Jedinou medaili pro české barvy vydřel v hale Šebrle

Na halovém mistrovství světa v Lisabonu v roce 2001 získal Roman Šebrle zlato. Po dvou letech na dalším šampionátu v Birminghamu český atlet sedmibojařský titul neobhájil, skončil třetí, přesto si bronzové medaile váží mnohem víc. "Je to jedna z mých nejcennějších medailí v kariéře. Z haly je tutově nejcennější, protože jsem o ni musel těžce bojovat," radoval se světový rekordman v desetiboji. "Proč? Hlavně kvůli trablům, které mě v přípravě potkaly," připomněl Šebrle zranění lýtka a chřipku. Zdravotní potíže mu cestu za úspěchem řádně ztížily.

Nelitoval, že skončila jeho nadvláda, že musel opustit světový vícebojařský trůn. Nehledal výmluvy. "Prostě jsem neměl formu, co si budeme povídat. Jsem naprosto spokojen. Bez formy získat medaili, to je prostě bomba," vykládal nadšeně osmadvacetiletý držitel bronzu z halového MS před čtyřmi lety v Maebaši.

Svěřenec Dalibora Kupky z Dukly Praha v závěrečném kilometru vůbec nešetřil síly, ale stačil i taktizovat. Potřeboval běžet tak, aby se mezi něj a Magnússona dostal Lobodin a on mohl získat proti Islanďanovi rozhodující náskok. "Pomohla mi televize, viděl jsem, že ho nestihl předběhnout, tak jsem si řekl teď nebo nikdy," popisoval rozhodující chvíli sedmiboje. "Naštěstí mě už nedohnal," usmíval se světový rekordman v desetiboji. O svém soupeři nevěděl až do cílové čáry. "Nasadil jsem brzy, v závěru jsem pěkně vytuhl," připustil. "Byla to loterie, mohl se udržet, ale byl jsem rychlejší," ulevil si.

Stříbrný medailista z olympiády v Sydney a loňský mistr Evropy z haly i pod otevřeným nebem si s radostí uvědomil, že nezapomněl závodit a bojovat. "Je dobře, že ten výpadek přišel v hale. Že mě někdo porazil. Mám proto novou motivaci na léto, abych všem ukázal, kdo je tady nejlepší," vzhlížel k mistrovství světa v Paříži. "Tady jsem musel zabojovat a jsem rád, že to ještě celkem umím," řekl a už se těšil domů. "Na Evču a malého," řekl otec půlročního Štěpána. Velkou oslavu neplánuje. "Někam zajdeme, ale decentně. Po víceboji jsem se opil jednom jednou a málem jsem umřel," smál se.

Třicetiletý trojnásobný mistr světa v desetiboji Dvořák běh na 1000 metrů vyhrál i díky tomu, že chtěl překonat hranici 6000 bodů a celkově porazit Laurenta Hernu i Alexandra Pogorelova. Vymačkal ze sebe poslední zbytky sil a vytrpěl si pozátěžový astmatický záchvat. "Chtěl jsem udělal šest tisíc, což se nakonec povedlo.Napsali mi k výsledku 'season best', úžasný," usmíval se spokojeně Dvořák, který svůj letošní jediný výkon z Tallinu vylepšil o 82 bodů. "Musím poděkovat Laurentovi, fantasticky kilometr rozběhl," líčil přerývaně svěřenec Zdeňka Váni z Dukly Praha, zatímco podléhal návalům kašle. Po šesti stech metrech toho prý měl plné zuby. "Už jsem si myslel, že to nevydržím. Ale nijak zvlášť jsem pak nevytuhl. Mám totiž naběháno. Jen ta rychlost chybí," vrátil se k nevydařeným sprintům a dálce halový mistr Evropy z roku 2000. "Dálka je špatná už tak rok, musím s tím něco udělat," předsevzal si. "Byl jsem překvapenej, skutečně jsem netušil, že semelu i Sašu," radoval se ze skalpu Pogorelova. Na domácím šampionátu v Bratislavě přitom zaběhl výborně překážky a zdálo se, že jeho forma roste. "Ale nebylo tomu tak. Nechal jsem se tím unést a ukolébalo mě to," dodal evropský rekordman v sedmiboji.

