Dostanu provaz, říkala Horáková

Milada Horáková měla v cele konfidentku. Unikátní svědectví objevil v Národním archivu historik Karel Kaplan: strojopisné zprávy agentky, která byla v cele s Miladou Horákovou a popisovala pro tajnou policii její nálady a pocity.

Těch obyčejných třiačtyřicet stran strojopisu nalezených v Národním archivu v Praze patří k nejsmutnějším zprávám, které byly psány pro komunistickou tajnou policii. Spoluvězeňkyně Milady Horákové a agentka v jedné osobě v nich popisovala nálady a chování své společnice v cele. Zprávy byly objeveny naprostou náhodou teprve před třemi lety.

"Neustále se zabývá problémem, že bude odsouzena k smrti provazem. Když jsem jí to vymlouvala, tak pravila, že se už se vším smířila a že jedině Bůh o ní rozhodne a že to bude rozhodnutí správné," stojí hned ve zprávě číslo 2. Milada Horáková neunikla pozornosti tajné policie stejně jako jiní významní představitelé, s nimiž si vítězní komunisté začali vyřizovat účty brzy po únorovém převratu. Jako by nestačilo, že budou souzeni a odsouzeni, někdy i k smrti. Tajná policie nasazovala do cel své informátory, které řídili přímo vyšetřovatelé. V tehdejší podivné terminologii se jim ovšem tak neříkalo. Nazývali se - referenti.

Tak o nich mluví ostatně i Horáková. "O svém referentu mluvila velmi pochvalně a říkala, že za těchto okolností se jí velmi dobře s ním pracuje. Pak se zase obávala, že referent změní svoji taktiku, a to že jí nebude vyhovovat," psala agentka ve zprávě číslo 4. Ta byla datována 25. dubna 1950.

"Ve zprávách jsou zaznamenány proměnlivé názory Horákové na "jejího" referenta. Tento zdánlivý rozpor se dá vysvětlit konkrétním chováním vyšetřovatele, které se měnilo podle záměrů jeho nadřízených," vysvětluje historik Karel Kaplan, který zprávy náhodou objevil v archivu a sám je pečlivě studoval. "Obecně se uplatňovala praxe, že některým důležitým vězňům byli přiděleni dva vyšetřovatelé protikladných typů - tvrdý a mírný. Když výslechy vedl jediný vyšetřovatel, dostával pokyny, aby střídal ostrý a mírnější postup," dodává Kaplan.

Kde se vzala konfidentka?

Jak se vlastně agentka dostala do cely Horákové? Karel Kaplan píše, že spoluvězeňkyní Horákové se stala 23. dubna 1950. Byla v její cele až do konce soudního přelíčení 8. června 1950. Historik Kaplan její jméno neuvedl. "Věra H. prošla různými zaměstnáními, před svým zatčením pracovala jako redaktorka pražské redakce slovenského komunistického deníku Pravda. Zatčena byla 16. srpna 1948 a v nezákonném politickém procesu odsouzena v září 1949 na dvanáct let vězení. Propuštěna byla v roce 1956 a později byla rehabilitována," uvedl Kaplan.

Horáková byla její přítomností zpočátku překvapena a ne úplně jí důvěřovala. Je to patrné i ze samotných zpráv. "Stále nedovedla pochopit, že já, která jsem již trestanka, což o mně bylo na Pankráci všeobecně známo, jsem znovu v policejní vazbě," psala agentka ve zprávě číslo 1.

Přestože nález zpráv z cely Milady Horákové byl obrovským překvapením, podle odborníků se o samotné skutečnosti, že Horáková měla v cele agentku, vědělo nebo tušilo už dávno předtím.

"Nejbližší přítel rodiny Tůmovy, u níž vyrůstala dcera Horákové, mne vyhledal hned na začátku devadesátých let a řekl, že je mou povinností spisovatelky se zabývat osudem Milady Horákové," vypráví spisovatelka Zora Dvořáková. "Měl ke mně důvěru, spolupracovali jsme na tématu Tomáše Masaryka. Seznámil mne s paní Věrou Tůmovou a ta mi vše zprostředkovala. A ona už v roce 1991 naznačovala, že Horáková mohla mít podezřelou osobu ve své cele," říká Dvořáková. Jakou cestou se informace rozšířila, však nevěděla. "Muselo to být někým nebo něčím naznačeno."

Sama byla jednou z prvních, která se o nálezu zpráv dozvěděla. Volal jí totiž nálezce, historik Kaplan. "Když to objevil, tak mi volal, chtěl znát můj názor na to, jestli i některé osobní detaily publikovat. A já říkala, že se s tím musí jít ven. Byl tím velice zaujat," popisuje Dvořáková.

Sama nevylučuje, že v archivech se mohou nacházet i další dosud neznámé materiály k Miladě Horákové, ale i k následným pětatřiceti procesům. "Leccos se ještě může objevit a budeme překvapeni," říká.

Dá se zprávám věřit?

Otázkou samozřejmě je, nakolik jsou takové zprávy psané "na zakázku" tajné policie důvěryhodné. "Že by si tito agenti něco vymýšleli, je nepravděpodobné, protože v celách většinou bylo odposlouchávací zařízení," říká Kaplan, který ovšem dodává, že následné výklady agentů a interpretace už přesné být nemusí. "Byla jsem k tomu velice skeptická. Měla jsem dojem, že agentka to psala, aby se zavděčila, aby ukázala sama sebe, jak je spolehlivá. Takže můj názor na věrohodnost těchto zpráv je rezervovaný," říká Dvořáková. Nepovažuje ani za pravděpodobné, že by se Horáková své společnici na cele nějak zásadně svěřovala. "Může to být ten typ zpráv, který je na první pohled pravdivý, ale ve skutečnosti jsou informace nepatrně posunuté. Kdo to chce číst, musí prostě mít neustále na paměti okolnosti, za kterých tyto zprávy vznikly," dodává Dvořáková.

Lístek od dcery

"Na mne nejvíc zapůsobilo, jak Horáková reagovala na dopis od své dcery," popisuje Kaplan. Horáková totiž z lístku (nesprávně) vydedukovala, že je její manžel po smrti a začala se tím velice trápit. "Znovu pak projevovala neklid nad lístkem, který dostala od své dcery. Mluvila, že je to pro ni naprosto nepochopitelné - a to hlavně proto, že nevěří, že by její manžel uprchl, proto počítá s jeho smrtí," popisuje agentka ve zprávě. "Ráno vyhlížela přepadle a řekla, že skoro vůbec nespala, že přemýšlela nejen nad svým případem, ale hlavně nad tragédií její rodiny," pokračovala.

Skutečnost ovšem byla jiná: její dcera vyrůstala u příbuzných a manžel úspěšně uprchl do zahraničí a skončil v Americe. Není vyloučeno, že samotní referenti poskytovali Horákové takové informace, aby ji nechávali v nejistotě.

Monstrproces

Fakta o procesu: Proces Horáková a spol. byl včetně pětatřiceti navazujících procesů největší v zemi. Souzeno bylo celkem 639 lidí, deset jich (včetně Horákové) bylo popraveno a ostatní dostali celkem 7850 let vězení.

Kdo byla Milada Horáková: Právnička, členka národně sociální strany, politička, poslankyně. Před válkou organizovala pomoc uprchlíkům ze Sudet, za války byla vězněna nacisty. V září 1949 byla zatčena, odsouzena k smrti a popravena.