervelmoc - nikdy stoprocentně neví, jak na tom vlastně je. Jak moc evropsky si - vzato úhrnem - stojí jednobarevná vláda ČSSD vzhledem ke sporným kauzám na atlantické "frontě" mezi Evropou a Amerikou? Nevzpomínám si na kritická vládní slova - po Evropě běžná - o Bushově rozšíření "osy zla" z Iráku, Íránu a Severní Koreje o Sýrii, Libyi a Kubu. Obecné evropské pochybnosti o chystaném protiiráckém tažení Prahou nikterak nezmítají. Jak by mohly, jestliže tuto operaci už jistí česká protichemická jednotka v Kuvajtu (pokud jí v tom vedru přístroje a motory šlapou)? Také zjevná evropská nevole nad astronomickým (380 miliard dolarů) obranným rozpočtem USA veřejně ze Strakovy akademie nezazněla. Americký odpor k ustavení Mezinárodního trestního soudu si - na rozdíl od řady států EU - oficiální českou kritiku nevysloužil. Obludnou lhostejnost k ochraně ovzduší, kterou Washington dokládá odmítáním podpisu Kjótského protokolu, si troufá občas skromně zmínit - s ohledem na své pracovní zařazení - jedině ministr životního prostředí Miloš Kužvart, živá brzda růstu. Není asi věcí Černínského paláce a už vůbec ne celé vlády po Evropě všední peprný komentář ke zjevnému pokrytectví amerických propagátorů globálního volného trhu. Ti teď v ekonomice rozhodně nenechávají "věci běžet svou vlastní cestou". Žádné "Laissez-faire!" na svoji adresu nevolají, žádný protekcionismus u sebe nenapadají, když nyní rozhodli o 30 procent zvednout cla na ocel a o 70 procent subvence zemědělcům…

Nutit menšinovou vládu malého státu k hrdinné obhajobě evropských postojů a zájmů je asi nepatřičné. Tím spíš, že ani ta Evropa si zase až tolik nevyskakuje, jak by si snad vyskakovat mohla a měla. Tím spíš, že právě stojíme doma před volbami. A i mnoho levicových voličů vnímá Ameriku jako "Řím" naší doby, kam opět vedou všechny cesty a odplývají chytré mozky ze všech světových stran. Není proč dráždit milovníky moderního (amerického) způsobu života, moderní (americké) pop-kultury a rychlého (amerického) občerstvení. Je jen třeba pro pořádek zaznamenat, že naše proevropská písnička - ve svých protiamerických tónech - zní v Praze velmi skromně a potichu. Brusel to pochopí.