Výročie Ivana Hálka

Začiatkom roku, v ktorom si pripomíname l30. výročie narodenia Ivana Hálka, zomrela v Prahe právnička a spisovateľka Milena Tauchmanová. Zostal po nej rukopis dosiaľ nevydanej knihy, venovanej pohnutým osudom jej priateľky Alice Glasnerovej, ktorá sa narodila na začiatku minulého storočia v Ružomberku, študovala v Prahe a roky svojho manželstva a advokátskej praxe strávila v Žiline. Práve tam sa zblížila s kolegom manžela-lekára s Ivanom Hálkom a jeho rodinou.

So súhlasom dcér zosnulej spisovateľky Mileny Tauchmanovej sme si zalistovali v jej rukopise a zoznámili sa so životom zabudnutej statočnej Slovenky Alice Glasnerovej. Tragédia tejto ženy spočívala v ľavicovom zmýšľaní, ale aj konaní: prihlásila sa podobne ako napríklad básnik František Halas do Španielska, kde pracovala v československej nemocnici nesúcej názov Komenský, a tak aj ju neskôr postihol údel mnohých interbrigadistov. Po rozpade nášho štátu musela emigrovať a zopár rokov po návrate do vlasti ju súd totalitného režimu s falošným obvinením odsúdil na osem rokov žalára. Po prepustení z väzenia zostala v Prahe, ale ani po svojej rehabilitácii nemala na ružiach ustlané; život jej uľahčovali len priatelia, medzi ktorých mohla počítať aj Milenu Tauchmanovú.

V rukopise je viacero zmienok o rokoch Aliciných kontaktov s Hálkom a s jeho dcérou Elenou. Citujme: " Přátelila se, a bylo to v její družné povaze, v Žilině s mnoha lidmi, ale především to byli dva slovenští Češi, MUDr. Ivan Hálek, spjatý s Kysucemi a celým Slovenskem a Petr či už Peter Jilemnický, učitel a spisovatel..." A o stránku ďalej čítame, ako sa u nej doma schádzali ľavicoví slovenskí intelektuáli aj hostia z Prahy a odinakiaľ. "Peter Jilemnický měl vlastní klíč od hostinského pokoje a MUDr.Ivan Hálek, syn českého básníka z Májového kruhu Vítězslava Hálka, chodil sem - jak se v Čechách říká - jako domů." O priateľstve, zrodenom v Žiline, svedčia aj tieto riadky: "I jeho starší dcera, herečka Elena Hálková, se stala Alicinou celoživotní přítelkyní. Dojížděli sem i ženiši a brzy manželé obou Hálkových děvčat, pražští herci Zdeněk Štěpánek a Ladislav Boháč..."

O ovzduší, ktoré vládlo v Alicinej domácnosti, píše Milena Tauchmanová: "Bylo tu i mnoho srdečně přijímaných žilinských kamarádů i lidé, s kterými mladí, příjemní manželé měli profesionální styky nebo i nutné styky společenské." A s troškou humoru: "Jen dr. Hálkovi se mohlo stát, co se mu přihodilo. Přišel kolem poledne na návštěvu a těšil se nejen na oběd, ale i na příjemný rozhovor s oběma manžely. Ale v předsíni na věšácích visela řada pánských klobouků, jako kdyby se tu sešel výbor nějakého městského spolku. To by u Khonů nebylo nic zvláštního. Ale mladá služebná, Paulínka, jej poučila: Dnes majú páni Izraeliti pôst, Dlhý deň, doma nevaria, tak k nám prišli na obed."

Po roku l938 sa Alica Glasnerová s Ivanom Hálkom už nikdy neuvideli. Keď sa vrátila do vlasti, správa o tom, že umrel necelé tri mesiace pred skončením vojny, musela byť pre ňu jedna z najhorších.

