Čeští kuchaři přivezli zlato ze Singapuru

Zatímco Aleše Valentu znají díky jeho neuvěřitelnému skoku i ti, kteří se o sport nezajímají, jména kuchaře Jiřího Krále nebo cukrářky Sylvie Sulanské něco řeknou jen zasvěceným. Ale i oni přivezli zlatou a bronzovou medaili z významné mezinárodní akce - z gastronomické soutěže FHA 2002 Culinary Challenge, která se uskutečnila před několika dny v Singapuru. Akce, jež se koná jednou za čtyři roky, se mohlo zúčastnit jen devět nejlepších národních týmů světa - a Češi nechyběli.

Kdyby vám někdo řekl, že jde fandit svému kuchaři, asi byste se hodně divili. Ale milovníci dobrého jídla vědí své. Hlavně v jižních zemích dokážou diváci při gastronomických soutěžích povzbuzovat své vyvolené hodně vehementně. Koneckonců, hodnotí se nejen chuť a vzhled, ale i technika, a tak lze hlasitým aplausem porotu "jemně" upozornit na umění favorita. "V Singapuru soutěžily v prosklené kuchyni vždy tři týmy najednou, takže diváci v hledišti mohli snadno porovnávat, kdo a co umí, už od pohledu. Dvě třetiny bodů jsou ovšem stále za vzhled a chuť, jen třetina za techniku," vysvětluje šéf soutěžní sekce českého národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů Jiří Král.

V Singapuru se diváci kochali nejen pohledem na umění soutěžících, ale hlavně se těšili na kulinářské zážitky, protože menu jednotlivých účastníků si mohli předplatit (100 dolarů). Jen bylo třeba přijít včas. Při soutěžích se totiž nevaří jedna porce, ale u teplé kuchyně je třeba připravit 85 porcí, z toho pět pro porotu. Ke cti českého týmu patří určitě i to, že jeho menu bylo vyprodáno jako jedno z prvních, zatímco některým týmům zůstala část porcí ještě po skončení soutěže. Diváci na ně prostě nedostali chuť. Studená kuchyně se pak prezentovala na výstavišti - soutěž byla totiž součástí 13. ročníku mezinárodního veletrhu gastronomie a hotelnictví FHA 2002.

Zbabělí Francouzi?

Dostat se do Singapuru nebylo vůbec jednoduché, jednotlivé země totiž vybírá podle předchozích výsledků a "pověsti" Mezinárodní kuchařská asociace. Té pak vybrané týmy zasílají půl roku předem dvě menu na výběr, to proto, aby se jeden den nesešla podobná jídla. Menu musí odrážet národní kuchyni. Kromě českého týmu se do výběru národních týmů dostali Švýcaři, kteří jsou pokládáni za světovou špičku, Norové a Němci a dále pak reprezentace Singapuru, Koreje či Mauricia a další. Marně byste tu však hledali Francouze. "Ti se světových soutěží nezúčastňují, asi by nepřežili pohanu, kdyby nevyhráli, soutěží jen mezi sebou," vysvětluje Jiří Král. Z bývalých postkomunistických zemí byla Česká republika vybrána jako jediná. Ostatní země, například USA, Japonsko či Austrálie, se musely spokojit s vedlejšími soutěžemi.

