Rozbroj ve Vídni

Svobodní si musí rozmyslet, jak naloží s výsledkem petiční akce proti Temelínu

Češi musí mít radost. Protitemelínská petice rakouské strany Svobodných (FPÖ) vyvolala dosud nejhlubší krizi vídeňské vládní koalice. Jak Svobodní, tak Rakouská strana lidová si po oznámení výsledků podpisové akce navzájem pohrozili předčasnými volbami.

Kancléřův vztyčený prst

Nejdříve několik zásadních informací. Jörg Haider je sice reprezentantem FPÖ, není však už stranickým předsedou. Je nejprominentnějším z "normálních členů strany" a v současné době zastává funkci zemského hejtmana Korutan, nejjižnější rakouské spolkové země. Straně oficiálně šéfuje Susanne Riessová-Passerová, vicekancléřka. Její nadřízený ve vládě lidovecký kancléř Wolfgang Schüssel této političce minulé úterý zdůraznil jednu věc. Rozšíření Evropské unie patří ke klíčovým úkolům vládního kabinetu. Pokud by úkol neměl být splněn, "pak můžeme rovnou sbalit kufry", podotkl. Rozpad koalice byl na spadnutí.

Vicekancléřka se zalekla do té míry, že v první okamžik slevila z hlavního požadavku petiční akce, který zněl: vetovat vstup Česka do Evropské unie, nebude-li odstavena jaderná elektrárna Temelín. Spokojila se s žádostí, aby Česko při vstupu předložilo důvěryhodný závazek, že provoz elektrárny ukončí v dohledné době. Nikoli ovšem Jörg Haider, který v FPÖ stále tahá za nitky. Nadále žongloval s hrozbou veta. Svobodní poté vytasili další věc: pokud Češi nezruší platnost Benešových dekretů, neměli by mít na členství v Unii nárok.

Protitemelínskou petiční akci podepsalo celkem 915 220 osob. To je 15,5 % oprávněných voličů. Magického čísla jednoho milionu tedy dosaženo nebylo, navzdory skutečnosti, že se Neue Kronen Zeitung, rakouský deník s největším nákladem, za tuto akci otevřeně postavil a podporoval ji masivní kampaní. Ke konečnému výsledku přispěl i český premiér Miloš Zeman svými výroky. Instituce pro výzkum veřejného mínění zhodnotily, že "Zemanův efekt" přinesl zhruba sto tisíc dodatečných hlasů.

Úspěch má tedy své limity. Svobodní v posledních volbách v roce 1999 získali 27 % hlasů. Nebyli tedy nyní schopni ani zmobilizovat vlastní voliče. Ještě tristněji to vypadá v Korutanech, kde Haider vládne. V posledních zemských volbách se tam pro něj vyslovilo 42 % voličů. Navzdory mohutné kampani se však zdejší účast na podpisové akci udržela přesně v mezích celorakouského průměru: výsledek zněl 15,5 %. Není to zkrátka kapitál, na němž by se dalo stavět.

Protičeská skepse

FPÖ pořádně neví, co si má s takovým výsledkem počít. V příštím předvolebním boji, který by se měl konat na podzim 2003, už asi nebude použitelný. A to přesto, že rozdmýchávání protičeských nálad jistě zůstane úrodnou půdou, neboť Rakušané se na rozšíření Unie na východ i nadále budou dívat skepticky. Zejména když nyní museli vyslechnout povýšené výroky předních českých politiků. Obava o zpeněžení výsledku byla možná důvodem, proč Haider svým koaličním partnerům na spolkové úrovni po celý minulý týden tak razantně hrozil rozkolem ve vládě. Zdůrazňoval, že se "kancléř už musí rozhodnout" a že rozšíření Unie "rozhodně nepatří ke klíčovým úkolům společné práce ve vládě", protože nejnutnější je prý uhájit zájmy rakouských obyvatel.

Rozkol byl nakonec zažehnán, ale Temelín a rozšíření Unie zůstávají výrazným tématem rakouské politické scény. Do tuhého půjde ve chvíli, až dánský ministerský předseda Anders Fogh Rasmussen, který v červenci převezme na půl roku předsednictví Unie, vyvine úsilí, aby proces rozšíření urychlil. Pokud by už na prosincovém summitu Unie v Kodani měly být podepsány příslušné dohody, musela by s tím rakouská vláda souhlasit -- a v důsledku se třeba rozpadnout.

Autor je vedoucím redaktorem domácího zpravodajství rakouského deníku Der Standard.

Michael Völker, Vídeň

obsah | svět - svet