Masarykova busta zvedla velké vášně

Masarykovy hříchy převažují nad tím, co pro náš kraj vykonal dobrého, bouří se dodnes někteří obyvatelé Užhorodu proti bustě prvního čs. prezidenta. Ta byla v hlavním městě Zakarpatské oblasti Ukrajiny (někdejší Podkarpatské Rusi) slavnostně odhalena letos v březnu. Petice prezidentovi, parlamentu a vládě, polemiky v tisku, vzrušené diskuse. To všechno pomník T. G. M. vyvolal. "Masaryk nedodržel hlavní slib, který Zakarpatským dával v okamžiku, kdy u nich agitoval pro připojení k Československu: neudělil slibovanou autonomii. Navíc náš kraj zahltil českými úředníky natolik, že zdejší vzdělaní mladí lidé neměli šanci najít odpovídající zaměstnání," shrnuje výtky většiny kritiků význačný užhorodský básník Petro Skunc.

"Byl to krutý čechizátor naší země," píše v petici adresované v minulých dnech mimo jiné ukrajinskému prezidentovi Kučmovi skupina užhorodských intelektuálů, kteří místní úřady pranýřují, že "ignorovaly hlas lidu" a povolily pomník zbudovat. Protiukrajinským silám se tak podle nich může v budoucnu podařit vystavět pomník "jakémukoli diktátorovi, třeba i Adolfu Hitlerovi". Bojovnou rétoriku zmírňuje spisovatel Jurij Kerekeš: "Češi sice vykonali mnoho dobrého, avšak bylo by chybou zamlčovat, že se zde řídili heslem: rozděl a panuj." Někdejší vězeň stalinských lágrů Mychajlo Švab kritizuje současnou situaci Ukrajinců v ČR (zhusta jde právě o obyvatele Zakarpatska): "Když na dveřích restaurace visí nápis Ukrajincům a psům vstup zakázán, máme důvod stavět pomník jejich prezidentovi?" ptá se. "Ať Masaryk zůstane u toho národa, který za svého života učinil šťastným. Nás dovedl pouze na tu hranici bídy, na níž jsme i nyní," dodává Skunc.

Místní údajně provokuje Masarykova zdejší "koloniální" politika, nikoli jeho osobnost. Ve tři sta kilometrů vzdáleném Lvově byla pamětní deska T. G. M. odhalena již před dvěma lety - a neprotestuje nikdo.

České hráze přežily povodně

Československé období má ale isvé zastánce. "Rozvoj infrastruktury, školství, snižování negramotnosti, to všechno symbolizuje období, kdy byla Podkarpatská Rus součástí Československa," obhajuje prezidenta užhorodský lékař Jurij Dumnič. Předválečné dvacetiletí bylo podle něj nejsvětlejší období v dějinách země, která jen za posledních sto let byla součástí hned několika států. "Domy, v nichž bydlíme, silnice a mosty, po kterých jezdíme, to všechno často pochází z té doby."

Pověst o kvalitě tehdejší výstavby potvrzuje i kuriózní poznatek, kdy při katastrofálních povodních, které Zakarpatsko postihly v zimě 1998, to byly právě hráze zbudované v čs. období, které vydržely nápory rozvodněných řek; mladší, sovětské se na mnoha místech protrhly. Debata, zda Masaryk zemi uškodil, či nikoli, vedená především v intelektuálních kruzích, však k obyčejným lidem příliš nedoléhá. Z krátké ankety v ulicích města vyplývá, že klady čs. vlády přece jen převažují nad zápory. Každodenní starosti nutí dnes obyvatele myslet na to, jak si zajistit obživu. A v celé oblasti patrně neexistuje rodina, jejíž rozpočet by nebyl aspoň z části závislý na penězích, které některý z jejích členů vydělá v Česku. Pro řadu mladých lidí je vše nudnou kapitolou v učebnicích dějepisu.

Ještě donedávna všechny odpůrce sjednocoval argument, že dokud nebude v Užhorodě stát pomník Tarase Ševčenka, neměl by zde být ani pomník cizího státníka. Dnes tu stojí jak socha zmíněného ukrajinského barda, tak busta Masaryka. Od sebe je dělí jen pár stovek metrů...

RENÉ KOČÍK, PRÁVO

obsah | svět - svet