Venku slavní, doma neznámí

V Česku o nich slyšelo jen pár zasvěcenců. V Německu a celé západní Evropě se však stali hvězdami první velikosti. Když na scéně Hamburské státní opery tančí dvojčata z Česka Jiří a Otto Bubeníčkové, je vždy vyprodáno. Jiří navíc letos v dubnu převzal ve Velkém divadle v Moskvě cenu ˝Benois de la Dance˝, nejprestižnější světové ocenění pro tanečníky. Oba bratři vystupovali v nejlepších světových divadlech, na konci roku budou například hostovat v pařížské Opeře. Patří k těm Čechům, kteří se neobjevují na stránkách tuzemských společenských časopisů a přitom většinu zdejších celebrit s přehledem strčí do kapsy.

Bratři Bubeníčkové: Tanec zázračných dvojčat

Hrdý otec obou sólistů baletu Hamburské státní opery, bývalý cirkusový artista Otto Bubeníček, který bydlí v Praze, vede pečlivě archiv videonahrávek a výstřižků dokumentující mimořádné úspěchy jeho ratolestí: Jiří v hlavní roli na scéně new-yorské Metropolitní opery či jako hvězda večera v milánské La Scale. Otto exceluje na jevišti v londýnské Covent Garden nebo v Kirovově divadle v Sankt Petěrburku. ˝Nejsenzačnější výkon v divadle za poslední rok jsem neviděl ani v Newyorském městském baletu, ani v pařížské Opeře. Předvedl jej český tanečník působící v Hamburské státní opeře. Jeho jméno je Jiří Bubeníček,˝ píše například recenzent britského deníku The Independent.

Bratři Bubeníčkové se narodili před osmadvaceti lety v Polsku. Jejich rodiče tam právě byli na turné s cirkusem Humberto. Po základní škole začala obě dvojčata chodit v Praze na taneční konzervatoř a ještě jako její studenti vyhráli taneční soutěž ve švýcarském Lausanne. Předsedou poroty byl známý americký choreograf John Neumeier. Hned jim nabídl angažmá v Hamburském baletu (který coby součást tamní opery dodnes vede) a oba Bubeníčci se po maturitě v roce 1992 stěhovali do severoněmecké metropole.

Lístky na představení, v kterém tančí, je potřeba rezervovat týdny dopředu. ˝Za deset let na jevišti v Hamburku vás lidi začnou znát. No a když k tomu máte ještě dvojče, tak tuplem,˝ zdůrazňuje Jiří Bubeníček, který zatím stačil posbírat víc mezinárodních ocenění než Otto a začíná se prosazovat i jako choreograf. Byl autorem několika choreografií v Německu a Japonsku a loni spolupracoval i s pražskou Laternou Magikou. ˝Na bratra mě ještě nikdy nenapadlo žárlit. Z jeho úspěchů mám radost,˝ prohlašuje Otto v rozhovoru, který obě dvojčata vedla s LN po internetu. Když mu Jiří přebral dívku - hamburskou primabalerínu Heather Jürgensen - tak se prý ani nehádali, a Otto byl dokonce ˝i rád, že vyhrál jeden z nás˝. Jiří působí na jevišti rázněji, v životě je podle svého otce ˝samostatnější˝. Otto je spíš ˝srandista˝, a sedí mu proto i komické role. ˝Být dvojče je v baletu stoprocentně výhoda. Když tancujeme spolu na jevišti, některé role dostávají hlubší význam. Jako třeba v Labutím jezeře, když Jirka tancuje bavorského krále Ludvíka II. a já jeho stín,˝ podotýká Otto.

A proč je vlastně lepší tančit v Hamburku než třeba v Praze? ˝Můžeme pracovat s geniálním choreografem Johnem Neumeierem a dalšími světovými choreografy a tanečníky. Netančíme pouze takzvaný klasický balet, ale veškeré styly dnešní doby,˝ vypočítávají bratři. Přestože se Jiřímu v Hamburku líbí třeba i to, že je městem plným zeleně, a Ottovi, že ˝lidé se tu k sobě chovají daleko lépe˝ než v Česku, chtějí se jednou vrátit do Prahy. ˝Jsem hrdý, že jsem Čech,˝ prohlašuje Jiří.

