Krajanům přál k vánocům i Karel Höger

"Daleko za moře, kam jste se kdysi vypravili vy, nebo vaši rodiče či prarodiče, posíláme svůj vánoční pozdrav. Od Vltavy, která nezamrzá, od Hradčan, které letos nepokryl bílý sněhový příkrov, letí k vám naše vzpomínky. Našimi městy a vesnicemi procházejí koledníci, děvčata po štědrovečerní večeři házejí přes hlavu střevíc, aby si zjistila, odkud přijde jejich budoucí ženich, někdy ještě jíme černého kubu a třeseme bezem, aby se nám ozval milý. Celý ten dlouhý seriál vánočních zvyků, jak je znáte vy starší z Erbenovy Kytice, ještě leckde ožívá se vším svým půvabem. Ale každoročně se všichni scházíváme pod vánočním stromkem ve světle svíček, pojídáme rybí polévku i smaženou rybu, pochutnáváme si na jablkovém závinu a vzpomínáme. Toho, co prošlo celým rokem u nás i ve světě, vzpomínáme těch, kdož odešli a po nichž zůstala prázdná židle u štědrovečerní tabule, a těšíme se na ty, kdož přijdou. Kouzlo vánoc, které nenahradí ani kybernetika ani nejmodernější technické výboje, se každoročně zmocňuje našich srdcí, rozechvívá je a zpřístupňuje kráse a lásce.

Nejsme sobci, rádi se o ně podělíme nejen s těmi nejbližšími, ale také s těmi nejvzdálenějšími. Jestlipak včas dorazil pod teplé, nevánoční kalifornské slunce balíček s deskou, na níž je nahrána Rybova mše? Poslechla jste si ji s krajany, paní Josefino Vacková v Los Angeles? Vrátila jste se s ní do dětských let, kdy ji hráli a zpívali na Štědrý večer na kúru kostelíčka v rodné vsi na Kutnohorsku? Tak rádi bychom to věděli. Tak rádi bychom vás na chvíli viděli i s těmi slzami v očích, za něž se vy nestydíte a které my chápeme. Až bude po štědrovečerní večeři, až se děti zabaví dárky či začtou do nových knih, vyjdeme si do prázdných pražských ulic. Půjdeme po Karlově mostě Malou Stranou, zastavíme se na chvíli před domem, kde slavíval své vánoce černý Honzík Nerudů, a dostoupíme konečně až tam nahoru, odkud vidíme před sebou jako na dlani Prahu. Vltavu odtud jen tušíme, sevřenou náramky mostních světel, měkká šedivá tma je protahována nitkami neonového osvětlení. A je tady ticho, takové skutečné vánoční ticho. Snad je nevyrušíme, jestli právě odtud, ze samého srdce staré vlasti, k vám zavoláme: dobré a klidné vánoce a pokoj lidem dobré vůle."

Karel Höger ve svém vánočním přání českým krajanům z roku 1964 přímo hovoří o paní Josefině Vackové v Los Angeles. Nedalo mi a pokusila jsem se zjistit, jestli se i po více než čtyřiceti letech zachovala po paní Vackové z Kalifornie alespoň nějaká stopa.. Díky panu Martinu Pytrovi z Mořkova na Moravě a Ronovi a Betty Mlejnkovim z USA dnes víme, že přímo v Los Angeles žily v 60. letech minulého století podle záznamů sociálního pojištění nejméně dvě paní Josefiny Vackové. Starší z nich se narodila v roce 1887 a zemřela v roce 1971 ve věku 84 let. Druhá paní stejného jména se narodila v roce 1902 a žila až do roku 1976. Bohužel ani v jednom případě neznáme místo narození paní Vackové, nemůžeme tedy potvrdit, že pocházejí z Kutnohorska, jak o tom hovoří Karel Höger.