Bilancování: přínosy a ztráty

Snažím se vybavit si, co mi za posledních deset let z významných událostí utkvělo v paměti. Začnu, jak říkali marxisté, od základny. Měli jsme restituce, kuponovou privatizaci a vůbec všechny ostatní privatizace. Přibylo tedy podivných milionářů, anebo dokonce miliardářů. Ti největší raději zmizeli i s miliardami. Jiní pochopili, že utíkat nemusí, nic se jim nestane. Jeden z nich, co privatizoval Poldovku, bydlel kousek od nás. Udělal si nesplatitelné dluhy asi za čtyři miliardy. Před několika lety se to tak nebralo.

Vznikla spousta bank a kampeliček, spořitelen, podílových fondů, některé nám slibovaly rychlé zbohatnutí. Podařilo se jim dost klientů zvyklých na jednu státní spořitelnu zmást natolik, že jim svěřili všechny peníze. Většina těch ústavů zkrachovala, a protože by to bylo pro střadatele kruté, nakonec stát klienty nějak odškodnil z peněz těch šťastnějších, co si peníze uložili u bank, které nezkrachovaly. Pečlivějšímu pozorovateli neuniklo, že banky, co nezkrachovaly, přežily až na výjimky proto, že stát předtím zaplatil jejich miliardové dluhy a pak ústavy prodal nějakým movitým cizím bankám. Myslím, že celý ten proces byl přínosný. (Může totiž sloužit jako odstrašující příklad v nepřehledné - a nepřehlédnutelné - oblasti peněžnictví.) Kupodivu jsem nikde nenašel sečteny ty stovky miliard, které zmizely, tím méně jsem slyšel, v čích kapsách. (Jeden Kožený by to sám nezastal).

Životní úroveň přesto výrazně stoupla. Týká se to nejvíce špičkových fotbalistů, hokejistů, tenistů, manažerů, hvězd zábavního průmyslu, bavičů a neodhalených či trpěných zločinců, méně již univerzitních učitelů a lékařů, nejméně ze všech nepracujících důchodců a nezaměstnaných. Všechny statistiky jsou však v této oblasti zkresleny nedostatkem údajů o korupci, která podle mínění (a zkušenosti) našich občanů a vyjádření mezinárodních organizací je značná a činí z některých špatně placených míst přímo zlatý důl. Ale mluvit o penězích mě znechucuje.

V roce 1996 jsme se konečně odhodlali naplnit vlastní ústavu a zvolili si Senát. Na rozdíl od většiny "sdělovadel" a zřejmě i občanů, kteří volby do Senátu bojkotují, jsem přesvědčen, že není vůbec zbytečný, navíc díky způsobu volby v něm zasedá více zajímavých osobností (tím netvrdím, že každá zajímavá osobnost musí být také bezúhonná), občas se jim podaří napravit, co jejich kolegové zvolení na stranických kandidátkách do Poslanecké sněmovny scestně vymyslí či nedomyslí.

Měli jsme po deset let skvělého prezidenta. Myslím, že teprve s odstupem času oceníme, co znamenal pro zachování demokracie u nás. Lidé ho měli rádi a vážili si ho, i když především působením některých pokleslých sdělovadel jeho popularita poněkud klesala. Naopak stoupala popularita jedné z posledních evropských komunistických stran navzdory tomu, že jsme si odhlasovali zákon o zločinnosti komunismu. Dokazuje to, že zákony, z nichž nic konkrétního neplyne, jsou zbytečné, ne-li škodlivé.

Zpočátku vycházelo mnoho nových kulturních časopisů a deníků, ale postupně zanikaly, přežilo jen několik. Zato začal bleskem prosperovat první bulvár na našem trhu. Také se objevila první soukromá televize, která slibovala učinit mnoho pro rozvoj české kultury a opravdu pro nás zakoupila desítky stodílných jihoamerických telenovel a také spoustu titulů z oblasti, která se cudně nazývá erotickou. Termín měkké porno by totiž mohl někomu znít obhrouble a působit rozpaky i v příznivě nakloněné televizní radě. "Sdělovadla" nás během deseti let také obohatila o různá ohyzdná slova jako lobbing, marketing, casting, piercing, developer, dealer, performance nebo shopping centrum. Poctivému slovu tunel přidala nový význam označující obzvláště vykutálenou nepoctivost.

Zmínil jsem zlatý důl, musím připomenout potěšitelnou událost: díky jednomu statečnému a zásadovému starostovi se podařilo zabránit těžení zlata v oblasti Mokrska, a tím i možné kontaminaci Vltavy dnes čerstvě zpopularizovaným kyanidem. Stejně potěšitelné je, že za zmíněných deset let se nám podařilo výrazně zlepšit vzduch i vodu, které jsme v minulých desetiletích znečišťovali nejvíce z celé Evropy.

(Autor je spisovatel)

IVAN KLÍMA

obsah | publicistika