Jan Pinkava: Majitel Oscara pracuje pro Walta Disneye

˝Když se necháte zlákat vábením dolaru, vždycky něco ztrácíte a něco získáte,˝ říká držitel Oscara za nejlepší krátký animovaný film roku 1997 Jan Pinkava. Devětatřicetiletý pražský rodák Pinkava vyrábí už devět let ve světoznámém kalifornském studiu Pixar počítačové animované filmy pro společnost Walta Disneye. Podílel se například na přípravě komerčně úspěšných celovečerních snímků Život brouka a Příšerky. ˝Je tady víc práce, víc příležitostí. Lidi pracují tvrdě, je tu dostatek prostoru a svítí tu slunce,˝ odpovídá v internetovém rozhovoru na otázku, proč je pro něj lepší pracovat v Kalifornii než v Česku, donedávna považovaném za velmoc animovaného filmu. Zároveň ale dodává: ˝Příležitosti k se-bevyjádření v animaci jako v druhu umění větší nejsou. Možná menší.˝

Rok po sovětské invazi, když bylo Janu Pinkavovi šest let, emigrovali jeho rodiče do Velké Británie. Jeho otec, psycholog a spisovatel, známější pod literárním pseudonymem Jan Křesadlo, svému synovi odkojenému pohádkovými knížkami s ilustracemi Jiřího Trnky pak jednou k Vánocům koupil filmovou kameru. Patnáctiletý Jan vyhrává první cenu v soutěži BBC pro mladé filmaře za kreslený film Duha. O rok později už vyrábí pro BBC svůj první kreslený film na zakázku a pojmenovává ho Díra. Po maturitě se však rozhodne na univerzitě studovat počítače. ˝Byl jsem tehdy posedlý počítači, které slibovaly neomezenou moc nad vesmírem,˝ vysvětluje.

Jeho prvním zaměstnavatelem se stalo londýnské studio Digital Pictures, pro které spoluvytvářel architektonickou studii hongkongského letiště, ale třeba i návrhy sběratelských kartiček s hokejisty NHL. ˝Stává se odborníkem na komerci, což jej poněkud frustruje,˝ napsal sám o sobě na svých internetových stránkách. V roce 1993 poslal své portfolio do známého sanfranciského studia Pixar, které vede proslulý animátor a držitel dvou Oscarů John Lasseter. Je ihned přijat - i když ˝jen˝ do odboru reklamy. O rok později získává cenu Clio, nejprestižnější ocenění v oblasti animovaných reklam, a za další rok dostává příležitost vytvořit svůj vlastní animovaný film. Na čtyřminutovém snímku Geriho hra, pojednávajícím o penzistovi, který hraje sám se sebou šachy, pracuje dva roky. Na konci jej čeká ocenění Americké filmové akademie. Geriho hra šla do kin jako předfilm k Životu brouka.

˝Jde o to jít za svými instinkty a vášněmi. Pokud máte talent a jste ochoten tvrdě pracovat, čeká vás úspěch. Je to jen otázka času,˝ popisuje svůj recept tvůrce, který se však zároveň označuje za líného a roztržitého. Se svou britskou manželkou a syny bydlí tento majitel britského a českého pasu v Berkeley u San Franciska, ve čtvrti, které se kvůli značnému počtu firem a studií zabývajícími se zvláštními efekty a animací nazývá Silliwood (Sillicon Valley + Hollywood). To, že jeho děti pravděpodobně nebudou mluvit česky (˝Žena česky neumí a já kluky vidím jen ráno a večer˝), ho ˝dost trápí˝. ˝Občas si čteme české knihy. Ten starší má hodně rád krtka.˝

V současnosti pracuje na celovečerním filmu, který vzniká podle jeho námětu. ˝Zatím o tom nesmím nic prozradit. Mám docela rád tu tajuplnost, která tuhle práci obklopuje. Je to jako pracovat pro tajnou špionážní organizaci.˝

Jiří Bartek: Bojovník proti rakovině

Biolog Jiří Bartek neváhal, když mu jeho německý kolega, profesor Michael Strauss, před deseti lety nabídl, aby spolu vedli Ústav biologie nádoru v hlavním městě Dánska Kodani. Po několika letech společného zkoumání, jak vznikají v lidském těle nádorové buňky, si však osud s profesorem Straussem krutě zahrál: německý vědec onemocněl rakovinou mozku a do roka zemřel.

