Do penálu!

V dětství jsem si například chybně vyložil úsloví "Nebuď labuť!" jako nějaké varování a od té doby se nemohu zbavit představy labutě jako popudlivého ptáka, jenž ze všeho nejvíc nesnáší, když ho někdo náhle vzbudí.

Označil bych se za "náchylného na dvojznačnosti". Má-li věta či slovní spojení dva významy, vždy si vyberu ten méně vhodný a leckdy léta trpím.

V dětství jsem si například chybně vyložil úsloví "Nebuď labuť!" jako nějaké varování a od té doby se nemohu zbavit představy labutě jako popudlivého ptáka, jenž ze všeho nejvíc nesnáší, když ho někdo náhle vzbudí.

Nepřipadám si hloupě - přítel přírodopisec připustil, že labuť bývá po probuzení notně nedůtklivá, takže mé dětské uši možná zachytily ozvěnu dávné zkušenosti poštípaného prvobytně pospolného rybáře, sdělované druhům při lehounkém našlapování v blízkosti spících labutí výhružně se pohupujících na hladině jezera.

Navíc ani první význam věty nedává valný smysl, protože vyzývat někoho, aby nebyl labuť, je zcela zbytečné - ať už je, či není, nepomůže si.

Proto mě nepřekvapilo, jak hluboce jsem se zamotal do telefonátu s dětskou redakcí České televize. Volali mi s nabídkou, abych přispěl nějakou větou do jejich rubriky "Věta do penálu" a já v prvotním zmatku získal dojem, že mi volá redakce "dědská", čímž "penál" pochopitelně získal nový smysl.

"Panebože... jak jako do penálu?" říkám v šoku nad tím veřejnoprávním cynismem. "No měla by to být nějaká myšlenka, něco krátkého, co si napíšou na papír, strčí do penálu a vezmou s sebou..." - "Ježiš a to to nemůžete nazvat nějak líp? Moudro na cestu, nebo Než překročíte velký práh nebo tak něco?"

- "No nám se to líbilo, že to je takové hovorové..."
- "A to je jako nějakej náboženskej fetiš nebo sumerskej zvyk?"
- "Ne... to je úplně normální, už moje babička..."
- "Ale chápejte, že jste mě zaskočili, vůbec nevím, co bych tak..."
- "Nemusíte vymýšlet vlastní, třeba citát, co se vám líbí..." - "Ale všechny děti nemají vlastní pokojíček, navíc Uklízej si v pokoji jsme už měli..."
- "Jaký děti? A jak si jako má mrtvola uklízet v pokoji?!!"

No, nakonec jsme si to vysvětlili. Takže teď vymýšlím Větu do penálu. Něco krátkého, co by si děti opsaly na papírek, daly do penálu a celý týden jim to přinášelo duchovní prospěch.

První mě samozřejmě napadl univerzální tahák, shrnující odpovědi na oblíbené otázky otravných testů - třeba "212; u Kresčaku; Bílá nemoc; hrachor setý; ten to ryje".

Ale brzy jsem pochopil, že to je nad síly jednotlivce, a tak jsem se vše pokusil zobecnit do věty "Bacha, učitelka je za tebou!", kterou mít v penálu sám, prošel bych svou školní docházkou mnohem klidněji, což je však neveřejnoprávní, proto jsem se nerozhodl nacpat do penálu mravní poselství, leč výsledky - "Kdybys včera nepařil World of the Warcraft, nečuměl bys jako vrána!", "Nehraj si na doktora, vystuduj medicínu!" a "Dítka, přijmětež moudrost od mladosti své," (to jsem opsal z jedné školní budovy) - jsou též neuspokojivé.

Proto jsem strávil dvě hodiny hledáním svých zasutých školních pomůcek a našel svůj starý penál a přečetl si, co jsem v něm měl já. Samozřejmě. "Tišerová je kráva." Asi těm dětem vzkážu, aby nebily labutě.

TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

obsah | publicistika