Do penálu!
V dětství jsem si například chybně vyložil úsloví "Nebuď labuť!" jako nějaké varování a od té doby se nemohu zbavit představy labutě jako popudlivého ptáka, jenž ze všeho nejvíc nesnáší, když ho někdo náhle vzbudí.
Označil bych se za "náchylného na dvojznačnosti". Má-li věta či slovní spojení dva významy, vždy si vyberu ten méně vhodný a leckdy léta trpím. V dětství jsem si například chybně vyložil úsloví "Nebuď labuť!" jako nějaké varování a od té doby se nemohu zbavit představy labutě jako popudlivého ptáka, jenž ze všeho nejvíc nesnáší, když ho někdo náhle vzbudí. Nepřipadám si hloupě - přítel přírodopisec připustil, že labuť bývá po probuzení notně nedůtklivá, takže mé dětské uši možná zachytily ozvěnu dávné zkušenosti poštípaného prvobytně pospolného rybáře, sdělované druhům při lehounkém našlapování v blízkosti spících labutí výhružně se pohupujících na hladině jezera. Navíc ani první význam věty nedává valný smysl, protože vyzývat někoho, aby nebyl labuť, je zcela zbytečné - ať už je, či není, nepomůže si. Proto mě nepřekvapilo, jak hluboce jsem se zamotal do telefonátu s dětskou redakcí České televize. Volali mi s nabídkou, abych přispěl nějakou větou do jejich rubriky "Věta do penálu" a já v prvotním zmatku získal dojem, že mi volá redakce "dědská", čímž "penál" pochopitelně získal nový smysl. "Panebože... jak jako do penálu?" říkám v šoku nad tím veřejnoprávním cynismem. "No měla by to být nějaká myšlenka, něco krátkého, co si napíšou na papír, strčí do penálu a vezmou s sebou..." - "Ježiš a to to nemůžete nazvat nějak líp? Moudro na cestu, nebo Než překročíte velký práh nebo tak něco?"
- "No nám se to líbilo, že to je takové hovorové..."
No, nakonec jsme si to vysvětlili. Takže teď vymýšlím Větu do penálu. Něco krátkého, co by si děti opsaly na papírek, daly do penálu a celý týden jim to přinášelo duchovní prospěch.
První mě samozřejmě napadl univerzální tahák, shrnující odpovědi na oblíbené otázky otravných testů - třeba "212; u Kresčaku; Bílá nemoc; hrachor setý; ten to ryje".
Ale brzy jsem pochopil, že to je nad síly jednotlivce, a tak jsem se vše pokusil zobecnit do věty "Bacha, učitelka je za tebou!", kterou mít v penálu sám, prošel bych svou školní docházkou mnohem klidněji, což je však neveřejnoprávní, proto jsem se nerozhodl nacpat do penálu mravní poselství, leč výsledky - "Kdybys včera nepařil World of the Warcraft, nečuměl bys jako vrána!", "Nehraj si na doktora, vystuduj medicínu!" a "Dítka, přijmětež moudrost od mladosti své," (to jsem opsal z jedné školní budovy) - jsou též neuspokojivé.
Proto jsem strávil dvě hodiny hledáním svých zasutých školních pomůcek a našel svůj starý penál a přečetl si, co jsem v něm měl já. Samozřejmě. "Tišerová je kráva." Asi těm dětem vzkážu, aby nebily labutě.
TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
|
obsah | publicistika |