Zadumání v Trečianských Teplicích

Přiznávám, že rád jezdím na Slovensko. Nejčastěji do Bratislavy. Na obhajoby vědeckých hodností, na odborné konference, na porady o spolupráci nebo na přednášky. Rád poslouchám slovenštinu, která je podle mého soudu po srbštině a chorvatštině nejmelodičtějším slovanským jazykem. Naše jazyky jsou si velmi blízké. V době společného státu jsem se zájmem sledoval v televizi tzv. bratislavské pondělky, nové, hodnotné dramatické inscenace obsazené vynikajícími herci. Proto lituji, že s rozdělením federativního státu zmizela slovenština z obrazovky České televize. Přitom naši politici neustále opakují, že naše vztahy se Slovenskem jsou nadstandardní. V mnoha ohledech tomu tak skutečně je.

Loni jsem se vydal na lázeňské léčení do Trenčianských Teplic. Do Trenčianské Teplé vás doveze rychlík. Odtud pak můžete asi deset kilometrů cestovat do Trenčianských Teplic krásnou romantickou úzkokolejkou, která byla vybudována již v roce 1909. Dnes po ní jezdí elektrická tramvaj o jednom vagónu. Nikdy předtím jsem v těchto místech nebyl. Proto jsem se na to těšil, třebaže jsem to doma před manželkou, která tam jednou byla, nedával nijak hlasitě najevo. Těšil jsem se, že budu celé tři týdny poslouchat melodickou slovenštinu. Trenčianské Teplice jsou malé lázeňské městečko o 4600 obyvatelích. Je za našimi hranicemi "co bys kamenem dohodil". Leží v malebném a tichém údolíčku obklopeném z levé i pravé strany krásným hustým bukovým a jehličnatým lesem Strážovské vrchoviny. Součástí lázeňského komplexu je obrovský park. A v něm se majestátně tyčí staleté lípy,buky a borovice. V červnových dnech nás Trenčianské Teplice uvítaly třicetistupňovými teplotami. V parku však bylo vždy příjemně.

Již první procházka po městečku a po lázeňském komplexu mě přesvědčila, jak jsou dějiny našich národů blízké nebo jak byly v některých dobách dokonce společné. Mluví o tom kupříkladu pamětní desky. V samém centru lázní je na domě dnešní cukrárny text: V tomto dome žil a pracoval významný slovenský publicista, spisovateľ a politik MUDr. Vavro Šrobár (9. 8. 1867 - 6. 12. 1950), člen prvej vlády ČSR, minister pre správu Slovenska v roku 1918, spoluorganizátor boja za slobodu a SNP a minister vlády oslobodenej republiky v rokoch 1945-1950.

Trenčianští nezapomněli ani na zakladatele československé revmatologie prof. MUDr. Františka Lenocha, DrSc. (1896-1970), který zde působil v meziválečných letech a vědecky zdůvodnil lázeňskou léčbu revmatismu ve zdejších lázních. Jeho zásluhy připomíná rovněž pamětní deska na jednom z lázeňských domů.

Historie trenčianskoteplických lázní je stará. První písemný záznam máme z poloviny 13. století. Téměř sedm století patřily mimo jiné majitelům trenčianského hradu. Vídeňský finančník Juraj Sina roku 1835 lázně odkoupil a podstatně zmodernizoval. Jeho nejmladší dcera Ifigenie nechala roku 1888 přistavit vzácnou historickou památku, která tak trochu spojuje městečko s Balkánem a Orientem. Jsou to lázně Hammam, postavené v maurském slohu. A to podle návrhu českého architekta Františka Schmoranze, který model lázní vystavoval na světové výstavě v Paříži. Podle tohoto modelu byly postaveny lázně pro egyptského místokrále Ismaila.

Čechům a Slovákům jsou společné také evropské dějiny. Jedenačtyřicet jmen mladých lidí vytesaných na pomníku mladého vojáka v munduru a onucích uprostřed parku je svědectvím o krutosti první světové války. O několik metrů dál pamětní deska: na večnú pamäť Jánovi Pittnerovi, účastníkovi hrdinskej vzbury, popravenému dňa 8. júna 1918 v Kragujevaci. Hle, jak blízko si byli Slováci a jižní Slované! Mezi lázeňskými domy stojí v parčíku obrovský balvan, na němž je mramorová deska. Její text připomíná, že se zde koncem května a počátkem června 1936 konal sjezd slovenských spisovatelů, který upozorňoval na nebezpečí fašismu a vyzýval k jednotnému postupu levicových a demokratických sil. Ani tento sjezd, ani hlasy mnoha významných evropských intelektuálů však bohužel nezabránily Hitlerovi vyvolat světové válečné krveprolití. V areálu lázní stojí na piedestalu socha vojáka se samopalem v ruce. Text na mramorové desce připomíná smrt 111 rumunských a sovětských vojáků, kteří padli při osvobozování města od německých fašistů. A pod ní další dvě mramorové desky. Jedna je na památku generálplukovníka Rolanda Morina, který zahynul v troskách amerického bombardéru B-24 v polovině prosince 1944 nedaleko Trenčianských Teplic, druhá vzdává čest 11 padlým hrdinům SNP.

Na jednom z pilířů lázeňského domu Pax, kde jsme byli s manželkou ubytováni, je umístěna mramorová pamětní deska: Na tomto mieste stal kúpeľný dom Ponitowski, kde pôsobil MUDr. Antonín Čapek, kúpeľný lekár a aktívny dejateľ trenčianskoteplického kultúrneho a spoločenského života v rokoch 1910-1923. Do Trenčianských Teplíc prichádzali za rodičmi ich deti Helena, Josef a Karel. Všetci si zamilovali krásu krajiny a jej ľud. Karel Čapek, 1890-1938, tu písal Lúpežníka, Továreň na absolútno, R.U.R. a prvé kapitoly románu Krakatit. A pod deskou, kterou tu umístili slovenští přátelé v roce 1988, tři věnce a další kytice čerstvých květin. Úcta blízkých přátel k velkému literárnímu tvůrci. Úcta ke kultuře blízkého národa, s nímž mají mnoho, mnoho společného.

IVAN DOROVSKÝ

---

Zpět na obsah