Nedvěd je králem fotbalové Evropy

Nehrálo se žádné utkání, přesto český fotbal prožil bájný a nezapomenutelný den. Datum uvádělo 22. 12. 2003, hodinky čas 17.51, když Pavel Nedvěd vkročil v Paříži do sportovní historie. Už nikdo nemůže spekulovat, kdo je nejlepším fotbalistou Evropy. Za tento rok se jím stal on! Dostal Zlatý míč!

Sál povstal a rozpoutal aplaus. Nedvěd přicházel mezi novináře se zlatou trofejí v rukách. "Větší pocty se mi nemohlo dostat. Znamená to moc. Pro mě i mou zem," hlesl šťastně.

Bublající napětí fanoušků opadlo, přišla nevídaná sláva. A Nedvěd mohl blaženě rozdávat úsměvy. Sám potvrdil, jak moc se mu ulevilo. V posledních dnech si toho užil víc než dost. Nemoc, neskutečný shon, neodbytní novináři by ho snad roztrhali. Těm se ovšem mohl těžko ubránit, vždyť získal během tří dnů dvě velké ceny, o kterých rozhodují právě oni.

Po příletu nechtěl ještě nic prozradit

Nedvědova pařížská mise začala včera ve tři čtvrtě na tři. Soukromým letadlem vypraveným z Turína přistál na letišti blízko stadiónu Stade de France. Slavnostně oděn, v modrém obleku s kravatou stejné barvy a v dlouhém kabátě vypadal jako dokonalý elegán. Vlasy měl přistřižené, upravit mu je do Turína přijel kadeřník až z Říma! Jeho jediným "zavazadlem" byl vyzvánějící mobil.

Po boku mu stál manažer Zdeněk Nehoda. Rodina zůstala proti očekávání doma, neboť dcera Ivanka měla vánoční besídku ve škole. Nechyběli však lidé z vedení Juventusu Turín. Ti přece nedorazili jen tak, muselo v tu chvíli napadnout každého.

Prostě se to tak sešlo...

Co na to Nedvěd? Nechtěl vítězství ve Zlatém míči potvrdit ani za nic... "Bude to pro mě slavnostní večer, těším se a nechám se překvapit, jak to všechno dopadne," zůstával tajemný, byť dávno vše věděl. "Ani si nemyslím, že bych měl nějak výjimečnou sezónu. Prostě se to tak sešlo..." dodal Nedvěd.

Pak byl bleskově zpacifikován organizátory, "odvlečen" k připravenému autu a odvezen na vyhlášení výsledků do budovy televizní stanice Canal . "Že je vyhlášení v Paříži, se mi zdá tak trochu symbolické. V patnácti letech jsem zde jako malý kluk hrál první mezistátní zápas, a teď jsem tady kvůli Zlatému míči... Uvidíme se večer," dodal Nedvěd ještě na letišti. Po těch slovech nemohlo být o vítězi pochyb!

Vše se stvrdilo ale až před šestou hodinou. Nedvěd seděl ve studiu, před ním Zlatý míč a v italštině odpovídal na příval otázek, následoval jeho profil, v němž jej slavné osobnosti vynášely do nebes. Nedvěd se zkrátka definitivně proměnil v hvězdu první velikosti.

Z primadony oblíbencem

O vítězi Zlatého míče rozhodují novináři, každá z 52 členských zemí UEFA má pouze jediný hlas. A považte, jaká jména nechal například "Grande Paolo", jak mu v Itálii přezdívají, s přehledem za sebou. Henry, Raúl, Beckham, Zidane, Maldini...

Rodák ze západočeské Skalné píše svou kariérou takřka pohádkový příběh. Když jej koupila Sparta, býval i odepisovaným a neperspektivním náhradníkem. Po odchodu do Lazia Řím se nestal oblíbencem českých fanoušků, vrcholem byla jeho extempore při baráži s Belgií o světový šampionát hrané na podzim 2001. Diváci ho nechtěli ani v reprezentaci.

Uvěřil, když ho měl

"Teď je z něj však úplně jiný člověk," shodují se lidé z jeho okolí. "Nikdo nemaká tak tvrdě jako on," opakuje, kudy chodí, jeho manažer Nehoda. "Povahově se změnil po přestupu z Lazia do Juventusu. Je hnacím motorem tohoto i národního týmu. Trofej si plně zaslouží," kýval hlavou Masopust. "Opravdu jsem se za poslední roky změnil," přikývl Nedvěd.