Čeští atleti neoslnili, příjde výměna generací?

Česká atletika, zdá se, v příštích letech projde generační výměnou. Z halového mistrovství světa, jež v neděli skončilo v Birminghamu, přivezla výprava jen bronzovou medaili Romana Šebrleho a zaostala tak za očekáváním. Jistotami na českém atletickém nebi jsou vícebojaři, ostatní reprezentanti letos za svými možnostmi pokulhávali. Šéftrenér Václav Fišer ale věří v lepší budoucnost.

Ze všech 19 dosavadních medailistů z halových mistrovství světa startovali v Birminghamu jen sedmibojaři. Třetí medaili vybojoval do sbírky Roman Šebrle, Tomáš Dvořák skončil pátý. Ani šestý výškař Tomáš Janků svým výkonem neoslnil. Další čtyři čeští reprezentanti neprošli sítem kvalifikace, půlkař Roman Oravec navíc běžel v semifinále jen díky diskvalifikaci soupeřů. Největší zklamání si prožil tyčkař Adam Ptáček.

"Prostě absolutně nikomu se nedařilo, to se někdy stává," nedělal si Fišer velkou hlavu z druhého nejslabšího výsledku české atletiky na halovém světovém šampionátu v historii. Horší bylo jen české vystoupení na HMS v roce 1993 v Torontu. "Máme totiž hodně atletů, kteří jsou velkým příslibem do budoucna," prohlásil. Před deseti lety čeští atleti skončili bez medaile, od té doby však z každého šampionátu přivezli minimálně tři cenné kovy. V Birminghamu zachraňoval na poslední chvíli čest Šebrle, třebaže jeho výkon byl negativně ovlivněn zdravotními potížemi v přípravě.

Nováčkovskou daň si v National Indoor Areně vybrali výškaři Jaroslav Bába a Iva Straková. Osmnáctiletý vítkovický talent Bába však ukázal, že se v něm skrývá velký potenciál. Dvaadvacetiletá Straková rovněž zejména sbírala zkušenosti. Stejně starý Ptáček je už ostřílenějším závodníkem, ale i on byl na mistrovství světa dospělých poprvé. Čtyřiadvacetiletí běžci Michal Šneberger a Roman Oravec také nemají zkušeností na rozdávání, ale zejména pátý mílař z loňského mistrovství Evropy v Mnichově Šneberger měl smůlu na pomalý rozběh a nepostoupil o setiny. Právě na tyto závodníky bude česká atletika spoléhat v dalších letech. Osmadvacetiletý Janků, stejně starý Šebrle a třicetiletý Dvořák sice ještě končit nechtějí, ale mnoho let už závodit nebudou. Stejně tak další opory reprezentace z minulosti Ludmila Formanová, Zuzana Hlavoňová, Šárka Kašpárková či Helena Fuchsová, jež zůstaly z nejrůznějších důvodů doma, nejsou devízou do daleké budoucnosti.

"Potenciál do další roků let máme, takže bych z toho nedělal žádnou tragédii," pravil Fišer. Zranění nepustilo bojovat o medaile na HMS čtyřiadvacetiletou tyčkařku Pavlu Hamáčkovou, bývalou halovou mistryni světa i Evropy. Citelně v hale chybějí české atletice vrhačské disciplíny - oštěpaři Nikola Brejchová a Jan Železný a diskařka Věra Pospíšilová. A protože doma zůstali také talentovaný dálkař Petr Lampart, sprinter Radek Zachoval, velice nadějný překážkář Petr Svoboda a už dost zkušený Jiří Mužík či vícebojaři Jiří Ryba a Michaela Hejnová, nemusí se zřejmě česká atletika ani dalších let příliš obávat.