Styky s jeho rodinou však pokračovali až do jej pokročilého veku: "Byla i přátelství, možno říci po telefonu, kdy telefonování bylo častější než návštěvy. Sem patřil i její vztah k herečce Eleně Hálkové, který sa datoval z doby první republiky, z žilinských dob, kdy v domě Alice a Ervína byl častým hostem MUDr. Ivan Hálek a jeho dcery s tehdejšími manžely. Paní Elena si nezařídila život jednoduše a potřebovala se s jeho starostmi a komplikacemi svěřovat. A k tomu byla Alice jako dělaná, poslouchat uměla a vyprávět uměla také. Herečka Hálková nebyla již v té době tolik zaujatá svou vlastní hereckou kariérou, ale byla pyšná na svou dceru Janu. Jednou - a Alině se to moc líbilo - se u ní ujišťovala: Viď, že je Jana nejnadanější herec ze všech Štěpánkových dětí?"

Roku l995 vyšla v Prahe knižka Gregorovský dům, v ktorej sa autorka, Dagmar Gregorová-Prášilová vracia do doby mladých liet a rokov bohatej spoločenskej a tvorivej aktivity svojich rodičov - Jozefa Gregora Tajovského a jeho ženy Hany Gregorovej. Je to čítanie, ktoré pomáha oživiť dávno zabuduté deje i ľudí a ich vzťahy. Bezprostredne po časti, v ktorej cituje národnú prísahu Čechov a Slovákov, prednesenú Aloisom Jiráskom v pražskom Obecnom dome v roku l9l8, venuje obsiahlu spomienku Hálkovi a jeho manželke Luise, rodenej Klicperovej:

"Přátelství Hany Gregorové s Luisou Hálkovou se datuje od doby před první světovou válkou. Mladý doktor Ivan Hálek, syn básníka, obětavě léčil v zapadlém neúrodném slovenském kraji Kysucích vesničany propadlé alkoholismu a bídě. Když jeho přítel doktor Makovický odjel do Ruska k Tolstému, žádal Hálka, aby po něm převzal uvolněnou ordinaci v Žilině. Sem z Martina často jezdívala Gregorová ještě jako mladá dívka Lilgová a u Hálků se nejen radila o všem, co ji trápilo, ale i získávala na duchu..."

Tento vzťah s manželmi Hálkovcami pokračoval i po Haninej svadbe: "Později, už vdaná, spolu s Tajovským považovali Hálkovy za svoje důvěrné přátele. Za války paní Luisa radila během jejího těhotenství a dávala ji dětskou výbavičku po její dceři Elence. Po letech, když jsme se v Praze spolu scházely s herečkou Elenou Hálkovou-Štěpánkovou, rozesmála nás skutečnost, že jsme se postupně vozily v jednom a tomtéž kočárku, oblečené do stejných dětských košilek a kabátků."

Tragický rok l938 znamenal pre rodiny českých štátnych zamestnancov a teda aj pre Hálkovcov - bez ohľadu na zásluhy - vyhostenie zo Slovenska. Priateľstvo však pretrvalo:

"Během druhé světové války jsme se vídali s Hálkovými v Praze. Já hlavně s Elenou a její mladší sestrou Táňou Boháčovou, maminka při ilegální práci s doktorem Hálkem a s Elenou."

S pietou preberá pani Dagmar Gregorová-Prášilová listy z povojnovej korešpondencie svojej matky s "tetou Luisou", ktorá sa ako vdova vydala za MUDr. Vavra Šrobára, ale starala sa, aby v slobodnej republike vyšli Ivanom Hálkom prebásnené Bajky Ivana Andrejeviča Krylova a jeho dielo, ktoré takisto napísal v modřanskom ústraní, Vzpomínám na TGM.

"Byla to ušlechtilá, jemná paní," napísla o Luise Hálkovej-Šrobárovej dcéra Gregorovcov, citujúc na záver tejto spomienky z ďakovného listu Eleny Hálkovej, zaslaného jej mame Hane za slová prednesené nad hrobom priateľky: " Drahá moja teta, ako Ti mám poďakovať za všetku tú lásku, s akou si o mame hovorila? Mne v tej chvíli bolo kľudne a preniesla som sa tam k nám. Snáď najdojemnejšie bolo, že si vlastne hovorila k obom, k tatovi i mame..."