"Už tím, že jsme sem přijeli, jsme si v Singapuru získali vysoké ocenění. Pro republiku to byla velká reklama, z níž měl velkou radost i český zastupitel v Singapuru. Škoda, že nám tak úplně nevyšla studená kuchyně. I v gastronomii je to jako ve sportu. Když vám komisaři neboli rozhodčí nepřejí, máte smůlu. Soutěžili jsme druhý den, kdy byla porota skoupá na body, třetí den byla mnohem vstřícnější. Bylo to poučení i pro nás. V teplotách nad 40 °C a vlhkosti vzduchu, která je tady přes 90 procent, jsme ještě nikdy nepracovali. Aspik, který je pro kuchaře nesmírně důležitý, nám v takovém vedru neztuhl po celý den, cukrářka měla problémy s karamelem, těsto se jí drobilo. Získali jsme bronz, za teplou kuchyni to byla ovšem zlatá medaile. V konečném součtu bodů jsem pak obsadili čtvrté místo, což je obrovský úspěch." Pokud Jiřího Krále v Singapuru něco překvapilo, pak to byly podmínky, v nichž se zde pracuje, alespoň pokud šlo o suroviny. "Těsně po revoluci nám doma chybělo spoustu věcí, teď už jsme na tom jako v Německu, ale tady jsou ještě mnohem dál. Když jsme v deset večer chtěli objednat kachní prsa, zeptali se: Chcete 180-, 200-, či 250gramová - a bude vám to stačit do jedné hodiny v noci?"

Naopak ho nepřekvapil poměrně malý počet žen. "V životě jsem snad nezažil, aby soutěžní tým vedla žena. Jsou v týmech, ale hlavně jako cukrářky. Kuchařina je strašně náročná profese na čas i na námahu; jakmile má žena rodinu, těžko se jí může věnovat naplno. Já bych docela rád vařil i doma, ale manželka to vidí nerada, prý dělám kolem sebe moc nepořádku," říká s omluvou Jiří Král, který své profesi s chutí propadl. Rád vaří i jí, jen rýžový nákyp "nemusí".

Kuchaři s diplomem

"V zahraničí jsou gastronomické soutěže nesmírně populární. Například když se nedávno konal světový kongres kuchařů v Japonsku, byli jeho zástupci přivítáni japonským princem a princeznou. Princ měl půlhodinový projev, v němž vzdal nejen hold kvalitní gastronomii, ale bylo také jasné, že o ní i mnoho ví.

V zahraničí je dobrý šéfkuchař nesmírně ceněným odborníkem, prostě pan Někdo," hodnotí svou profesi Jiří Král, jinak šéfkuchař Francouzské a Plzeňské restaurace Obecního domu v Praze. Podle něho mají dnes čeští kuchaři otevřené dveře do světa, ovšem s podmínkou, že umějí jazyky. (V Singapuru by po úspěchu týmu mohli zůstat okamžitě všichni. Je totiž docela zajímavé, že právě v tomto městě pochází většina šéfkuchařů z Evropy.)

O váženém postavení kuchařů v zahraničí svědčí například to, že ve Spojených státech se připravují ti nejlepší na vysokých školách. Před soutěžemi trénují i půl roku. Jejich zaměstnavatelé jim přitom vyplácejí mzdu, protože úspěšný kuchař je pro podnik tou nejlepší reklamou. I u nás kuchaři trénují, ale v poněkud jiných podmínkách. "Jídlo je třeba několikrát uvařit, děláme veřejné i neveřejné zkoušky, chodí kolegové z oboru a hodnotí. Samozřejmě i kritizují. Kdo netrénuje, má smůlu stejně jako ve sportu. Moderní přístroje neboli technika sice hodně pomůže, ale nejdůležitější je stále kuchař."


"Zlaté" menu

Předkrm:

Pošírovaný losos a candát na fenyklovo-petrželovém pyré a opékaných bramborách s fenyklovou omáčkou a zeleninovým vinaigrettem z hnědého másla

Hlavní jídlo:

Steak z kachních prsou pod majoránkovou krustou, pečené houby, bramborový nákyp s houbami a husími játry, ragú z mladé kapusty a perličkové cibule, houbové glace a česnekovo-majoránková pěna

Dezert:

Vanilkový dortík v čokoládovém mantlu s višňovým coulis a sorbetem z červené grenadiny se skořicovými kroužky a karamelovými spirálkami

ALENA ŘEZNÍČKOVÁ, MF DNES

obsah | svět - svet