˝Stalo se to pro mě velkým motivačním činitelem,˝ říká devětačtyřicetiletý Jiří Bartek, který dokázal při výzkumu buněk dospět k objevům, na jejichž základě se nyní testují léky a diagnostické postupy, jež mají výrazně pomoct v boji proti rakovině. Čestný profesor dvou dánských univerzit je už pátý rok šéfem renomovaného ústavu a podle letošního přehledu časopisu Vesmír se stal ve světovém odborném tisku jedním ze tří nejčastěji citovaných českých vědců.

˝Mí vynikající učitelé mi od začátku studia říkali, že je důležité porozhlédnout se po světě,˝ vzpomíná v telefonickém rozhovoru z Kodaně šumperský rodák Bartek. Už jako třicetiletý aspirant pražského Ústavu molekulární genetiky dostal pozvání na dvouletou stáž do výzkumného ústavu v Londýně. Byl členem KSČ (˝Měl jsem tehdy učit na fakultě a členství bylo podmínkou˝), ale manželku, také úspěšnou bioložku, s ročním synem přesto musel nechat v Praze - podle svých slov jako ˝rukojmí˝. Na stáži v Londýně byl ještě v letech 1988 a 1989. Po dvou letech strávených v pražském Ústavu hematologie a krevní transfúze přišla nabídka jít do Dánska. Tato skandinávská země se může v současnosti pochlubit nejvyššími platy v Evropské unii. Příjmy vědců tam dosahují dvojnásobku průměrného příjmu - v přepočtu víc než 200 000 českých korun měsíčně.

V mezinárodních odborných kruzích uznávaný odborník bydlí s rodinou v domě u moře, který je půl hodiny jízdy nadzemní drahou od centra Kodaně. ˝Auto jsme nikdy neměli, místo něj jsme si domů koupili mikroskop zhruba v ceně auta, abychom mohli pracovat i po večerech,˝ podotýká Bartek. Jeho manželka Jiřina působí ve stejném ústavu a podle časopisu Vesmír je nejcitovanější českou vědkyní.

Oba pracují pravidelně i o víkendech. ˝Nemáme skoro žádné společenské styky, snažíme se soustředit na práci,˝ popisuje úděl úspěšného vědce Bartek. ˝Dánové se přitom velmi rádi sdružují. Někdo moudrý u nás napsal, že to jsou Češi severu, mají podobný smysl pro humor a vztah k životu.˝ Dovolenou si profesor Bartek bere jen výjimečně, do zahraničí však cestuje velmi často na kongresy. Když má čas na relaxaci, nejraději běhá po pláži vzdálené 200 metrů od jeho domu nebo na zahradě háže s dcerou míč do basketbalového koše. Jako dorostenec reprezentoval Československo v košíkové - jeho šestnáctiletá dcera dnes hraje za juniorský tým Dánska. Dvacetiletý syn jde také částečně v otcových stopách: začal v Kodani studovat medicínu.

Jan Mühlfeit: Po boku Billa Gatese

S nejbohatším mužem planety Billem Gatesem má Jan Mühlfeit minimálně každé dva měsíce pracovní schůzku. Americký miliardář je totiž jeho šéf. Čtyřicetiletý rodák z Jihlavy byl letos jmenován jedním z jedenácti viceprezidentů počítačové firmy Microsoft a stal se zřejmě nejvýše postaveným českým manažerem působícím mimo území republiky. Má na starosti pobočky společnosti ve východní Evropě, na Středním východě a v Africe.

