Praha: zde odolává kouzlo minulosti

Italský lis La Stampa v rozsáhlém článku popisuje, jak dne působí česká metropole.

Praha je legendárním městem, již od dob prvního tisíciletí nazývaným buď město stověžaté, zlaté město či český Řím.

Praha je srdcem Evropy, místem, kde slovanská kultura ještě není ve znamení Východu, a přitom se odlišuje od kultury německé.

Je to Praha Rilkeho, Kafkova, Kunderova, Praha, kterou Claudio Magris (it. germanista, specialista na kulturu střední Evropy - pozn. překladatele) ve své knize Podunají radí projít pohledem shora a nechat se svést "střechami a vikýři, taškami které se proměňují ve fantastické ornamenty".

Je to Praha, která se po pádu berlínské zdi stala opět Prahou Angela Maria Ripellina, z mnoha pohledů magická (jak se nazývá jeho dílo Praga magica), ale "příliš často přinucená přisluhovat a trpící drancováním a útlakem, příliš často jeviště nafoukaných arogantních cizinců, odporných band lancknechtů a chvastounů, kteří ji potlačili a oloupili o veškerý majetek" (citát z Ripellina - pozn. překl.).

Rusové, Němci a v následné řadě i Italové jsou novými "lancknechty" a joint venture je zaklínadlem majícím funkci "Sezame, otevři se", jak o tom hovořil Alibaba. Obchody jsou plné zboží, které si mohou dovolit jen noví zbohatlíci. Různé mafie se podělily o těch málo passe-partout do konzumního ráje.

Je zde mafie cikánská (prostituce), mafie ruská (obchod a poslední dobou i praní špinavých peněz), mafie taxikářů, kteří mají v rukou cizí valuty, a mají tedy svou váhu na černém trhu - což určitě zmizí, jakmile se oficiální měnou i zde stane euro.

Nikdo zde nehovoří rád o mafii bývalých komunistických pohlavárů, kteří si zachovali kontrolu nad podniky, a regulovali tudíž celý proud joint ventures a nahromadili tak velký kapitál. Nikdo o nich nechce hovořit, i když všichni vidí, jak jejich děti jezdí v autech Rolls-Royce či Ferrari. V obchodech je velmi drahé zboží a nájmy jsou závratné. Proto tedy i růst drobné zločinnosti a lidí bez přístřeší. Tisíce lokálů jsou otevřeny každou noc.

Praha, "srdce Evropy", je stále na prvním místě zájmu: od Malé Strany plné obchůdků nahoru k fantasmagorickému Hradu, městu ve městě, obsahujícímu muzea, kostely, poklady i zahrady. A pak zase dolů až k židovskému ghettu, kde se narodil Kafka a kde jsou synagogy. Václavské náměstí, bulvár, na jehož konci památník připomíná Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské aroganci.

Velké lustry, dobový nábytek a skřípání parket v kavárnách ve stylu 19. století, kde staří hudebníci hrají ukolébavky a kde se turisté oddávají přehnané spotřebě slavného pražského piva, číšníci v klasických smokinzích s výborným chováním, které nenaleznete v okruhu tisíců malých a ještě menších lokálů oživujících noční "novou Prahu", stále frenetickou, s touhou po euforii.

Nad Vltavou často leží mlha, zatímco sochy svatých na Karlově mostě se sklánějí nad chodci a malým byznysem, který se zde odehrává. Jsou to neklidné a pokroucené stíny staré minulosti, které rozpačitě přihlížejí novému mravenčímu životu.

Zde se v 60. letech scházeli stoupenci rocku, kteří později povětšinou skončili za mřížemi, poté co sovětské tanky způsobily uvadnutí pražského jara a také rock byl zakázán. I Václav Havel, první člověk, který se pokusil o vybudování něčeho smysluplného pro emancipaci vůči SSSR, byl v oněch letech ilegálním stoupencem rocku, fanatickým vyznavačem Velvet Undergroundu.

A možná právě na paměť onoho období elektrizující ilegality se nejpopulárnější noční lokál po pádu zdi v Praze jmenoval "Bunkr". Přejdete most a jste na Starém Městě. Další střechy, vikýře a tašky. V průchodu nejstaršího náměstí Prahy chudě oděná stařena loudí trýznivé tóny ze svých houslí, v rohu, který reprodukuje perfektní akustiku Stavovského divadla.

A Praha se stává opět magickou.

přeložil JOSEF KAŠPAR, MF DNES

obsah | publicistika