Co Čech, to v Brazílii muzikant

Jsou to nejčastěji emigranti z roku 1968. Tehdy objížděl Evropu brazilský dirigent a sháněl hudebníky, v jihoamerické zemi jich bylo málo. "Když přijel do Prahy, uspořádal konkurz v Malostranské besedě. Přihlásilo se sto padesát zájemců, vybral si jich třináct," vypráví jeden z nich, Bohumil Med.

Kontrakt dostal na tři roky, o další tři si jej prodloužil, ale ani pak se nechtěl vrátit do komunistického Československa. Za to přišel o občanství.

Během pár let se z Čechů stala v Brazílii vlivná komunita v hudebním světě. Někteří se časem z orchestrů přesunuli na univerzity - třeba šestašedesátiletý profesor Med na státní univerzitě vyučuje hru na lesní roh a hudební teorii. "Naší zásluhou už dnes Brazílii hudebníci nechybějí, naopak teď už je vyvážíme. Naši studenti získávají kontrakty v orchestrech v Evropě, třeba v Německu," říká Med, mimo jiné také majitel obchodu s hudebninami, největšího v Latinské Americe. A všude propaguje českou hudbu. Založil Brazilsko-českou kulturní společnost, každou sobotu uvádí v místní rozhlasové stanici hodinový pořad věnovaný české hudbě. Začíná slovy: A nyní si poslechněme zprávy z České republiky.

"Dvořák, Janáček, Smetana jsou v Brazílii díky nám docela známí. Založil jsem zde dechový kvintet a nahrál několik desek," říká Václav Vinecký (59), který před odchodem do Brazílie hrál na hoboj v Symfonickém orchestru Národního divadla v Praze.