Okouzlen mýtem amerických/českých jmen

Josef Škvorecký, člen redakční rady našeho magazínu, se ve své Velké knize o Americe a malé o Kanadě dotýká i česko-amerického propletence jmen:

Jak člověk ujíždí v autobuse Greyhound prázdnou Pennsylvánií, míjí opuštěné farmy, poloprázdné stodoly, rezivé hřbitovy automobilů a celé vesnice, odkud všichni odešli bůhvíkam: města duchů, jaká byla na Divokém západě v místech, kde se našla a pak vyčerpala ložiska zlata. Kdyby měl člověk soudit Ameriku podle pennsylvánského venkova, řekl by si, jaká je to chudičká, skomírající, ale krásná země...

A sotva člověk za sebou zanechá Corynth, vřítí se Greyhound do Binghamtonu, anglosaského městečka, kde udělá pauzu na lunch. I vstal jsem, pojedl podivnost jménem chumburger a spatřil v budce telefonní seznam. Okouzlen dosud mýtem amerických jmen, sáhl jsem po té modré knize a namátkou ji otevřel. A hle, jako bych sahal pro citát z bible, můj prst spočinul na jménu Miss. Rosemary W. Pupicek. Můj Bože, představuji si krásnou Miss Rosemary Pupíčkovou na kánoi z březové kůry, jak pádluje proti rudému západu, přičemž ze stříbrných křovisek zaznívá sbor karlínské operety: "O Rosemary, buď mojí..." Ví Bůh, že bych ji zajisté miloval, protože s takovým jménem nelze jinak. A kouknu kousek dál a vidím: Steve Pytlák, Marjorie Rericha, Bill Syrecnik, Mary Selatko. To snad není možné, pil jsem přeci naposledy v Torontu! A obracím list: Gene M. Bubenik, Phil C. Cucak, Priscilla Cikanek, Fred Houzvicka. Tohle přece musí být halucinace! Jako blázen čtu v telefonním seznamu na přeskáčku: Kopyto, Sedlák, Antos, Bubacek, Stydliwey, Poupe, Kotatko, to všechno samí Billové, Priscilly, Charlesové a Marjorie. Potom mi to vysvětlili druhý den v Ithace. Binghamton je město ševců. Dodnes tu běží prastará fabrika na boty, ta, co se v ní vyučil řemeslu pan Tomáš Baťa. Přijel sem, jak si to představuju, jako jeden z těch Seyrecků, Nohateych a Zezulicků, ale na rozdíl od nich tu nepotkal žádnou krásnou Rosemary W. Pupickovou, a tak se dokázal s tou stříbrnou zemí rozloučit, odjet domů a nadělat prachy. A když jsem v Ithace zašel do majestátní Olin Library vypůjčit si momentálně nejčtenější pornografii vysoké literární úrovně od Phillipa Rotha, obrátil jsem se o radu k hezounké Číňance s oslnivými vlasy. A sklouznuv zrakem k cedulce, jaké mají všechny upravené úřednice na svých psacích stolech, myslel jsem, že se mi všecko, ale úplně všecko jenom zdá, že mi tato země lže, neboť tam na té cedulce, věřte mi nebo ne, stále napsáno černé na bílém: Miss Rosemary W. Pupicek. A tak mě Cornell uvítal kanadským žertíkem v podobě živoucího pozůstatku dobrodružství, které před dvaceti let zažil potomek českých ševců pan Willian C. Pupicek v newyorském Chinatownu.