Chemici v Řecku vidí olympiádu jen v televizi

Život dvousetčlenné jednotky, jejíž polovinu tvoří Belgičané, Italové, Maďaři, Poláci a Španělé, má k olympijské show asi tak daleko jako zábavní podnik ke klášteru. Odbývá se jen mezi ubytovnou, jídelnou, posilovnou a cvičištěm. Do Atén je to osmdesát kilometrů.

Chemici to jen neradi připouštějí, ale psychická zátěž je značná. "Pokud by se - nedej bože - něco stalo, představte si potápějící se zaoceánskou loď plnou lidí a budete mít hned přesný obrázek, co by nás v Aténách asi čekalo," vysvětluje s rozpaky šéf protichemického praporu Vratislav Osvald.

Řekové se chemikům zapřisáhli, že je v případě paniky ochrání. Protichemický prapor NATO je totiž kvůli olympiádě beze zbraní. Chemici mají detailně prostudovány Atény a navštívili i všechny stadiony, aby se k nim v případě nutnosti bleskově dostali. A na žádost Řeků jsou připraveni k zásahu po celé zemi.

Řidič odmořovacího vozidla Tatra Josef Fabián v Řecku ještě nebyl. Přesto mu příliš nevadí, že si ho teď neužije. "Podívám se sem jindy," říká. Technik roty Petr Šír naopak věří: "Snad bude alespoň pár dnů času mezi olympiádou a paralympiádou. Rád bych se podíval na Olymp, to by byla moc prima odměna za tohle dvouměsíční 'vězení'." Ponorkovou nemocí chemici zatím netrpí. "A kdyby, tak tu máme kaplana, psychologa a tělomrska (tělovýchovného náčelníka - pozn. red.). Ten nám tu zpestřuje život menšími sportovními turnaji," podotýká náčelník štábu Petr Vohralík.

Fakt, že jsou v přímořské zemi, tak Čechům připomínají jen palmy a výhled na horu Oktipas. A zpoza plotu je vidět také malinkatý cípek zálivu Středozemního moře.

Mezi místními mají chemici zvláštní postavení: o jejich přítomnost velmi stojí, ale neradi o nich mluví. Šéf praporu Osvald to považuje za přirozené: "Je olympiáda. Kdo by teď chtěl mluvit o vojácích?"

Volnější režim už neplatí

Máme tu vyhlášený vysoký stupeň pohotovosti, takže určitý volnější režim v rámci možností, který tu do té fungoval, už neplatí," uvedl profesionální chemik.

Kdy máte volno a jak ho trávíte?

Volno míváme až večer a snažíme se ho trávit tak, jak nám to okolnosti dovolují. Platí tu přitom velice přísné zásady, které musíme vzhledem k tomu, proč jsme tady, dodržovat. Nepřijeli jsme sem jako turisté, kteří si chtějí prohlédnout město a odpočinout si, a tomu také odpovídá i náš celkový režim. Platí tu například zákaz pití alkoholu.

Existují nějaké výjimky? A kontroluje někdo, zda se zákaz neporušuje?

Ne, výjimky žádné neexistují, nikdo se nesmí alkoholu ani dotknout. Každý voják tu plní přesně vymezené úkoly, nikdo tu není navíc, že by tu byl jen tak a byl zastupitelný. Takže zákaz neplatí pouze pro řidiče, kde je to logické, ale úplně pro všechny. Důvod je prostý: pracujeme s velice přesnými, odbornými přístroji, obsluhujeme laboratoře, s jejichž pomocí jsme schopni okamžitě vyhodnotit případné použití nebezpečných látek. Proto všichni musíme být neustále připraveni plnit jakékoli úkoly a koncentrovat se na práci. Nevíme, co se kdy kde stane, nemůžeme skutečně vůbec nic vyloučit a něco podcenit.

Provádějí se kontroly, zda někdo alkohol přeci jen nepil?

Prodej alkoholu na základně je zakázaný. Kontroly tu žádné nejsou, už proto, že by to bylo nedůstojné. Nemůžeme samozřejmě vyloučit možné namátkové šetření, které by tu vojenská policie mohla případně provést.

Vyskytly se v Aténách například nějaké problémy s pitím alkoholu?

Ne, nic takového jsme tu řešit nemuseli. Alkohol se tu na základně prostě neprodává a nikdo o tom vůbec nediskutuje. A pokud by se na něco takového přišlo, tak voják by se okamžitě musel vrátit domů.

Vraťme se k tomu, jak se vám v Řecku daří. Jak třeba vypadá vaše ubytování?

Bydlení tady v Aténách je nadstandardní, i když například klimatizaci na pokojích nemáme. Spíme v místnostech po dvou a celkově se dá říct, že ubytování je příjemné a pohodlné.

A co letní vedra? Nevadí vám?

Na velká horka jsme zvyklí z vojenské mise v Kuvajtu. Například nyní se tu teplota vzduchu pohybuje okolo čtyřiceti stupňů, což je pro nás ve srovnání s Kuvajtem vyloženě přijatelné. Zažili jsme mnohem větší vedra.

Jak vycházíte s vojáky z ostatních zemí, kteří střeží dějiště olympijských her spolu s vámi?

Výborně. Absolvovali jsme spolu v letošním roce několik vojenských cvičení, abychom se secvičili. Známe se velice dobře, vztahy jsou opravdu dobré. Netrápí nás ani jazyková bariéra, domlouváme se v pohodě anglicky.

Mezi českými chemiky je i několik žen. Jsou ženy i mezi vojáky z ostatních zemí?

Samozřejmě, přítomnost žen v armádě už není ničím neobvyklým.