Oswaldo Payá: Kuba je Čechům vděčná

Jaký je váš názor na novou strategii Evropské unie vůči Kubě, která dočasně obnovila diplomatické styky s režimem Fidela Castra?

Uvidíme. Kubánská vláda se zavázala, že propustí politické vězně, tak jak to Evropská unie požaduje. Když to Castro nedodrží, může unie udělat cokoliv, prodloužit lhůtu šesti měsíců, kterou na změny kubánský režim dostal, nebo opět vztahy zmrazit. Faktem je, že situace vězňů je hrozivá. My kubánští disidenti jsme v reakci na novou politiku EU poslali do Bruselu dopis, kde jsme napsali, že velmi stojíme o komunikaci s Evropou. Cítíme se nyní méně izolováni než v minulosti, nežijeme již v tak velké deziluzi. Vracíme se k dialogu, což je povzbudivé.

Přesto hlavní iniciátor změn kursu EU vůči Kubě, Španělsko, má na Kubě své ekonomický zájmy. reklama Nebyl to pro Madrid hlavní motiv proč navázat s Castrem styky?

Věřím, že Španělsko mělo a má lepší motivy k obnovení kontaktů s Kubou. Vím o mnoha lidech, kteří pomáhají kubánské opozici, jak se dá. Španělsko se snaží měnit kubánský režim přímým politickým ale i sociálním kontaktem. Shodou okolností jsem v sobotu v Havaně navštívil španělskou ambasádu.

Jak vnímáte postoj České republiky, která dlouhodobě zastává názor tvrdého postupu vůči Kubě. Češi byli dokonce připraveni užít právo veta při hlasování o nové rezoluci...

Zaprvé si myslím, že Česká republika není v opozici vůči Evropské unii. Čechů si ale velmi vážíme za jejich postoj, za jejich dlouhodobou pomoc Kubáncům a za neustálý tlak na kubánský režim. Jsme vám vděční a srdečně vás pozdravujeme. Cítím, že Češi jsou skutečně s námi v našem boji za svobodu, protože si prošli tím samým. Moc dobře vědí, jak totalitní systém obelhává, zkresluje, straší hrozbami o útoku nepřátel. Češi mají zkušenost s práskači, s tajnou policí, vědí, že pouhá kritika takového režimu může osudově ovlivnit jejich život. Češi jednoduše dobře vědí, jak dokonalý a důkladný je kontrolní aparát komunistické strany.

Váš přítel český exprezident Václav Havel loni na podzim na sympoziu o demokracii na Kubě prohlásil, že ostrov svobody bude brzy skutečně svobodný. Dokonce si v českém Senátu zazvonil klíči, symbolem československé revoluce. Souhlasíte s jeho slovy, nebo se domníváte, že takové předpovědi jsou příliš optimistické.

Souhlasím, myslím, že Kuba je blízko svobody. je ale důležité, aby tlak světa na kubánský režim neustával, aby to Evropa a Spojené státy nevzdaly. Mám ale pocit, že na Kubu se svět stále dívá jako na militantní zem plnou antiamerikanismu, s nesnášenlivou a útočnou ideologií, na zemi plnou napětí a nacionalismu. Svět ale přitom zapomíná, že jedenáct milionů Kubánců ze všeho nejvíc touží po svobodě. Svobodný svět zřejmě musí dospět ke stejnému pohledu, jak před 15 lety ve chvíli, kdy se bortily totalitní režimy ve východní Evropě. Tehdy si většina uvědomila, že se tamní režimy prostě změnit musí, že není jiné cesty a že lidé takové změny chtějí.

Existuje ale také velká masa lidí, kteří jezdí na Kubu s představou ráje na Zemi. Vyzývám proto tyto turisty, aby na kubánské pláže nejezdili, dokud nebude Kuba svobodná a demokratická. Ještě jednou k Václavu Havlovi. Na onom sympoziu o Kubě zdůraznil, že by se Kubánci měli již nyní připravit na politickou změnu...

Ano. Václav Havel mi poslal dopis, ve kterém o této připravenosti píše. Je to zásadní myšlenka. protože změna může přijít opravdu rychle a Kuba by měla předejít nebezpečí jiné diktatury, jakou by třeba mohla být diktatura vojenské junty Castrových generálů. Toho se já osobně velmi obávám. Generálové již dnes mají kromě politické i velkou ekonomickou moc, například mají svoje zájmy v turistickém ruchu. Castrovi nejbližší spolupracovníci jsou už dávno připraveni na kapitalismus. Korupce je obrovská.

V poslední době se ale objevily hlasy, že se ekonomická situace na Kubě o něco zlepšila. Je to prý díky velké podpoře Venezuely a Číny...

Ne. Na Kubě není vidět nějaké zlepšení ekonomických podmínek. Většina Kubánců žije v bídě, ze dne na den je to přitom horší. Co se Číny týká, nechceme následovat jejího modelu jakéhosi kapitalismu pod hávem strany. Nelíbí se nám perspektiva žít v otroctví oligarchie, jež se považuje za dominantní část společnosti, osobuje si právo na moc a neustále vyzývá k třídnímu boji. Jaká je současná situace kubánského disentu?

Stále sbíráme petiční hlasy pro projekt Varela (Payá v něm požaduje po kubánské vládě, aby dodržovala lidská práva a svobody - pozn. red.). Věnuji se také takzvanému Národnímu dialogu. Problémem jsou Castrovi lidé, kterým se stejně jako do Varely podařilo infiltrovat i do Národního dialogu. To nás hodně poznamenalo. Faktem ale je, že jejich šance na to, aby do našeho středu pronikli, je nyní mnohem větší. Naše hnutí má totiž stále více členů nejen doma, ale také ve světě, především v zemích Latinské Ameriky, a proto se všichni navzájem už nemůžeme znát. A právě v této chvíli je potřeba pomoc od Evropské unie, právě v této chvíli by měla na režim tlačit ještě víc. Je nám ale jasné, že ta hlavní iniciativa musí přijít od nás, od Kubánců.

A jak se daří vám osobně?

Stále pracuji se svými přáteli na našich projektech, pravidelně chodím do kostela, věnuji se své rodině. Jsem ale také stále sledován, občas je mi vyhrožováno.