Včera v Paříži prožil největší den své dosavadní sportovní kariéry. "To štěstí ani neumím popsat! Teď, když Zlatý míč držím, konečně věřím, že ho mám."

Výsledky ankety Zlatý míč Evropy: 1. Pavel Nedvěd (Juventus Turín/ČR) 190 , 2. Thierry Henry (Arsenal/Fr.) 128, 3. Paolo Maldini (AC Milán/It.) 123, 4. Andrej Ševčenko (AC Milán/Ukr.) 67, 5. Zinedine Zidane (Real Madrid/Fr.) 64, 6. Ruud van Nistelrooij (Man.United/Niz.) 61, 7. Raúl (Real Madrid/Šp.) 32, 8. Roberto Carlos (Real Madrid/Braz.) 27, 9. Gianluca Buffon (Juventus Turín/It.) 19, 10. David Beckham (Real Madrid/Angl.) 17, 11. Ronaldo (Real Madrid/Braz.) 11, ... 22. Jan Koller (Borussia Dortmund/ČR) 1


Až ztratím motivaci, jsem mrtvej

Bylo mu tak třináct, když mu v Aši, na turnaji Františka Pláničky, chtěli dát cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Nedostal ji. "Byla tam krásná travička, starý pan Plánička o holi se tenkrát díval a já lítal jako utržený vagón. Jenže trenér Pingert je přemluvil, ať dají cenu jinému, abych moc nemachroval," vzpomněl si Pavel Nedvěd. Od včerejška už klidně machrovat může. A cenu má taky. Zlatý míč! Jako druhý Čech v historii. "Prosil mě v létě pan Masopust, ať vyhraju, aby o tom balonu nemusel pořád dokolečka vyprávět sám." Už jste na to dva. Jaký je to pocit?

Hlava mi nebere, co jsem dokázal. Je to absolutní strop, dál už jako jednotlivec nemůžu vystoupat.

Vždycky jste tvrdil, že mnohem výš stavíte úspěchy týmu. Obracíte?

Ne, určitě ne. Jsem na sebe hrdý, ale se mnou můžou být hrdí i spoluhráči z Juventusu a reprezentace. Bez nich bych nic nebyl.

Jak jim poděkujete? Když Nizozemec Makaay vyhrál Zlatou kopačku pro nejlepší střelce, nechal parťákům v La Coruni vyrobit 26 malých zlatých kopaček s věnováním.

To je normální. Vím, že když ještě v Juventusu vyhrál Zlatý míč Zidane, všem daroval jako pozornost zlatou tužku. Taky něco vymyslím.

Co teď prožíváte?

Mele se to ve mně. Tenhle rok, to je odměna za celý život, za tu dřinu a odříkání. Jeli jsme na dovolenou, já vzal tepláky, kecky a už jsem běžel deset kilometrů lesem. Trenér Lippi mi nedávno říkal, že jen málo lidí je ochotno tak makat jako já.

Dojal vás?

Určitě. Říkal mi: Kdybys měl vyhrát Zlatý míč ty, zasloužíš si ho nejvíc. Udělal jsi pro něj víc než Zidane a další. Pochopil jsem ho. Zidane je hráč od boha, má to jednodušší než my, kluci s dřevěnýma nohama.

Zlatý míč máte, neztrácíte motivaci?

Až se to stane, jsem mrtvej muž, balím to. Člověk pořád musí mít cíl, za kterým jde. Chci vyhrát Ligu mistrů. A mistrovství Evropy. A chci si jednou zahrát na mistrovství světa. Rok 2006 by byl krásný vrchol.

A přijde?

Doufám. I když se může stát, že v létě s reprezentací seknu.

Vážně?

Já nikdy neřekl, že budu pokračovat i po mistrovství Evropy, to píšete vy, novináři. Kdybychom tam vybouchli, trenér může změnit tým a začne sázet na jiné, na mladší.

Co znamená vybouchnout?

Nepostoupit ze skupiny, zklamat, skončit poslední. Prostě krach. Ale věřím, že se to nestane. Myslím, že můžeme hrát o medaili.

A co s Juventusem?