˝Češi se strašně podceňují. Říkají: My jsme jen malá země, Němci a Francouzi jsou prostě lepší. A přitom to není pravda,˝ odpovídá Jan Mühlfeit na otázku, proč podle něj není na nejvyšších místech u velkých světových firem víc krajanů. V telefonickém rozhovoru ze své mnichovské kanceláře dál mluví o tom, že Češi se také neradi stěhují za prací. ˝Ale i mně vyhovuje, že to mám z Mnichova do Prahy jenom tři a půl hodiny autem. Jezdím tam každý měsíc,˝ přiznává a libuje si, že se nemusel stěhovat až do pařížské pobočky Microsoftu. Navíc si na rozdíl od typického amerického manažera, který nezná slovo dovolená, vymohl na Gatesovi šest až osm týdnů placeného odpočinku ročně.

Jan Mühlfeit tvrdí, že v Microsoftu se nikdo nikdy nezajímal o jeho krátkou předlistopadovou kariéru u StB. Poté, co vystudoval ČVUT, se totiž v roce 1987 nechal zlanařit náboráři ministerstva vnitra a na 1. správě SNB, která měla na starosti boj proti ˝vnějšímu i vnitřnímu nepříteli˝, se stal počítačovým expertem. ˝To, že jsem pracoval na ministerstvu vnitra, od začátku uvádím ve svých životopisech. Byl jsem tam ve vědecko-technické sekci a v roce 1990 byl shledán bezúhonným,˝ říká Mühlfeit. Práce na vnitru mu v další kariéře podle jeho slov pomohla mimo jiné tím, že se tam naučil dobře anglicky. ˝Jsou rádi, že mají člověka, který šlape. Nezajímá je, co kdysi bylo či nebylo v desetimilionové České republice,˝ říká mluvčí české pobočky Microsoftu Renata Drahorádová. Na vnitru zůstal Mühlfeit do roku 1991, poté pracoval dva roky v počítačové firmě Software602.

S Billem Gatesem se setkal poprvé v roce 1994 při jeho návštěvě Prahy. Mühlfeit u Microsoftu působil coby marketingový manažer už druhý rok. ˝Měl jsem z Billa Gatese tehdy ohromný respekt, ale ten spadl hned poté, když nás v pobočce pochválil.˝ Gates prý měl tenkrát jedinou připomínku: týkala se lesklého saka křiklavě modré barvy, které Mühlfeit nosil. ˝Řekl jsem Billovi: Když mě vyhodíš, půjdu dělat ke kolotočům,˝ vzpomíná Mühlfeit. Jeho kariéra se však ubírala jiným směrem. Za čtyři roky poté se stal generálním ředitelem Microsoftu pro Česko a Slovensko. V roce 2000 byl jmenován ředitelem pro východní Evropu a s manželkou a dcerou (letos jí je šest) přesídlil do Mnichova. Letos v létě postoupil do nejužšího vedení celé společnosti a získal titul viceprezident.

˝Rozumím číslům a dokážu na nich postavit strategii,˝ vysvětluje Mühlfeit, proč ve firmě amerického miliardáře uspěl. ˝Snažím se obklopovat kvalitními lidmi, které umím motivovat. Jde o to, dát jim vizi, co práce u Microsoftu bude znamenat nejen pro ně, ale i pro jejich zemi.˝ Gatesova východoevropská pravá ruka se o ˝vizi˝ snaží mluvit i s nejvyššími politiky zemí, které navštěvuje. Předminulý týden měl například osobní jednání s bulharským premiérem a bývalým carem Simeonem. ˝Bohužel jsem se oficiálně nesetkal ještě s žádným českým politikem. Nejsem jediný Čech, který je docela úspěšný v zahraničí, ale doma o něj není moc zájem,˝ stěžuje si. Protože často cestuje po firemních pobočkách, má ˝kufry neustále sbalené˝ a bydlí v pronajatém domě mezi mnichovským centrem a letištěm. Viceprezident Microsoftu každý den ráno běhá. Když pobývá na služební cestě, snaží se proto bydlet v hotelu, který je blízko parku. Ve firmě chce zůstat co nejdéle. ˝Pokud Microsoft někdy před důchodem opustím, chtěl bych možná ještě pomoct nějaké dynamické české společnosti prosadit se ve světě.˝

VLADIMÍR ŠEVELA, LIDOVÉ NOVINY

obsah | svět - svet