Poslední finále Ligy mistrů jsme zkazili, snad zvládneme to příští, ne?

Myslíte, že vás klub neprodá? Za nejlepšího fotbalistu by dostal balík.

To by dostal. Před pár dny jsme s manažerem probírali smlouvu a já se divil. Nesmím lyžovat, ani jezdit na motorce. A když sám skončím kontrakt před létem 2006, platím pokutu 50 milionů dolarů. Je tam i klauzule o odchodu.

Povídejte o ní.

Za 100 milionů dolarů jsem volný. To bych byl nejdražší hráč světa. Snad se nenajde takový blázen, který to zaplatí. A když jo, doufám, že mě Juve neprodá a doklepu to v Turíně. Slíbil jsem manželce, že v roce 2006 s fotbalem skončím.

Moc se vám z Turína nechce, že?

Vůbec ne. I když pro klub je v létě poslední šance, aby na mně vydělal. Pak už budu starej chlap.

Kamkoli přijdete, jste středem pozornosti, lidé si na vás ukazují. O nejlepšího fotbalistu roku bude ještě větší zájem. Nebojíte se toho?

Nic se nezmění, soukromí si uchráním. Italští novináři mi volat nesmí, vás v Čechách zvládnu. Horší je to s fanoušky, ti jsou jako šílení. Tak dál zůstanu zalezlý doma v La Mandrii. Ale mrzí mě to kvůli manželce, kvůli dětem. Když se jdeme projít, tisíckrát se musíme zastavit. A proč se pořád podepisuješ? ptají se děti. Co mám říkat?

Že je to daň fotbalové slávě.

Já to vím, ale děti to nepochopí.

Setkáváte se s celebritami, nedávno jste namluvil novoroční přípitek pro Novu. Je příjemné být hvězdou?

Já nikdy nebyl hvězda, z toho světa zdrhám. A přípitek? Hned jsem řekl, že nejsem osoba, která by měla mluvit k národu. Přesvědčili mě.

Jaké to bylo před kamerou?

No, tréma jako hrom. Dávali mi číst text pod kamerou, pořád mi někam ujížděly oči.

Vidíte, že jste hvězda. I v Itálii jste natáčel - reklamu pro televizi Sky.

To byla fuška. Jen udělat výraz, který chtěl rejža. Točili jsme scénku jako z Titaniku, zahrál jsem si Di Capria. Já opřený na přídi s hercem, který dělal fanouška Juventusu.

Takže romantika, ne?

Romantika... Byla taková bouřka, že jsme nemohli vyjet ani na moře. Loď skákala deset metrů. Dokonce jsem měl dvojníka. Pak jsme běhali v kukuřičném poli. Vedle nás koleje pro kameru, cestička samý výmol, čekal jsem, že si udělám tři výrony.

Roste z vás herec?

Bavilo mě to, i když jsem stydlivý. Ale zatím zůstanu u fotbalu.

Kdy jste nazul první kopačky?

Bylo mi pár let, doma ve Skalné na škváře. Kopal jsem v gumovkách. První pořádné kopny mi přivezl strejda Čenda Nedvěd z Německa. Byly z klokanní kůže. Adidas Stratos za dvěstě marek.


Klaus: Nedvěd má talent, navíc tvrdě maká

Příběh Pavla Nedvěda je příběhem ohromné vůle, pracovitosti, odolnosti, cílevědomosti a houževnatosti. Pavel Nedvěd ukázal nám všem, že z kluka, kopajícího do míče na plácku v městečku Skalná u Chebu, je možné se vlastním úsilím vypracovat mezi absolutní světovou elitu, a to v oboru nijak okrajovém. Vždyť fotbal hrají miliony takových kluků, jakým byl on. Pavel Nedvěd jistě dostal do vínku velký kus talentu, ale každý, kdo viděl, s jakou vervou bojuje o každý míč a o každý metr trávníku v každém utkání, musí potvrdit, že za jeho úspěchem stojí především jeho vlastní práce a veliká dřina. Moc bych přál nejen jemu samotnému, ale celému českému sportu, aby skvělá forma vydržela Pavlu Nedvědovi i na červnovém mistrovství Evropy.

VÁCLAV KLAUS

JAN PALIČKA, VIKTOR NOSEK, (r)

obsah | svět - svet